In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-6- Prašná cesta pomsty 2. část

17. září 2015 v 20:32 | Vanessa |  Prašná cesta pomsty
Vydávám ho takto krátky, protože jsem to musela uzavřít do jedné kapitoly už. Přiští kapitola bude velmi náročná. Velmi dramatická a já se těším!.
Mimochodem, zase Anastázie bojuje se svou vlastní povahou, ale začíná se vyvíjet. Jde vidět, že není černá ani bíla, dobrá ani zlá, protože ji nemužete tak lehce odsoudit. Jeji činny jsou prostě nemyslitelné. A konečně tu vystopuje druhý hlavní hrdina. Možná vám přijde zvrácený, ale zase ho neodsuzujte předem. Myslím si, že on patří více k světlu než Any.
Achj, já Any už velmi lituji.
A myslím si, že každý hledá hlavního zápora, musím říct, že už tam byl řečen, ale také to není nejčernější zlo. Osobně, já ho zbožňuji už jen z toho jaký je.

Šedovlk ležel . Myslel si, že umře okamžitě, ale dívka se netrefila až tak dobře, jak se zdálo. Jeho poslední okamžiky v životě byly ty nejhorší. Nepoznal by sám sebe, anebo ano? Vytáhl drsnou kouli a odpojil ji. Bombu chodil vedle sebe a celou dobu ji měl na zřetelů. Až do té doby než ho oslnila. Neměl duši, neměl tělo, jenom jeho atomy se vznášely kolem místa. Ty atomy, které jedno vytvoří zase něco nového. Velmi obtížné je popsat proč to udělal, myšlenkové pochody velitele bude vždy velmi komplikované a ještě několik let nikdo nedokázal pochopit, proč to udělal. Až na jednoho člověka.

Anastázie doběhla se Simonem k výtahu. Nemohla se nadechnout přes tu bolest. Stále ho viděla před sebou. Měla mu všechno říct ještě předtím. Nemusela by se cítit teď mizerně. Už se to nikdy nedozví, ale stejně, měla by mu to říct i to, co by mu ke konci ublížilo? Udělala dobře, když mlčela. Všechno bylo až nesnesitelné pomalé a konečně i ona sama. Techno montoval něco vedle výtahu. Chránila ho Rebecca s Henrym. Najednou vítězně něco svolal. Z dálky ještě nedokázala rozeznat, co řekl, ale pochopila, že dneska bohužel přežije.

Nahoře se všechno zdálo poklidné. Stromy se kymácely ve větru. Přicházel podzim. Všechno už nebylo tak zelené, ale nažloutlé. Ptáci zpívali vysoké árie , když přelétávali přes okna.

S ostrou dýkou se otočil. Všiml si lidí, kteří nebojovali až tak chtivě, postávali u výtahu a jen odrážely nepodařené útoky, napadlo ho, jestli náhodou nějak utéct, nebo je něčím zničit. Když v severní část vybuchla bomba, bylo jasné, že nastal jejich konec,. Tahle organizace byla velmi dobrá a oni to nečekali. Proto vzali tak málo lidí a i kdyby požádali o víc, nebylo by svoleno. Nebyl voják. Nebyl vycvičen tak, aby zůstal v takové situaci, neměl pro co žít, ale stále tam zůstala jeho touha žít. Žil sám pro sebe, pro mrtvou ženu, které slíbil, že něco dokončí. Byl velitel oddílu. Pravidla byla jasná. Pomalu se vytratil. Jeho osud měl teprve ještě dovršit.

"Mám to!"
"Musíme pryč, Techno. Brzy se to tu všechno zřítí," Henry byl, tak neklidný.

Světlo zablikalo. Výtah se rozjel už´po čtvrté. Poslední dávka, čtvrtá, v němž byla na poslední chvíli přidána Any se Simone. Výtah se ploužil pomalejším tempem nahoru než obvykle. Důvod byl takový že docházela energie a proto také byli naposled, i když dole bylo ještě kolem stovka živých. Anastázie to brala s určitou dávkou chladnosti, nepřipustila si, že právě zavinili smrt stovky lidí. Nesmělo se jí to vloudit do hlavu za žádnou cenu. Dýchala klidně, nejen proto, že ve výtahu bylo už málo vzduchu, ale také protože se uklidnilo. Uhlík se jí poprvé zdál lidský. Vždy se ho spíše bála za krutost, kterou sama už nacházela. Dokázala by to, co ji udělal? Nejspíše už ano. Lidské životy byly příliš prchlivé na to, aby se upínala. To ji život naučil výborně. Dveře se konečně otevřely a ona se nadechla čerstvé vzduchu. Než ji došlo, že je něco špatně, stála jen ona sama ve výtahu.

Dveře se otevřely a několik lidí vystoupilo. V té chvíli se právě nadechovala Anastázie čerstvého vzduchu, když se přetrhlo jedno lano, které drželo výtah,
Zhouplo se to tak rychle, že se ji podlomily nohy, ale jedno lano stále drželo a proto kabina se nakláněla napravo dolů víc než by se přála. Nezmohla se na žádnou reakci, její tělo ochromilo hluboké otřesení, které se konečně vydralo na povrch. Vzduch kolem ni vyprchal, jako pára nad hrncem a přerývavě dýchla s hlasitými nadechnutím. Své bledé hubené paže objaly samo ji. Z šoku se vychýlila pouze kvůli hlasu Rebeccy.
"Holka! Klid!" zavolala na ni a z kraje na ni mávala. "Pomůžeme ti nahoru!"
Z jejích zad vytrysklo lano a Anastázie už nechtěla být v této základně. Nějakou předtuchou tušila, že bez něho tady dlouho nezůstane.

Tady nahoře bylo všechno malinké. Byl nervózní už z toho, že se ocitl ve vzdušné základně pět let a důsledky, když tu byl naposled, byly jedny z jeho nejhorší v kariéře. Čekal až vstoupí do jeho pokoje bezcitný hrdina. Dávala si na čas. Slyšel její hlas. Nestydatě poslouchal.
"Techno, o čem to mluvíš?"
"Spěcháme, dneska končí tvůj výcvik, poslední test, dovedu tě tam,"
"Dobře," zabručela.
"Ještě před zkoušku se s tebou chci setkat, mám pro tebe jednu věc."
Zaklepala a pohyb kliky následoval bez žádného ptaní. Taková už byla. Šla na věc přímo.
"Chtěl si mě vidět, Hoř.." nestačila ani vyslovit své eř, které dokázala vyslovit někdy jako "kser".
"Ano," přeskočil ji tedy.
Vybídla ho se zvrásněným čelem. Její pochyby a výčitky mlčení se do něho zahryzávaly jako krysa.
Připravil si řeč, ale všechno mu přišlo ironické, když letmými pohledy dokázala zahlédnout její neskrývanou bolest. Uvědomil si, že poprvé na ni vidí bolest, která zničí jednou všechno kolem, ale také si všiml, že není tak velká, jaká by měla být.
"Zjistil jsem, že tvůj děda a babička žijí nadále ve stejném domě."
Minuty plynuly a ona jen stála a mlčela. Svěšená ramena se prudce nadzvedla. Za okamžik držela jeho nuž u jeho hrdla.
"Zase?" zasmál se.
"Myslíš, že ti budu věřit, že to víš jen několik minut, bastarde?" tiše a nebezpečně vyslovila každou souhlásku tak, aby to nemusela říkat dvakrát.
"Mám pro tebe ještě nabídku. Až se vrátíš, můžeš se podívat na seznam podezřelých lidí ze smrti tvé matky. Poděkuj Rebecce."
Ochutnala vzduch a povolila.
"Až se vrátím, nebude to jediná záležitost, která se konečně vyřeší." vesele se obrátila.

Lámala si nehty. Přímo okusovala, když hledala Techna. Za chvíli už měla odletět na svůj poslední den výcviku. Nevadilo ji, že je to tak na rychlo, alespoň nemusela přemýšlet. To nechtěla. Popadla se za břicho, v kterém se objevila křeč. Má hlad. Křeče utichly, ale přesunuly se do hlavy, kde to nešlo zastavit.

Noční obloha jasná tak, jak nikdy v roce. V tomto dni jsem se narodila, započala svou cestu, kdy upadly hvězdy do temnot, kde dobro nezvítězí. Protože není. Moře, zbožňuji moře. Temné ale i světlé. Pouhé zrcadlo světa. Ukazuje naše chyby, tak jak mi je vidět nemůžeme.
"Anastázie! Ty bramboro!" šťouchal mě do ruky Eddie. Malý buclatý trochu ušlápnutý kluk, které mu jedinému věřím. I přes své chyby jsme se nikdy nezradili, nikdy nepodvedli ani nepokusili nahradit.
"Ty rajče! Co je?" smála jsem se. Každé mé narozeniny jsme se scházeli přesně v devět u pláže na Wilsnovu.
"Nejoblíbenější postava z Gotham city?" Eddie miloval komiksy a já jsem ho v tom nadšeně podporovala.
"Harley Quinn a Joker."
"Cože?" vyčetl mi můj výběr jako pokaždé.
"Harley je bezesporu silná žena, jen trochu šílená, pravda," dodala jsem jedním dechem. "A Joker máš taky rád!"
"A co Thalia?" zamrkal na mě. Myslel si, že vyhrál.
"Thalie není nejoblíbenější. Ona je pro mne něco víc. Ona je já. Prostě..ach!"
Objal mne kolem ramen. "To tedy, bramboro!"

Svezla se k zemi. Hlavě ji hrála známá píseň. Pokusila se zařvat, ale to už i vzpomínky znovu strhly do propasti.
"Eddie?" linula jsem se černou uličkou. Řev zesílil. Posunula jsem se blíž. Ještě blíž a konečně mihotající lampa osvětlovala jeho ležící tělo na zemi. Brečel bolesti. Rozběhla jsem a odřela si koleno, když jsem se k němu předklonila a vzala jeho tvář, abych se mohla podívat. Málem jsem žalem umřela na místě. Tak červené oči lákaly jen smrt.

"Righte! Tak ráda vás vidím," zašvitořila přicházející žena.
"Vidím, že už se k vám doneslo, že jsem povýšen, paní Lenns," ironicky se zasmál a lenivě si uvázal červenou látku kolem zápěstí.
"Jsem docela překvapena. Vaše mise se nezdařila a stejně tu stojíte v drahém kvádru a usmíváte se jakoby na vás vykoukla mumie, pane Handle," omluvila se.
"Moje mise to nebyla, Lenns. A nezapomeňte mé pravé jméno. Přeci jsem tu jen na čas, ne jako vy," zvedl se a mávla na dámu vzadu. "Victorie, mohla bys prosím zavolat Ignáio?"
Lenns vyděšeně dívala na atletickou postavu Victorie.
"Garašo, Piut."

Techno pomohl Anastázii na nohy. Předal ji černou tašku.

"Jdi a nikomu neříkej, že jsem ti to dal. Je tam co sis přála. Jen pro tebe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. září 2015 v 20:59 | Reagovat

Omlouvám se, měla jsem to přečtené dříve, ale nějak jsem se nedostala ke komentování.
Musím ale říct jediné slovo- wow. Dostala jsi mě. Sice jsem z toho místy byla zmatená (možná mě napadlo, že některá souvětí jsou moc dlouhá, především v popisech, a to asi odvádí mou pozornost, ale jestli ti to tak nepřijde, zbytečně se ke zkracování nenuť), ale bylo to nádherné. Udržela sis ten zvláštní styl jako v minulé kapitole, a doufám, že ho najdu i v těch dalších.
Mám slabost pro záporné postavy, takže ty dva mám hodně ráda, a jsem zvědavá, jak se to vyvine.
Jen tak dále, píšeš opravdu skvěle!

2 Vanessa Vanessa | 18. září 2015 v 22:59 | Reagovat

[1]: to nevadí. Mne to trvá déle.
Děkuji moc za pochvalu. Uvidíme. Přesně teď nevím, jak budu popisovat tu situaci.  
Chtěla bych se u tohohle pozastavit. Oni jsou neutrální. Anastázie možná patří už k těm záporákům, ale on je velmi citlivý ve vnitř a velmi malé má sebevědomí, ale to ještě uvidíte!

3 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 24. září 2015 v 14:04 | Reagovat

Abych se přiznala moc jsem nopochopila ten úvod....povídka mi přijde dlouhá a ne krátká:-DZatím jsem jí jenom nakousla,musím si na zbytek najít čas někdy jindy.Mám toho na obýhání ještě tunu.....

4 MatthikHub MatthikHub | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 11:19 | Reagovat

Препараты для быстрого повышения потенции у мужчин http://ru33.menshealthed.ru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama