In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-6- Prašná cesta pomsty 1. část

9. září 2015 v 15:38 | Vanessa |  Prašná cesta pomsty
Moc ráda vám ukazuji první díl tohoto náročného dílu. 
Myslím si, že budete hodně zmatený, ale je to s úmysle tak psané,
abych vám trochu zmátla.
 

6. kapitola

  1. srpna rok ****, spisy vládního představitele Ronalda Xaviera.
V tento den jsem se konečně setkal s tou známou francouzskou lékařkou. Metyl Brunerozovou.
Odhodlaná a velice sympatická. Udělala na mne velký dojem, ale nejsem si jist, že její názory pochopí vláda ani náš americký prezident. Americký idol spravedlivosti, silná a pevná osoba, která zažehnala už spousty válek. Podobný tituly mého blízké přítele již vnikly na povrch. A proto že jsem natolik důvěrný přítel, mohu bez problému a beze strachu říci, že titul "ocenit Metyl" , "neuvrhnout zemi do větších potíží" nikdy nezíská. Už tak Evropa na nás tlačí. Myslím si, že Evropa cítí něco ve vzduchu a je velmi důležité ji poslouchat. Nejen proto, že je starší a zažila mnohem delší dějiny, ale také ví, jak se s tím vypořádat a nebojí se jen tak něčeho. Evropa v posledních letech zažila ohromné rány. Nikdy nebyla tak nedůtklivá jako teď. Je pro nás něco jako babička, která se o nás bojí a chce zachránit všechno, co vybudovala. Teď zpět k Metyl. Tak výřečnou a půvabnou ženu nejde odmítnout. Její vzdělaní není jen o tom, co se naučila ve škole, ale také ohromné zkušenosti. Ten, který se s ní ožení, tak tomu se pokloním. A proto doufám, že Amerika pochopí můj čin a jednou bude snad ráda, co jsem pro ni udělal.
Osobní deník Ronalda Xaviera
Blízkého přítele prezidenta Ameriky a ministr zdravotnictví.
Ronadl Xavier


Pomalu se přisunula. On jen mlčel a rukama se držel postele. Ještě blíž se k němu přisunula. Toho už probralo ze snění. Překvapeně se nadechl. Jeho pohled zatoulal až k osobě vytvářející pohyby.
"Myslel jsem, že budeš s bezcitným hrdinou a s bratrem. Nečekal jsem tě tu,"
Simon pokaždé v její přítomnosti choval roztržitě. Tak dlouho spolu nemluvili.
"Chtěla jsem si o nás promluvit."
Uhlíkův výraz se lámal. "O nás? Vždyť ty si nás odpískala," zdůraznil se slovo "nás".
Žena se sklonila do pozice nešťastníka a přikryla si rukama obličej. "Ne, to ne. Miluju tě. Mám jen strach, Simone. Nemůžu mít dětí. Co pak to nechápeš?" propukla v pláči, který tlumila miliony let, nebo tak ji aspoň připadalo. "Co pak bys mne chtěl?"
Simon ji miloval, moc. A miluje. Objal ji a šeptal něžná slova do ouška. Jenže v tom momentě, kdy zvedala Rebecca oči k němu, ozvala se trochu tlumená rána. Oba poznali, co se stalo. Zábrany se porušily.

7:48
Henry svým způsobem dokázal věci, které se nikdy nenaučil. Slyšel jemný hlas své sestry, ale vzápětí šokovaně zjistil, že ji špehuje. Vypnul si mobil a odložil ho vedle svého kávy. Ještě z kávy vycházelo jiskřivě teplo a vůně se linula celou chodbou. Kolem něho zrovna procházela dvojice děvčat,. Jedna z nich mu zamávala. Usmál se. Před lety, kdy nastala jeho zlatá éra, ji naverboval. Malá zranitelná ale nemocná dívka měla jen pramalou šanci na přežití. Litoval její osud. Její výběr byl jednoduchý. Smrt nebo život. Smutně si uvědomoval, že někteří mají mnohem těžší rozhodnutí třeba jako jeho sestra, která si musela vybrat mezi láskou, nebo životem. Nerozhodla se ani pro jedno. Vybrala si nenávist a zbavila se všech kolem sebe, kteří by ji dokázali usvědčit z jejich drobných ale velmi důležitých činů. Usrkl si horkého nápoje. Opřel se o opěradlo a zavřel oči. Zaslechl šramocení a zavrzání. Už je tak starý. Pomyslel si o několik minut později, ale právě jeho vylepšený sluch automaticky analyzoval zvuk, avšak byl si naprosto jistý, co to bylo. Ještě předtím než spadla zábrana, vyskočil. Hořký karamel zmateně rozběhl vstříc osudu.

Osobní deník Brunerozový.
Dnes byl tvrdý den v mé kariéře. Jako doktorka jsem zažila hodně, ale asi ne všechno. Mor je stále silnější, nabývá na velikosti, ale my stále nemáme tu protilátku. Myslela jsem si, že jsem to nalezla, ale pacienta to zabilo rychleji. To si nikdy neodpustím. Nejhorší ze všeho je, že nevíme, jak se to šíří a tady začíná největší problém. I já jsem nakažená. Podle záznamu mám tři týdny života. Můj Joshua se zhroutil, když jsem mu to oznámila. Jeho srdce puklo, ale nedal to na sobě znát. Stále musím tajit, koho miluji, ale jinak to nejde. Manžel je krutý. Kdyby to zjistil, zabil by ho. Doufám, že za tři týdny zvládnu aspoň něco. Doufám, že nezklamu Xaviera a dodám mu tu látku.

Když si tento krátký záznam přečetl, zapálil ho. Velitel propletl ruce kolem dlouhé železné tyčce až nahmatal kouli, tvrdou. Jeho citlivý sluch zaznamenával každý pohyb v jeho kanceláří. Šedovlk neměl strach. Střely, které duněly ze zpod, ho utvrzovaly v jeho přesvědčení. Tahle organizace měla dlouho historii až, když v ten den, kdy se Joshue Witnic, proměnil v zlo, které tehdy nikdo neočekával. Nezapomene nikdy na Witnica, protože to, co měl mu vzal. Nikdy neprahl jako ostatní po pomstě. Byl nad věcí. Pro něho pomsta znamenala malichernost, kterou si nikdy nemohl dovolit. A ani teď nemyslí na to, že by se pomstil, protože by to nebyl on. Pohladil uhlazenou černou zbraň a nabil ji opatrně, jak to dělával. Rozhlédl se po kanceláři až jeho pohled dopadl na fotku nádherné ženy. Dlouhým krokem se otočil a sebejistě vkročil do propasti, v niž se utápělo tolik lidí.

Teklo potoky krve. Po zaprášené zemi se rozlévala černá i červenější krev. Vytvářela malé potyčky, které na sebe navazovaly. Desítky zohavených lidí se válelo u potůčků, jejich údy rozházené jako mosty. Kdyby někdo shledal tuto krvavou lázeň, uslyšel by jemné praskání. Jako když se trhá papír. Pečlivý kluk trhající ozubený papír namáčený krví až by se papír rozpadl. To se právě udávalo také až na to, že to nebyl papír. Na základnu v témže momentě spadly tuny hlíny.

Císař se jemné protáhl z lenošky. Urovnal vlasy a promluvil na novou příchozí.
"Je mi líto, ale nemohu, Elio."
Dívka ozbrojen dlouhou dýkou s nevkusně obvázanou hlavou, z niž vytryskovaly narůžovělé pramínky s chumáči blonďatých vlasů.
"Je ti to líto?" zamračila se. Právě se rozbíjela další váza. Císař měl docela dobrý zrak, ale jeho sluch byl špatný.
"Elio, vůbec bys tu neměla být, tak co po mne chceš?" Pozoroval její klepající ruku a uvědomil si, že je nějaká nervóznější než obvykle.
"Neudělal bys to ani, kdybych to řekla, že žije?" pot jí stékal do oka. Otřela si jej, ale v tom momentě Císař zahlédl hadičku, kterou měla zastrčenou za ucho. Jeho první reakce, vrhnout se na ni, nebyla ta nejlepší.

Strachovala se. Hledala v davu Císaře, ale nespatřila ho. Její mysl pomatená, jako jelení tanec, rozechvívala výstřely, které odrážely od kovu za ní. Nějaký muž velkého vzrůstu si ji všiml. Popadl ji za kapuci a stáhl na zem, odkud těžce vylezla zas. Muž byl ale stále v pokleku. Zase se to dělo. Zase se všechno zpomalilo. Mírně se usmála. Vytáhla z pochvy jeho nůž a podřízla mu hrdlo. Rozběhla se. Každý pohyb se sladil do souznění, tak aby neutrácela zbytečné sily. Vybírala zatáčky a cestou zabila další dva muže. Byli tu samí muži. Pohyby ostatních se jí zdály pomalé, když už vše bylo v normální. Brzy se dostala až k arealu, kde na zemi shledala známé tváře. V této místnosti nebyl nikdo živý ani tak Císař. Chodbou, svými kroky se vřítila až do pokoje, kde ho našla.

Její smysly protkané se Simonem proudily v neustálém napětí, když probodla hrotem tužky svého první, vybuchly jako ohňostroj. Všechno vnímala ostře a jasně. Každý pohyb rozeznala ještě v okamžiku než ho dotyčný provedl. Vznášela se v euforii, adrenalinu a nebezpečí. "Simone, k výtahu, ale najdi ji!" Nemusela říkat jméno, ona ho nepotřebovala jako ostatní.

Chlad, bolest a překvapení se přelívala v jednom okamžiku, kdy se svezla k němu k zemi. Její strach o svůj život byl pryč. Jeho nádherné oči se na ni smály. Žil už jen pro ni. Dýchal jen pro okamžik, kdy se k němu vrátí. Vyteklo už spousty krve. Šance tady žádná nebyla.
"Mé jméno musí někdo znát, nebo bych nikdy nežil, zapomene se tak lacině jako můj život." vychrchlal krev. "Jaime Luke."
Políbila ho na ústa. Pro něho. Studené rty, ale stále jeho. Špetka života hřála jeho srdce. Taková tíha ji přišpendlila. Uvědomila si, že pláče. Byl to jen ubohý zvyk. Držela jeho hlavu v svých dlaní. Pozorně si prohlížel každou její vadu na kráse, jako by chtěl vstřebat všechnu její energie a barevnost. Jako by si ji chtěl uložit do paměti tak, aby i v smrti ji mohl milovat.
"Počkám na tebe v pekle."
Naposledy vydechl. Nezřetelně ucítila posečenou trávu. Tak voněl.

Šedovlk a Techno se poprvé potkali v nešťastný den. Poté se raději už nikdy nepotkali. Sám Techno neznal důvod, ale byl si jistý, že až ho zase uvidí, bude to také smutný den. Jako velitel organizace měl mnoho práce i teď. Spěchal k výtahu, když ho uviděl. K výtahu mířil, protože tušil, že tam někdo bude, kdo mu bude moct pomoct zachránit co nejvíce lidí. Ale ještě než se tam dostal, všiml si ho, jak slepě bojuje samotný muž proti spousty malých trpaslíků, kteří se na něho vrhali. Odkopl je jako smetí, ale když uzřel Techna, došly mu náboje. Jediná dívka v tomto útoku mu střelila přesnou muškou náboj do srdce.

Simon ji konečně našel. Zakrvácenou ale bez žádných vážných zranění. Naznačil svůj plán. Zareagovala rychle, ale něco se dělo v jejím nitru. Její zrak pořád klouzal k bojujícímu muži, který se nevšímaje ji, zabíjel hned několik jejich členů. Musel ji chytnout za ruku, aby se konečně pohnula. Nepřítele ji zranili hned několikrát, z rán vytékalo trochu krve, ale ona nepatřičně přemýšlela. Její duševní stav by ji klidně mohl zabít. Pak v se v jejich očí objevila příčina a poprvé cítil, jak se sblížil. Věděl jaké to je.

Henry podkopl muži nohu tak, aby mohla Rebecca vyhrát. Usmála se na něho.
"Musíme zavřít základnu."
"To se signori nebude líbit," vrazila loket do oka holohlavému buclatému vysokému muži, který se zřítil k zemi, jako balvan.
"Vždyť víš, že to je jediná možnost."
Rebecca vytáhla jehlu, kterou kdysi používala jako sponku do vlasů a vrazila ji do smrtícího bodu, který se učila už ve čtyrech letech a chtěla to na něm zkoušet.

"Vím, tak hejbni tou svou zadnici, ať zachráním sami sebe, tak i ji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. září 2015 v 18:55 | Reagovat

Ke konci mi to připadalo úžasné jako vždy, ale ten začátek mi připadal, jako bys změnila styl. Neumím to vysvětlit, ale vím, že se mi ten nový styl líbí dokonce ještě více.
Tato kapitola byla trochu smutná, ale v tom byla její krása.
Nejsem si jistá, jestli jsem vše pochopila úplně správně, ale připadá mi, že to do sebe až geniálně zapadá.
  Opravdu se mi to líbí, jen tak dále!

2 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 13. září 2015 v 8:37 | Reagovat

Ahoj!Než přijdu k povídce chci se ti omluvit za svou mohutně dlouhou neaktivitu!Na mém webu se stalo pár změn.Takzvaně už ho nemám.No..vlastně ho mám,ale na jiné adrese.Byla bych ráda abys si mě přepsala v Oblíbených odkazech a na můj nový web se podívala.Odkaz:http://my-super-web.blog.cz/ Co se týče povídky z velké části souhlasím z Karin.Ikdyž jsem tvé povídky dlouho nečetla pamatuji na ten tvůj styl,tento je jiný a hezčí!Těším se na další povídky:-)

3 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 13. září 2015 v 8:38 | Reagovat

Spam:-(

4 Vanessa Vanessa | 18. září 2015 v 20:26 | Reagovat

[1]: Potřebovala bych to popsat :(. Já totiž vím jen, že je tam někde je změna, ale měla jsem pocit, že spíše na konci.
Oh, děkuji, kdybys potřebovala nějaké doplnění jsem plně ochotná pomoct. Mimochodem, měla jsem plán na nový projekt. Psala jsem to Kate, ale nestihla jsem ji odepsat, protože se stala taková věc, že jsem úplně neměla čas.

[2]: Má neaktivita byla mnohem větší než ta tvoje, nemáš se za co omlouvat
Děkuji, ano, jistě, provedu.

5 AaauceTug AaauceTug | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 10:56 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama