In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

Žena v zeleném -2- ...1. část

8. března 2015 v 9:00 | Vanessa |  Žena v zeleném
Slíbená kapitola. Ta nejkratší, kterou jsem, kdy napsala.

Pár krát vás může dohnat k šílenství jen pomyšlení, že neuvidíte své nejbližší. Možná, že to teď cítila Ninon. Možná taky ne. Marina vrčela na kopci. Dole se sbíhali dva vlci, kteří pelášili za ní. Zastavili se před ní a přeměnily na jednoho chlapce a jednoho staršího muže.

"Silva Bellator?"zahřměla Marina

"Ano, veridisregino," odpověděl starší muž.

"Čekala jsem na vás." Otočila se a přeměnila se na zlatého lva. Rozběhla se a vlci jí pronásledovali.



"Podívej se na mě, Vyvolená!" zařval muž na trůně v sále, kde několik pochybných existencí sledovala tu neznámou, která skláněla hlavu na zem. Co to sakra zase provedla?

"Slyšela jsi už toto? Flammae, et electionem nascetur. Znamená to Vzplane a zrodí se vyvolená Víš, o tom že, když ses narodila, shořel celý tvůj dům a tvá matka jen tak tak unikla s tebou, ale tvůj otec zemřel?" vysmíval se jí ten povýšený pán s holou hlavu a na sobě jednoduchý kvádr s červenou kravatou, která jemně ladila k jeho narůžovělému obličeji, který poznamenal oheň na pravé straně.To, ale dívku zaujalo a zdvihla svou hlavu. Bolestivě zaskučela a ze rtu jí vytekla krev.

"Ano, jsi veridisregina jako tvoje babička a matka. A jako tvůj otec, jenže ten si říkají silva Bellator. Jsi vyvolená a nikdo ti to neřekl. I kdybys chtěla použít svou velmi silnou moc, nepovede se ti to. Místnost je obalena zvláštní látkou, která ničí vaše schopnosti. Je to olovo." Jeho projev byl tak nečekaně dlouhý, že se Nin svezla znovu na zem a ležela. On povstal a zamířil k ní. Vytáhl jí za vlasy a díval se jí do očí.

"Dívej se na mne."

"Nikdy," zachroptěla a plivla mu do tváře. Upustil jí.

"Mám takový pocit, že nevíš, kdo já jsem," podotkl po dlouhé odmlce.

"Jsem Leandr Kavzkavzký. A tihle lidé jsou Twerloci. Ještě o nich hodně uslyšíš. Dělají velkou neplechu VÁM."

"Já nevím, kdo jsem." Zaskučela Nin.

"Jsi veridisregina. Veridis je latinsky zelená a regina královna. Zelená královna. Pff, jste ubohé," odfrkl si na hlas a ona se na něj zadívala. Odporný a spálený obličej se protahoval do špičky.

"A silva Bellator?"

"Ehm, to jsou bojovníci lesů."

"Panebože, a vy jste určitě byl jeden z nich a oni vás vyhodili, protože jste udělal něco špatného. Jste magor," pronesla úpěnlivě. Ani nevěděla, jak se trefila.

"Odveďte ji do vězení."

"Neee," začala sebou šít a vrčela a ječela celou cestu přes sál. Hodili jí do nějaké temnoty a pod bosými nohy jí svědil prach a kamínky. Ve vězení bylo jedno okno, kde byli nejtlustší mříže.



Marina byla víceméně rychlá běžkyně u v lidské podobě, ale když jsem přeměnila na lvici, tak byla neporazitelná. Vlci za ní hvízdali námahou, ale nehodlala ani na minutu zastavit. Její vnučka byla v nebezpečí jako hora. Bolelo jí celé srdce a její strach se čím dal tím více zhmotňovala ve tvaru lišky, která se vezla na jejím hřbetu. Našla jeho prostornou vilu, ale když uviděla, co se stalo, málem jí přestalo bít srdce.



Ve vězení jí bylo hrozná zima. Třeštila jí hlava a něco jí říkalo, že právě to prokleté olovo za to může. Usnula jen na malinkou chvíli, ale ve snu jí navštívil zajímavý cizinec. Usmíval se laškovným úsměvem a jeho tvář se napínala jako prak. Zmizel a ona v uchu slyšela jeho šepot. "Ještě se uvidíme."

Už den nic nepojedla a její žaludek žádal po něčem hodně šťavnatém. Dostala horečku a její stav se zhoršoval čím dal tím víc. Slyšela smích toho zvrhlého muže. Šepot mladíka. Pálilo jí čelo a byla celá v ohni. Na poslední, co myslela, bylo viridisregina. To slovo znala.



Přeměnila se do lidské podoby a její společníci zopakovali její gesto. Z ctihodné vzdálenosti sledovali dům, který vzplál jednou sirkou. A ta sirka byla její vnučka. Už nepochybovala, že je ta pravá. Musí jí najít a dovést do tábora. Jenže jak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. března 2015 v 7:18 | Reagovat

Je to, jako bych četla dílo od nějaké profesionální spisovatelky, alespoň místy.
Postavy jsem si ještě nestihla tak moc oblíbit, ale líbí se mi jejich bojovnost.
Vážně k tomu nemám žádnou výtku, jen tak dále! Máš úžasný talent.

2 Vanessa Vanessa | 11. března 2015 v 15:42 | Reagovat

[1]: Toto mě hrozně potěšilo a ani tomu nedokážu uvěřit. Děkuji, děkuji!

3 Larry Larry | Web | 9. července 2015 v 19:58 | Reagovat

Páni, musím uznat, že máš vskutku originální nápady. Vymyslet takovéhle postavy muselo být asi obtížné. Doufám, že bude někdy pokračování :)

4 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 10. července 2015 v 12:26 | Reagovat

[3]: Tahle povídka na tom vypadá špatně. No moc si ji necením, ale nejraději bych tě přeposlala někam jinam, ale je pravda, že je nejkratší a proto ji většinou čtou Ale moc děkuji za přečtení, udělalo mi to radost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama