In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-3- Elements; otevření země

26. února 2015 v 21:21 | Prostě Vanesa |  elements; otevření země
Po velmi dlouhé době se hlásím s elements. Jde poznat, že jsem začátek psala pře třemi týdny? Ovšem, že je to krátké, ale mám pro to výmluvu, Pozor! Proto, že povídka byla velmi dlouho nepoužívaná, tak se mi myšlenky na ní tak trohu rozutekly a tak je tato kapitola rozepisovácí a k navrácení ději! Přeji příjemné čtení!


Vnímal kolem sebe jarní vůni a pot. Jeho štiplavý pot, který se mu třpytil na čele jako perly. Vedle něho ležela neznáma bytost. Jemná látka, na které ležel ho hladila a přidávala mu potěšení. Rozevřel své zalepené oči a prohlídnul si dívku, která mu drtila ruku. Spala a její tvář konečně nabyla radosti a něžnosti. Nevěděl, kdo to je a nevěděl kde je. Opatrně uvolňoval svou ruku zpod jejich zad. Když se mu to povedlo, s burácením spadl na zem. Nad ním se ozvalo chichotání, které nikoho neurazí. Bylo to, jako kdyby jste jedli čokoládu. Stejný pocit. Podíval se nad sebe, kde klečela tatáž dívka u kraje postele. Blonďaté vlasy se jí vlnily a téměř na něj sahaly. Vzpomněl si, kdo to je dívka a proč tu je.

"Jak dlouho jsem spal?" zeptala se a sbíral se ze země.

"Týden."

Dívka měla laskavý hlas, ale tvář se stáhla do toho smutku, který viděl první den.

"Jak to?" nevěřícně si přisedl k Emily.

"No, to by ti měl říct lev. Pro tvé uzdravení jsme udělali vše," Pochopil, co jim tím chtěla říct. Vynořila se mu vzpomínka, kterou neznal, ani jí nezažil. Odmítavě jí odpudil a usmál se na dívku, která byla o tři roky starší než on.

Lev tam postával velmi neúčastně. Jeho výraz oznamoval, že nepřišel ze svého rozhodnutí. Vypadal velmi znuděně. Přešlapoval nervózně u moře. Rozhodli se, že tam pro Jacob bude nejlepší. Je přeci jeho živel voda a taky by mu mohla pomoct nabrat sílu. Orel kroužil na nebi. Netušil, jestli k ním zaletí, nebo se je jen na výletě. Emily ho držela za paži a postrkovala ho po posledních schodů. Někdy se mírně zasmála s jeho nezdařeným krokem, který většinou končil krkolomným pádem. Ze všeho toho nového mu naskakovala husí kůži. A ani lev tomu moc nepomohl.

"Velmi si mě zklamal, Jacobe," řekl neznámý hlas. Jenže on ten hlas poslouchal ve svém nitru celý život. Přísný hlas, který mu nedovolil něco pokazit, nebo použit svou moc k něčemu horšímu, než vytvoření malého vodopádu. Ten hlas, který ho omezoval a který ale také přinášel útěchu, tam kde ani matka nic nezmohla. Ten hlas, který ho každý den držel nad "vodou", aby neudeřil silným proudem svého otce a nezabil ho jednou povedenou ránou. Byl to hlas živlu, který slyšel jen on. Nemusel o tom pochybovat, protože Emily promlouval právě se svým živlem a lev už se netvářil, jak na nějaké nudné party, ale jako na otevření archy. Ale tento hlas byl jeho vlastním, který se mohl změnit. Mohl utichnout. A o to se musel teď pokusit, protože jinak nebude moct používat svoji magii libovolně. Tento hlas patřil jeho nitru.

"Princezno! Matka na vás čeká!," peskovala služebná mladou dívku s mastnými černými vlasy. Neochotně se nechala odvést do svého pokoje, kde klečela její matka s mladším bratrem. Její matka byla tichá, ale velmi usměvavá.

"Musíš se převléct. Přijel živel větru a chce s tebou mluvit dokonce táta. Poslali speciální šaty," ani nevzhlédla. Dívčina matka byla druhou manželkou krále. Přišla z lesa. Prý přejela přes moře a tak jí král přijal za svou choť, když jí nalezl zmlácenou ve stodoly nějakých vojáku, kteří si na ní užívali. Byla okouzlující. Hezčí než první královna, avšak král jí přijal spíše jako druhou královnu pouze na děti. Porodila mu pět dětí. Dohromady i s mrtvými si pořídil král dvanáct děti. Z toho sedm mužů. Prvorozený, Josh, se stejným krutým obličejem, zemřel rukou svého bratra. Toto byla zásluha dvou království, v který se dalo panovat. Ano, i v zakázaných místech měli jiné panovníky a dcery krále se s ním vdávaly. I panovaní z hradu Jestřábu potřeboval mladé dívky pro své bratry, kteří vládli hradu a zdejšímu okolí. Pak tu byl i Dabedín a Jitřenka, kde obývali další rody. Ale velkoměsto v které žil poslední potomek z rodu, který před sto lety vládl na trůně dvou královstvím, teď panovali pouze v přistaviti Vrastislav. Proto z dvanácti děti dostalo jen někteří dobré partnery a větší úctu. Druhý bratr byl zabit vlastním otcem za zradu ve svém rodě. Stalo se to jen jednou a podle všeho kvůli něčemu naprosto jinému. Třetí syn žije a je korunní princ. Je to mistr intrik a je starý už přes třicet let a proto ho zmohla nemoc. Král nepotřebuje nemocného korunního prince a tak se ho vzdal ve prospěch země. Messeralie. Princezna Sasha se přiženila do pokolení druhého království a stále se před třemi lety dokonce královnou. Na ní je otec hrdý. Velmi. Pak je tu i princezna Semeriali se svým dvojčetem Drolie, které zemřely ve válce proti sektám. Od té doby sekty jsou zakázané. Všem. Před předposledním synem, který se zrodil ve lůně první manželky se jmenuje Asyr. Ten je velkým oblíbence princezny Jessiky. Ten se má stát hlavou království po jejich otcem. Otec by ho nejspíše chtěl zabít, protože on není intrikář ani žádný podvodník. Mohl by být jeden z nejlepších králů po padesáti letech. Esmadriela se provdala za panovníka přístaviště Vrastislava. Posledním potomkem první manželky byl mladý Kertrielonodum, kterého zabila epidemie. Druhá manželka, neznámá cizinka, porodila dítě už po roku manželství. Beatrix, vysoký s olivovou pleti a krátkým medovými vlasy, se vydal před rokem přes vrchy a moře do matčiny země. Už se nevrátil. Jeho sestra Jessika, jediná dcera, kterou porodila, pro něj dvanáct dní tajně brečela. Jessika, dcera, která dělá největší potíže, zaujala půvabem, který zdědila po matce Její velmi bledá pleť s dlouhými černými a hustými vlasy, které splétá do dvou copů. S hlubokými jantarovými očima, které jiskřily vzrušením, se u dvora nijak nelíbil. Hodně lidí jí chtěli zabít už první rokem života, ač se nevinně usmívala. Je to předposlední potomkem krále a má nejmenší možnost stát se výjimečnou a význačnou osobou. Před ní je ještě Asyr, Sasha, Esmadriela, Beatrix a dokonce mladší bratr Moí, který má větší možnost být panovníkem něčeho velikého, nebo dokonce královým poradce. Ona, patnáctiletá dívka, se znelíbila králi už třetím rokem života a stála se vyvrhlíkem celého dvora a také její vlastní rodiny. Beatrix, matka a mladší bratr se pro ní znamenali všechno. Sasha, ačkoliv není intrikářka, se jí pokouší odstranit od dvanácti let. Je pro ní hrozbou. Nejen svou krásou, ale také rysy, které v Messeralie ani Kasadře neznají, což znamená, že je tu ještě jedno království a ona jeho princeznou, i když to nikdo nikdy neřekl nahlas. Matka ani nemluvila nikdy o své zemi.

Před ní položila služebná zelené šaty. Zelené nikoli, smaragdová prodloužená sukně až na zem. Živůtek byl pod černou síťkou se zvláštními tvary taky smaragdové, ale zanikala. V té černé síťce zapletli diamanty, které házeli dnes po pokoji zvláštní světlo.

"Otec mě chce vidět?"ujistila se matky, která si hrála s malým bratříčkem. V jejím bříšku se rodil znova další život.

"Ano, přijel živel větru, kterému tě chce představit, prý od tebe pán Platina často mluvil, že by tě rád poznal," maminka se usmála a vzala do náručí malého bratříčka. Pohladila jí po tváři a vznášela se až k dveří. Vypadala šťastně, ale jak Jessika tušila, byla to pouze falešná matka.

"Mami, co to je?" prohrábla si své černé vlasy a vylovila jiskřivý zrzavý pramen.

Maminka zděšeně prohlédla ten pramen, ale pak se na její tváři usadil spokojený a konečně šťastní výraz. "To je pro nás vysvobození, zlatíčko. Konečně uvidíme tvého bratra Beatrixe a já svoji zemi. Toto je symbol změny. Vlasy ti zrznou a ty se staneš mou královnou," políbila jí na čelo a odkráčela. Udiveně se za matkou dívala. Poprvé s ní mluvila o její zemi. Měla zlou předtuchu. Že dnešek bude pro každého velmi těžký. Vrhla se do smaragdových šatů a spletla si hustý cop. Král už na ní čekal. Nebo královna mířila k podannýmu?

Bylo to zvláštní a trochu od ní kompromisní. Už před nějakou dobu mu jasně vysvětlila, ať ji nikdy nezve na takové ptákoviny, jakou jsou večeře pro hosty. Chtěla ale poznat toho tajemného živla větru, který byl tolik oslavován. Zřejmě byl hrdinou pro lidi. Už od mládí nesměla z hradu pryč a tolikrát utekla za hradby a byla potrestána. Beatrix jí slíbil, že až jí bude osmnáct, vezme jí sebou pryč. Do světa, kde lidi žijí v míru a nemusí intrikovat každý okamžik svého života. Moc si to přála, jenže teď byl Beatrix pryč a ona zase poslouchala svého arogantního otce. Nepodobala se mu. Měl širokou bradu, velmi výraznou, snědou pleť s hustým obočím, nefritové duhovky a nesmírně rozčílený výraz, který pro něj byl velmi obvyklý. Přísně stažená ústa, dlouhou černo šedivou ofinu a také úhledně pročesaný vous zvýraznujic jeho stáří, přesto stále dokázal okouzlit každou děvečku. A také zabít několik tisíc lidí najednou. Její otec byl vrah. Mohlo by se říct masový vrah, protože jeho vláda spočívala v týraní a krutých trestech u dokonce to někdy skončilo smrtí. A ona se na některé z nich dívala. A pár z nich musela vykonat. Nenáviděla ho za to. Přednášel zrovna nesmyslný projev štěstí, že ho náš mladý živel navštívil. Živel se usmál a nekomentoval to. Nedalo se říct, že je živel ošklivý, i když byl o tři roky starší. Osmnáct. Vypadal velmi "větrně". Vlasy každou chvíli se malinko nadzvedly, jakoby je poháněl vítr a pak mu plynně spadly do očí. Jejich barva se dala těžko určit. Byla nevýrazná, ale přesto tento živel svou osobnosti dokázal i sebe silnější dívku. Ani si nevšimla, že by otec skončil průpovídku. Sledovala ho velmi obezřetně a on to cítil, jako její vůni. Nebyl od ní daleko, naproti ní popíjel červené víno a uždiboval víno. Pak se na ní podíval. Pochopilo to po chvíli. Otec na ní hlasitě začal pokřikovat, ať mu dovolí projevit její zájem o ní, že bude čas obdivovat tohoto pána později. Mírně se začervenala, ale nenechala se vykolejit. Byla princeznou a tohle se musela naučit už ve svých deseti let.

"Ano, otče?"

"Chtěl jsem, aby si naším hostům řekla v čem vynikáš," usmál se na ní až moc falešným úsměvem, kdy uviděla jeho ostré bílé zuby. V ničem nevynikala a to byl ten problém.

"Velmi se zajímám o to, jak naštvat naše služebné a moje dvorní dámy. Ale také do budoucna plánuji útěk z tohoto vězení," široce, nepřirozeně se usmála. Otcovi povadl úsměv, protože jí znal a tohle nebyl vtip, ale každý u stolů se tomu zasmál, až na živla. Ten až teď se velmi zajímal o její osobu. Změna rolí. Teď ona uhýbala pohledům mladého může.

Ale pak se něco změnilo. Už necítila povědomý pocit, že na vás někdo dívá. Otočila se na místo, kde předtím seděl živel. Nebyl tam. Někdo jí poklepal na rameno.

"Smím si přisednout?"zeptala se hlas a ona automaticky otráveně souhlasila. Vedle ní usedl živel a na kůži jí pohladil jemný větřík. Pohlédla na něho zmateně.

"Co vás ke mně přivádí, můj pane?"

Pokrčil rameny. "Chtěl jsem s vámi seznámit."

Zabručela neslušně a odhodila z tváře zrzavý pramínek. "To jste tedy moc milí."

"Nemáte ráda moc svého otce, že?" oponoval.

Slabě se zasmála. "Je to přeci můj otec, vaše Veličenstvo!" Sarkasmus přímo v ní syčel.

Položil dlaň na její ruku. Zachvěla se. "Říkej mi Platina, princezno Jessiko. A prosím, buďte ke mně upřimná. Oba si to zasloužíme."

"Tak tedy Platino, proč tu jste?" obořila se a v ústech se jí rozlila příjemná chuť slabého červeného vína, který byl kvůli ní trochu zeslaben o alkoholu. Trochu jako limonáda.

"Přijela jsem jen kvůli jedné věci, má paní. Kvůli vám," stále se dotýkal její pravé ruky. Chvěla se a on jí ta slova šeptal do ouška. Začala by křičet, ale vítr jí donutil mlčet.

Odhrnula si vlasy, kterým přibylo několik další zrzavých pramínku. "Proč?" zněla pouze její otázka, ale na srdci jí toho leželo více.

"Protože mi vás otce přislíbil za ženu a dnes to ohlásí. Pravě teď," Právě když vyslovoval poslední slovo, otec vzal bílý křišťál a stříbrnou lžičkou udeřil dvakrát. Všichni zmlkli. V té chvíli do haly vstoupil její bratr. Nevlastní bratr, korunní princ, Asyr. Její bratr byl mužný a dokonce i význačně krásný. Více než jeho otec za mlada. Netušila po kom zdělil takové rysy. Záplava krátkých zlatavých vlasů s výstředný bradou jako jejich otec a také zářivé nefritové oči protékajíc zlatavě zlatou. Široko daleko nebyl nikdo tak výstředný muž, ale tvář při úsměvu omládla o několik let. Asyra a Beatrixe vždycky obdivovala, ač jejich osobnost a vlastnosti odlišné.

"Mám vzkaz, můj otče," jeho hlas zněl mělce, ale zažila mnohokrát, kdy nasadil drsný výraz a byl jako jeho otec.

"Je to důležité?" mrzutě položil číši.

"Ano, živel příroda a voda se objevili, otče. Nacházejí se v elementským územím, kam mají smrtelníci zakázanou. Potřebujeme je, ale kontaktovat."

Do těla se jí vlila řezavá bolest a v té chvíli se jí vlasy změnily na vysoký oheň, který ohrožoval lidi kolem sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. února 2015 v 15:47 | Reagovat

Ten konec jsem tedy nečekala. Ale vůbec to byla hrozně napínavá kapitola, plná emocí. Ten Větrný živel jsem si mimochodem moc oblíbila, je krásně otravný :-) Něco mi říká, že ještě rozvíří (promiň, to jsem si nemohla odpustit) příběh. Jen tak dále, považuji to za moc povedenou kapitolu!

2 Vanessa Vanessa | 27. února 2015 v 22:07 | Reagovat

[1]: To jsem velmi ráda! Ano, emoce tam byly. Otravný? To ještě uvidíš. Ano, rozvíří, ale nejen kvůli své povaze, ale je to jeden ze živlů, takže má v příběhu velký význam. Moc děkuji, bolí mě koutky od usmívání (taky hlava, ale za to nemůžeš)

3 Elis Elis | Web | 28. února 2015 v 21:41 | Reagovat

Nemyslím, že je to krátká kapitola, je tak akorát a hlavně je krásně napsaná...

4 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 1. března 2015 v 9:11 | Reagovat

ČAUKY!Nemyslím že je to krátké a návíc na dlošce nezáleží.Záleží na tom jak je to napsané.Napsané je to moc hezky,takže fajn!

5 Vanessa Vanessa | 1. března 2015 v 12:21 | Reagovat

[3]: Moc děkuji. Tvoje komentáře mě hrozně těší, dokážeš dát do pár slov tolik významu.

[4]: Děkuji, měla jsem z toho tak trochu strach.

6 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 4. března 2015 v 20:50 | Reagovat

Překrásná kapitola, zase jsi měla dokázala absolutně dostat s tím výčtem králových dětí, ztratila jsem se v tom, ale přesto jsem si ty hlavní dokázala zapamatovat. A to byl účel, ne? Klobouk dolů!
Také jsem si toho větrného živla docela oblíbila, působí na mě sebevědomě a jak říkala Karin, také fajně otravně :)
Ten konec je mírný šok, ale o to více se těším na další kapitolu!

P.S.: E-mail už mám rozepsaný!

7 Vanessa Vanessa | 8. března 2015 v 15:31 | Reagovat

[6]: Účel byl zapamatovat si hlavně korunního prince, jí a jejího bratra. Jinak tam nejsou moc důležití, ale třeba se to změní. Děkuji! Krásně se to poslouchá! Oh, kdyby byl skutečný, určitě by řekl něco naprosto otravného. Ten šok je tam naschvál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama