In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

18. kapitola 2. část

29. ledna 2015 v 20:14 | Prostě Vanesa |  ďablová dcera!
Znovu doporučují papír a tužku a doufám, že vám moc nemotám hlavu.


Maličko zatloustlá dáma se opírala o malinkou židličku. Už měla napito, ale stále listovala mezi stránkami nějaké knihy. Přistoupil si k ní jeden mládenec s čepičkou jak od námořníku. Strnulý pohled a velmi neobratný a mlčenlivý. Všimla si ho až po několika sekundách. Nejistě si ho prohlížela. Připadal jí velmi povědomý.
"Co ode mne žádáte?"
"Jste žena jménem Hoopsnová? Historička, která mi může říct pravdu?"
Otřela si ruce o růžový límec.
"Ano, ale něco to stojí. Tedy jestli to bude o rodech. Snad víte, že je nezákonné říkat něco neznámým lidem bez zaplacení. To by mě sám pán bůh potrestal," zakroutila očima vzhůru a složila ruce. Na desku stolu dopadl velký měšec.
"O kom to bude?" protřela si ruce a namáhavě si poposedla k němu.
"O 1. 2. 3. a 5, Ale začněte třetím."
"To jsem čekala," protože naše paní Hoopsnová byla maličko napitá, pověděla mu něco, co ještě nikomu jinému. Celou pravdu. Bez žádných výjimek. Bůh jí ztrestá na sto procent.
"Zakladatelku zná každý, ale nikdo neví, že měla velmi těžký život. Ředitelka školy a k tomu všechny ty mužské záležitosti. Za mlada si vzala Mikeyho, který se stal druhým zakladatelem rodu. Jenže stárli a s nimi i jejich názory. Ve dvaceti letech, kdy už byla ředitelkou školy, se zamilovala do Sonora z prvního rodu. Ten už v té době měl dceru Tratelili a k tomu manželku Moniku, která k němu přišpendlila všechny problémy a sám si užívala. A on zatoužil po jiné ženě. Dlouho se tajně setkávali. Mikey to zjistil a Standra se málem nedožila rána. Zapomněl na to. Mikey. Dala mu lektvar zapomnění. Jenže to už jí Sonor nechtěl a po brzké době také zemřel. Standra si našla někoho jiného. Monsieho. Monsie byl zakladatel rodu pátého a měl manželku Dragomíru. Nikdy se nezjistilo proč. Ale stejně Standra s ním nebyla spokojená. V té době ale pracovala na něčem tajemném. A krutém. Duhu tváři ona vytvořila a tím zkázu celému světu. Její moc přesahovala všechny úrovně. Našla Hehemera. Tajemný krásný mladík, který přišel odnikud nikam. Mikey zemřel na žal, který v srdci nosil a nevěděl, odbuď ho má. Hehemera si oblíbila a hodně jí uspokojoval. Ale zemřela. Za její smrt mohl právě on, který jí nenáviděl, protože mu zabila matku. A tak skončila naše Standra a Mikey. Porodili jediného syna Dromíra. Ten nejslavnější bojovník, ano! Ale Standra porodila ještě dceru, kterou měla s Monsieém. Mestran. Píše se o ní všude, Objevitelka černé magie. Dala přístup k magii k rodu Nadzadra. Těch velkým černokouzelníkum. Stýkala se s ďáblem, ale nelíbil se jí. Vzala si Žerdiho, kterého po dvou dnech zabila její temná magie. Druhý nastoupil Vandredi. Nějaký princ z lidského světa. Umřel na nějakou nemoc. Poslední byl Dimanšeri, Francouz, který naši Mestran změnil od základu. Hodila černou magii do kotle a chtěla si ho vzít. Byl to víl. Zemřeli oba rukou ďáblovou. Zpět k Dromíru. Jediným čím se víceméně prokázal. Ukryl duhu tváře. Přitom i zemřel, ale porodil Wgueho. Toho slavného krále, který zemřel při boji o školu. Do kterého se zamilovala sama dračí bytost. Manželka mu porodila syna Wwesna a Gwalindu. Dvojčata. Po jeho smrti. Gwalinda taky byla záletnice jako Standra. Všechny ty bláboly, které se o ní píšou, jsou pravda, ale něco vynechávají. Třeba něco jako, že se přidala k ďáblu a podpořila ho. Zabila jí matka démonů. Ale její záletnictví mělo větší dopad než Standry. Můžu, bylo dva, ale každý z nich se stal velmi mocným. V nějakém spisu se dokonce píše, že vlastně milovala úplně někoho jiného a proto šla prý i ďáblu, aby ho zachránila. Sanoras z pátého rodu. Moc se o něm nevědělo, ale nikdy se neobjevil žádný jeho potomek. Ani Gwalinda mu ho nedala., protože se s ním brzy rozešla. Marnotratnice. Druhý muž byl o dost starší než ona. Monako také z pátého rodu. Také ale byl milostný případ a na stará kolena se rozhodl pro Fedomialu z rodu druhého, která s ním odešla do města Warqu. Wwes, její bratr, se dostal hodně za mlada do oddílu Elestrastova. Změnil jeho strukturu a zaměřil se na jiné cíle. Oženil se s démonskou dívkou, a ta mu porodila dceru Tracy. Tracy je známa ve všech koutů země. Jako ďáblova milenka, ale on taky milenka Eleta II. Elet byl jejím prvním a je mu porodila syna Xeisella. Dál vše znáš. Bohužel, nevím nic o Gwalindě II. Její přítomnost na tomto světě na všem komplikuje. Je moc mocná."
Zuby jí drkotaly. Napila se a znova uhladila límec, ale k tomu ještě růžovou kostkovanou sukni.
"Pokračujte," pobídl mládenec a na stůl dopadl druhý nadutý měšec o velikosti pěsti. Znervózňoval jí. Vážně někomu byl hrozně podobný.
"Mládenče, obdařím vás bohužel už jenom jedním rodem. Musím zítra brzy stávat a vy byste měl také," zamrkala. Neodpověděl.
"Ehm, rod první. Monika a Sonor Rezhubensky. Podivní Ptáčci. Monika obdařená zpěvem a on intuicí a krásou. Ano, ten Sonor, který chodil se Standrou. Tratelili, dcera jejich, královna. Pekelná mrcha to byla. Monsea jí dali za manžela, ale ona se nespokojila jenom s ním, ale také potřebovala Sederika, rod druhý. Porodila syna Elet I. To byl taky hajzl, jak má být. Ale on se stal pouze ředitelem školy. Možná kvůli tomu, že tak dobře zacházel s lektvary. Říkalo se mu, smrt na jazyku. Oh! Masový vrah! Tedy Lidský vrah. Hrozně ho bavilo takto pokoušet lidi. Nevím, jak, ale někdo mu porodil syna Noilana. To zas fešák. Hodný a Úctyhodný. Za manželku Maffie. Tajili to, ale zplodili čtyři děti. O všech nebudu mluvit, protože patří k rodu pátému. Jako třeba Moreili. Sanoras. Meko. Nudní muži. Jenom jeden z nich dal potomka. Meko. Jeho dcera Betty. No, královna. Krutá a přísná, ale dokázala toho hodně. Nikdo, ale nepochopil, proč svou říši chtěla ke konci života zničit. Někde se psalo, že pokřikovala na davy. Že Vyvolená se narodí ve sluji jejím. Lhářka jedna a bláznivá k tomu, avšak žena to silná. …."
Někde něco spadlo na zem. Ohlídla se. Nikde nic. Chtěla se vrátit k tomu, čemu skončila, avšak muž neseděl na místě, kde předtím. Rozhlížel se po místnosti ve stoje a v jeho očích se zobrazovala zrůda. Lekla se a spadla z židle.
"Kdo jste?" zajíkla se.
"Jsem Percy, syn Seilase, vnuk Marcuse, pravnuk Leily bojácné. To bys, ty historičko znát měla, neboť já patřím k rodu druhému."
Poznala ho, ale zrůda se chtivě dívala.
"Co ta zrůda v tobě, milý hochu?"
"Leila přeci zaprodala duši a zasvětila život ďáblovi. Vaše spisy píšou, že Leila porodila Marcuse, ale ovšem to tak není. Zaprodala duši a porodila mého otce. Od té doby naše duše tkví v ruce ďábla. A když se rozhodne, my musíme obrátit se ke zlu."
Jeho černé planoucí oči se vpíjely do jejího hrdla. Nedávno zjistila, že je stára, Že chce zemřít. Ale ne rukou ďábla.
"Hezky jste povídala, ale zapomněla jste na jednu skutečnost. Až duhy tváře se naplní, otočí se všichni k temným lesům,"
"To se nestane!"
"Ale stane. A má choť bude zářit vedle mne."
V hrůze se jí perlil pot na čele. Co to znamenalo?
"Jaká choť?"
"Ty nevíš, historičko, kdo mi byl krví zaslíben? Přeci Gwalidna II," uchechtl se a popadl jí za ruku. Kolem nich se rozpoutal vír. Metal lidmi, stoly. Vypařili se.
Královna v mahagonových šatech se vjímala na trůnu. Sešlost se upravila do nejlepších šatů, ale oznámila se nemilá až krutá bolestivá zpráva. Selma jen žalostně kroutila hlavou a James se zdál být tichý od další zmizení své sestry, která nedala ani zprávu. Ale to nebylo nejhorší, neboť Selma tušila, kam se vydali. Jen je nesmějí pronásledovat, radila však. Zpráva, která se donesla do hradu, krutě zasáhla všechny dvořany a nejvíce princeznu Thémet, která ronila slzy ve svém pokoji. Procházel se tak jeden mladík na louce, když zaslechl křik. Běžel k tomu místu, a co pozřel se mu vrylo do nejslabší části mozku, kde ho to bude trápit na celý život. Na zemi dívka spanilá s bledou tváří ležela. Krvavé šrámy nesla, ale useknutá hlava vedle ní se kutálela. Její vlastní. Modrá ústa a rozevřené oči se děsil sám pitevní lékař. Ta dívka spanilá, spící na louce věčnosti, se jménem nazývala Sam. Sam dobrotivá, ale mrtvá. Pláč nic už nenapraví, neboť v elfech srdcí žnul vztek zběsilý. Vyryté na ruce nesla jméno nakažlivé. Jméno zabijáka dívky spanilé. Transavas. Transavas musí být mrtev za neřádnost, kterou provedl na den, kdy duše se nepřímá a tak dívka spanilá bloudit navěky bude. Pomsta sladká jak pistácie s karamelem na něj čekala a královna sama ji zosnovala. Selma, dračí bytost naléhala na královnu, neboť i ona měla veledůležitý úkol. Královna se nenechávala obměkčit krásnými slovy. Potřebovala Selmu, ale dračí bytost sama věděla, kde bude důležitá. Hněvem se zřekla královny a vytratila se z hradu. I James, ten muž plný obdivu, zmizel. A tak královna osamoceně zhlížela z trůnu kde teď se cítila nejlépe. Juv s Růží rozmlouvaly a oba se usmívali. Na tváří úsměv vykouzlit si dokázali jenom oni. Pocítila královna hořkost život. Vždyť ani neví, co na ni čeká! Ta matka její Démeter, nevšedná žena, lhala své dceři. I Alex její sestra lhal, neboť Juv princ veliký. Čarodějnice se stranily. I ony za sebou vláčely těžké břímě. Clair, jejich velitelka, se na tváři usadil výraz smutku, nebť kovala svých slov k Sam. Nemusela. Sam tušila co se děje ještě řed tím, než se Transavas objevil na louce. Bloudila po hradě. Ale ne bezcílně, nasávala moc, aby se dokázala přemístit. Všichni by jí držely palce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:07 | Reagovat

Obdivuji tě, jak dokážeš za jednu kapitolu vymyslet tolik úžasných jmen. máš pro to nějaký zvláštní postup?

Sice jsem si již dávno ztratila v příběhu, k tomu mi asi žádný rodokmen nepomůže, ale z toho si nic nedělej, jsem schopná se ztratit v jakémkoli jednoduchém příběhu, i v těch vlastních, natož v něčem tak propracovaném. Jsme zvědavá, jak všechno nakonec propojíš.

Vytkla bych ti opět je pravopisné chyby, máš jich tak dost, ale příběh mě stále okouzluje, a jen čekám, co bude dále. Užívám si každé slovíčko. Jen tak dále!

2 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 23:44 | Reagovat

[1]: Ráda bych řekla, že to byla pohodička. Ne, nebyla. Za prvé se hrozně podobají. Za druhé, některé z nich jsou vymyšlené dříve. V jedné kapitole mám popsané některé z nich. Rodokmeny, ech, jsou už mírně hotové. Aspoň rod 3. Ale rod 2. V kterém mimochodem vystupuje tvé jméno, má dvě větve a tím je hustější a komplikovanější. Na takovou A4 určitě. Navíc to není zcela domýšlený. Ano, spletivost příběhy je ohromná. A to nevíš, že nemá jednu zapletku, ani dvě, dokonce ani tři. Jejich tam kolem miliónů. Přemýšlím, že jednou zápletkou skončím ďablovu dceru a pak budu pokračovat v ďablove dceři II. Mám pocit, že to bude potřeba. Trochu mu z toho blbne hlava. Psala jsem to a písmenka mi dokonce utíkala někam pryč. To je, když se něco píše, když jsem unavená a nechce se mi to opravovat.
Z toho mám strach, že to nedokážu propojit, tak jak bych chtěla. Jsem vyděšená. Budu potřebovat oddech, nebo to zkazím.
Děkuju! Je krásné vidět, že tě to stále baví a není to už přespříliš nudné!

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 12:16 | Reagovat

[2]: Ty to zvládneš!
A proč by to mělo být nudné. Jak říkám, hrozně mě to baví!

4 Elis Elis | Web | 1. února 2015 v 6:19 | Reagovat

Úžasné, i když neznám příběh od samého začátku, dostal mě, píšeš skvělo...

5 lefik lefik | E-mail | Web | 1. února 2015 v 17:25 | Reagovat

Ahoj nejvíc se mi z celého blogu snad líbí rubrika ďáblová dcera. Obdivuji že vydržíš takhle psát. Já napíšu sotva 3stránky a ty už máš 18kapitulu a 2část. Obdivuji a máš veliký talent. Pokračuj dál.

6 lefik lefik | E-mail | Web | 1. února 2015 v 17:26 | Reagovat

[5]: A ješte jsem chtěla dodat že máš moc hezký blog a to i vzhledově

7 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 5. února 2015 v 21:39 | Reagovat

Ty popisy rodin tvých postav, kdo je čí předek, milenec, potomek, či sourozenec, to mě vždycky úplně dostane :) Dokonale se v tom potápím :) Přísáhám, jednou si ty poznámky dělat začnu :) Ale líbí se mi to a máš i můj obdiv za to, že jsi dokázala vymyslet tak komplexní a promyšlené společenství postav a světa. Já dobře vím, jak je to těžké, protože v mých povídkách je to hodně podobné jako v tvých (také popis příbuzenských vztahů v jednom rodě a vztahů mezi různými rody zabere deset stránek :) ), akorát že to nemám tak promyšlené a složité, protože bych se v tom sama ztrácela :)

Sam...je...mrtvá...nééé! (fňuk) Měla jsem jí ráda. Ale to nic, postavy musejí umírat, jinak by tento typ příběhu neměl žádné pořádné emociální grády :)

No jo, pravopisné chyby. Ale koho zajímají? Neděláš takové ty chyby lá blbeček (typu: "blbje" "vydět" "mýt/mít" "být/bít"), tak si snad každý čtenář domyslí, že pravopis znáš, jen máš vrozený problém s čárkami.

No, koneckonců, zase jen souhlasím s Karin, nemám co vytknout a těším se na další kapitolu!

8 Vanessa Vanessa | Web | 6. února 2015 v 17:08 | Reagovat

[3]: Děkuju! Mám teď dlouhou přestávku, která mé hlavě hodně prospívá.

[4]: To jsem velmi ráda! Je mi ctí. Kdyby tě zajímalo pokračování, klidně a ráda, ti napíšu pár vysvětlivek. Ale varuju tě, nečti první kapitoly, protože jsou velmi amaterské. A navíc nemám ani udělanou korekturu. Ještě děkuju, že se vracíš na můj blog i já na tvůj blog se ráda vracím. (Teď byl mimo provoz počítač, takže jsem nemohla číst dále tvoji povídku)

[5]: Jééé, to je od tebe moc milé. I já se divím, že už jsem tak daleko a rozhodně se neboj, že napíšeš jen tři stranky a dost. I tvůj blog se mi moc libí, ale ještě jsem ti nic nekomentovala, protože mám mírné problémy s notebookem.

[7]: Kate, teď se stydím, že ti píšu tak krátké komentáře. To napravím!
Moc moc děkuju, že se ti to líbí. Těšila jsem se zase na tvůj komentář, protože vždycky přemýšlím co napíšeš. A teď tě musím zastavit. Ty že nemáš promyšlené rodokmeny? To si ze mne dělaš srandu? Vždyť to je naprosto úžasný. Hlavně rodokmen Starových! Ty kecko! Svět jsem neměla moc promyšlený až do včerejška, kdy mě někdo nasměroval na úžasnou myšlenku a sakra další zápletku. Mám jich už kolem dvaceti.
Ano, v tomhle příběhu se beze smrti neobejdu. Můžu tě ale uklidnit, že nemám v hlavě zatím žádnou smrt (to se ale může za pět minut změnit)
Víš jakou si mi udělala radost? Je pravda, že i na hrubky pár krát dojde. Buď z toho že nepřemýšlím zrovna, nebo se takzvaně přepíšu. Trápím se těmi čárkami, protože mě to příliš omezuje.
Děkuju za obrovský článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama