In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

15. kapitola

30. prosince 2014 v 22:38 | Prostě Vanesa |  ďablová dcera!
Jsem tu s novou kapitolou. Bude to tím, že jsem nedokázala spát a musela se všech myšlenek na tuto povídku zbavit. Takže vypsat. Jsem hrozně ráda, že jsem to nějak dopsala. Pěkně jsem se u toho zapotila. U vypravění té ženy bych jenom chtěla říct, že je to trocha zjednoduše proto, abyste to pochopili, ale stejně doporučuji si vzít papír a tužku. Děkuju Kate za pujčení jména! A taky Karin, teda jestli mi to dovolíš, pokud ne, ihned to změním! Chtěla bych ještě dát minutu ticha mému oblíbenci. Postrovi. Musel si zemřít. A omlouvám se za chyby! Ještě je půjdu trochu doupravovat. Užijete si čtení!

9.kapitola
Otevřené oči

Dívka seděla přivázaná u stěžně. Záplava černých vlasu se dotýkala země. Právě snila, nebo spíše vzpomínala.
Opalovala se a sluneční paprsky jí jemně hladily po pokožce. Vedle ní seděla světlovlasá děvenka. Hrbila se nad svým výtvorem. Kreslila přírodu kolem nich. Její tahy byly přesné, ale u toho šílené. Všechno na ní bylo známé a tak chybějící. Podívala se na svou sestru. A její oči říkali "Nejsi tu sama."
Někdo jí tvrdě praštil do ramene. Nehodlal zvednout hlavu a pokusila vrátit tu milovanou vzpomínku. Ale ten někdo byl netrpělivý a praštil jí do ramene takovou silou, že zasténala. Nadzvedla hlavu a vynořila se postava, která už jí to navštívila po druhé. Smršť dlouhý vlasu se jemně dotkla jejího ramena.
"Co chceš?" zavrčela.
"Na to, že si vězeň, jsi drzá," konstatoval pobaveným hlasem. Zaměřila svou pozornost na něj. Poprvé si uvědomila, že vypadá jako anděl. Tedy zlý anděl, protože jeho křídla černala každým okamžikem.
"Kdo jsi?"
"Slyšela jsi někdy o padlých andělech?"
"Ty jsi padlý anděl?" rozevřela své velké tmavé oči v překvapení.
"Ano, to jsem."
"Ale já myslela, že jsem na lodi Tralů," zmateně povytáhla pravé obočí.
"To jsi. Ale ty nevíš, kdo doopravdy Tralové jsou, že? Všichni si myslí, že to jsou běsové a nestvůry na tomto světě. Ale není to tak. Třeba jako já, Nezařazený, se musí přidat k Tralům, i když se nám nelíbí všechno, co dělají,"
"On existuje?"
Na pravé ruce měla dívka vytetovaný růženec. Nejspíš je věřícná.
"Nevím. Moje matka se narodila jako anděl, nebo spíše byla anděl a můj otec byl archanděl. Bohužel tam nahoře spolu nemohli být, a proto se sami rozhodli sejít dolu a vychovat mě. Já se narodil už jako padlý anděl,"
Přikývla.
"Proč ke mně pořád chodíš?"
"Ty nevíš, že jsi dcera anděla?" podíval se na ní nevěřícně, ale musel říct, že jako anděl opravdu nevypadala. Měla rozcuchané tmavé vlasy a obličej se kroutil nezbedností.
"Vím." Sklouzla pohledem k prknům.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se konečně.
"Kate." Odmlčela, ale on tušil, že to není konec. Tvářila se zamyšleně. "Mohl bys mi pomoct dostat se pryč?"
Jeho výraz ztvrdnul.
"To teda nemohu." Prohlásil odměřeně. Ale ona věděla, že to není pravda. Vytušila to jako třeba bouři.
Z jeho křidel se vzneslo jedno pírko, které pomalu a elegantně plachtilo k ní. Dosedlo na její pouta které, s prasknutím upadla na palubu. Teď už se musím jen dostat pryč.
Portál ho vyhodil na tvrdou zem přesně tam, kam chtěl. Před ním, ale stála žena tak průhledná, že postřehl jenom její obrys.
"Co tu chceš, Jaku?" zeptala se ostře.
Zvedl se z podlahy a uklonil se.
"Vy víte, proč jsem přišel."
"Ano, to vím, ale už jí nemohu pomoct. Zatratila se, a i kdyby, tak se k ní blíží vichr a sněžení,"
"Cože? O čem to mluvíte?"
Odevzdaně plácl rukou ve vzduchu a přešla k jednomu stolu, kde stála velká kniha, která, ale nebyla průsvitná jako kolem všechno.
"Slyšel si příběh o druhém rodě?"
Zavrtěl hlavou.
"Tak já ti ho budu vyprávět a možná pochopíš, co by před ní stálo."

(poznámka autorky: Jestliže se v tom chcete vyznat, doporučují vzít tužku a papír. Být vámi udělám to)
"Zakladatele tohoto rodu jsou dva bratři, proto to bude velmi dlouhé vyprávění. Sharel Zuruku a David. David si vzal Leopeldu a s ní měl Sarahol, Blancolais, Sederik a Fedomailu. Sarahol byla jedna z největších víl té doby. Dokázala všechno. Byla velmi dlouho Císařovnou, ale její dcera po ní nenastoupila. Blancolais byl učedník černé magie. Vykradl všechny knížky z národní knihovny. Všechny tajné knihy o černé magii prostě zmizely. Sarahol měla dceru Elenu, která zasvětila život ďáblovi, ale získala duhy tváře a tím vytvořila Jonathana. Měla taky(Sarahol )Gesmase, který se dostal na trůn a celé království okradl. Poté se našel Tralkyni a měl s ní dceru Terezilu. Ano, měl potomka, který do teď žije. To byli už jasné znánky zákeřnosti, jak moc dobře víš. Je mi jasné, že toto ti objasnil skoro každý, ale tajemství, které se ukrývá nikdo. Blancolais měl Zetrozarda, Leilu, Zemra. Leila zabila krále Wqueho a zaprodala duši. Zavři tu pusu, Jaku. Ale ještě předtím porodila Marcuse, o kterém nikdo neví. Zetrozard ho vychoval, ale taky měl svého syna Alandrase, který se zamiloval do Selmy, ale ta ho odmítla, když se tak stalo, ponořil se do černé magii jako jeho otec, ale ke konci byl velmi šílený. Měl syna Andzadra, který pokračoval jeho cestě a dokonce se stal nejmocnějším černo kouzelníkem, který kdy chodil po této zemi. Unesl Moreile (rod 1.) a ta mu porodila syna Nadzadra. Po porodu jí okamžitě zabil. Marcus (syn Leily) vydal Serrise a Percyho. Percy je král severozápadního cípu černých močálu a Serris osmiostroví. Percy má dceru Lilith. Sharel Zuruku (druhý zakladatel rodu, druhá rodná linie) měl Šerezan, Magsu, Moranta a Konstanta. Šerezan byl prvním walarotem. Magsina vnučka Krosandra se jako první přeměnila na vílu a měla dceru Kleopatis. Kleopatis žena, která lámala srdce, se zamilovala do anděle Izraela. Neciv tak! Její krásna ohromovala i jeho samotného a proto společně zrodili dvě dcery. Každou odlišnou. Karin a Kate,"

"Proč jste mi to všechno říkala?" zeptal se po chvilce Jake.
Vzdychla a jemně si protřela oči.
"Myslím, že znáš duhy tváře a jejich legendu. My jsme jí jaksi pozměnily."
"Vy? A prosím vás jak?" vyčítavě rozhlížel.
"My s Kleopatis. Dali jsme do ní krev každého rodu a tak její účinek je naprosto jiný."
"Cože?" vyhrkl.
"Když se ho dotkne, přivolá každého živého potomka královských rodů,"
"Co z toho sakra vyplívá?"
Po druhé vzdychla a mnoho víc nahlas.
"Ty to pořád nechápeš? Jestli to tak udělala, ženou se k ní parchanti, černokouzelnicí a všichni, kteří jí budou chtít zavraždit!" rozkřikla se konečně.
"Tak jí musíte jít chránit," prosil Jake.
"Ty si její ochránce Jaku," popošla k němu.
"Ale ona vás potřebuje. Moc!"
"Omlouvám se, Jaku. Jsem slabá. Celá ta doba tady ze mě vysála mnoha sil. Nikdo odtud nemůže odejít."
"Vždyť tohle je město duchu! A vy nejste duch, jenom uprchlice!"
"Víš, moc dobře, že to město duchu není, i když se tu objevují častěji."
"Prosím vás!"
"Už jsem řekl! Ne!"

Oblékla si oblečení, které nejspíše patřila některé "homky" na palubě."Homky" jsou společnice na spaní. Vyšla na prostranství, kde ji hned zachytil jeden z tralu. Šedooký zubr s tělem lidským.
"Zavolal si tě, můj pán."
Táhl ji celou dobou takovou silou, že nemohla projevit žádný odpor. Vykopl těžké dveře a vhodil jí do kajuty.
"No né, dvakrát za sebou," suše se pousmála.
"Ach, Kate, to jsem nečekal," vzpřímil se padlí anděl. Jeho obličej ozařovala lampa a tak vypadl jako ďábelský anděl.
Zaklaply se dveře a Kate se rozběhla k andělu. Půl metr předtím zatnula ruku do pěsti a vyskočila do vzduchu. Její pěst se už dotýkala jeho nosu, když jí násilím zkrotil ruku a položil jí na desku stolu.
"Neříkali ti, že jsem rychlý?"
Vykroutila se.
"Pomož mi utéct!"
"Až uděláš to, proč si přišla," blýsklo se mu v očích.
Cože to řekl? Neslyšela špatně?
"To nikdy," plivla jeho směrem.
"Já myslel karty," zasmál se.
Přisedla si k dubovému stolu. Mimochodem, na sobě měla letní lehké šaty z té nejemnější bavlny. Homky se prostě měly. Rozbalil balíček karet. Takové neviděla. Na krabičce zobrazovaly černého vlka.
"Toto jsou karty padlých andělu, jestliže vyhraješ, pomůžu ti. Pokud ne, uděláš to co po tobě budu chtít," znova ve mu zablesklo v tich nesmírně zářivých očích.
"Dobrá. Varuju tě, jsem v tom mistr."
"To já taky, milá Kate."

Probudila se do temnoty. Temnotu poté nahradila šedá zaprášená ulice v niž stála pana. Její vlasy se zbarvovaly do každé barvy, kterou jste, kdy viděli. I tak obličej. Mužský a ženský.
"Vítám tě v zemi mrtvých, princezno" pronesla smrt.
"Já jsem mrtvá?" vykoktala zděšeně Allesiex. Pamatovala si jen tvář dvou chlapců.
"Ano i ne," smrt rozhodně neplýtvala slovy.
"To znamená co?" modlila se, aby to znamenalo to nejlepší. Prosím, ať nejde do pekla.
"Královna Temnoty je nadobro mrtvá, ale Allesiex žije. Jen čeká." Poté se otočila.

Dívka vycítila, že má jít za ní a tak začala cestovat ze smrti za životem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 31. prosince 2014 v 13:33 | Reagovat

Já už v tom mám úplný guláš, ale to není na škodu :) Máš pravdu, u té části se opravdu vyplatí dělat si poznámky, protože jinak nemá čtenář absolutně žádnou šanci :)
Jé, ta Kate je sympatická! Je to pro mě opravdová pocta! A dokonce jsme s Karin sestry! Vsadím se, že Karin to také potěší (nebo mě za tenhle komentář zabije :) ).
Hrozně moc se mi to líbí, baví mě to číst! Těším se na pokračování!

2 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 15:09 | Reagovat

[1]:  Opravdu se ti nedivím. Já kdybych nečetla pár kapitol zpátky, tak si nejsem jistá, jak by vše dopadlo, navíc si vedu už takový sešit, kde mám napsaný všechny dějový linie, postavy, města, rody. A hlavně jména!  I já to mám krásně rozepsaný, jenže já k tomu mám ještě pár odvětvých, která tu není.

Musím říct, že za Kate se mi píše moc dobře. Snad první postava, kterou jsem měl ráda od začátku. Až na Allesiex.
Jsem hrozně ráda, že jsem tě potěšila a doufám, že má postava nepošpiní tvé jméno (to nemám v plánu!)

Ano, ale jestli se jí to nebude líbit, jsem mrtvá první.

Hrozně mě tvůj komentář potěšil (jako vždy) a doufám, že tě nezklamu! Děkuju moc!

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 23:04 | Reagovat

Poslechla jsem tě. Mám před sebou vytvořený docela slušný rodokmen, plus ještě nějaké poznámky navíc. Jinak bych se v tom nejspíš opravdu ztratila.
Ten sešit, který jsi popisovala v komentáři, je určitě užitečný.
Prosím tě, Kate,  a za co bych tě zabíjela? Náhodou, já mám tu postavu, Kate, ráda, i Karin, a jsem také ráda, že jsou příběhu sestry.
Proč si sakra myslíte, že vraždím přes počítač? Jste na špatné adrese, náhodou, ještě nikdy jsem nikoho virtuálně nezabila! :-) Myslím.
Tato kapitola mě hrozně bavila, ještě více, než ta minulá, a to je co říct. Jen tak dále, a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

4 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 15:50 | Reagovat

[3]: Ani nevíš jak si mi teď udělala radost! Tak hrozně ( a sobecky) přála aby to někdo aspoň zkusil. Je, a já mám tu 'mrchu' ještě větší! A navíc já jako chytrák jsem propletla pár rodu do sebe.
Musím ti za to poděkovat, protože jsi mi to poradila. Jednou si mi to psala do e-mailu. Moc děkuji!

Jsem potěšena, že jsem vám udělala radost! (-mě se to taky líbí)

Moc děkuji! Děláte mi vážně radost! Ehm, a diky bohu, že nebudu virtuálně zabitá :)

5 Kejt Kejt | Web | 3. ledna 2015 v 11:18 | Reagovat

Taky by mě lákalo být někdy virtuálně zabitá. Ze začátku jsem si poznámky nědělala s tím že to bude k ničemu,ale už se v tom trochu ztrácím. Budu muset číst znovu a dělat si poznámky...:)
jinak doufám, že moje jméno se tam třeba objeví. I když je možné, že Kate a Kejt může být to samé nebo třeba dvojčata...:)
Jinak na svém blogu už mám další kapitolku, takže doufám, že se Vám bude líbit!:) udělala jsem to trochu dramatičtější...:) ale,uvidíte samy...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama