In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

Žena v zeleném-prolog

17. listopadu 2014 v 13:00 | Prostě Vanesa |  Žena v zeleném
Juhu! Doopravdy jsem se dostala k tomu, abych napsala prolog. První kapitola bude vážně až v prosinci, jak jsem slíbila. Na to se nic nemění, ale Kate jsem slíbila, že napíšu anotaci. Ale já jaksi neumím anotace. Doufám, že se vám tu bude aspoň trošičku líbit!
PS: Délka je krátká, ale prology takové bývají. Takže se nebojte, že bych psala tak krátké kapitoly, ale připadalo mi to zbytečné.
Prolog
Polární vlci vyrazili brzy, aby vše stihli. Jejich dlouhá cesta neměla přijit nazmar. Vůdce, velký a čisté bílý, Qüśä. Nejdravější a nejsilnější z jejich smečky, který zažil už několik náročných cest do Æêhg. Æêhg bylo místo, které leželo na kraji Estonska, ale také se dá najít v každé části Země. Dnes se důležitá rada, ale svolávala v Evropě. Zvířata se Evropy moc bála, protože tu umíralo spousty jejich kolegu. Vůdce přeskočil rokli a zavyl, ať si jeho společnicí dávají pozor. Počkali na posledního, kdo přeskočil a vydali se dál. Probíhali právě lesy v Slovensku, když narazili na své druhy obecné. Jejich vůdce vypadal velmi staře a všichni byli dosti pohublý. Qüśä: zavyl na pozdrav a Êhir souhlasně přikývl a jeho smečka po něm zopakovala gesto, které bylo vlkům tak přirozené. Vlci a ostatní zvířata měli povolení a taky ochranu od velké představitelky, abych jejich cesta byla bezpečná. Lidé je nemohli vidět, takže ani zabít. Proto se zvířata nebála a vyrazila. Polární vlci a slovenští společně rozběhli vstříc radě.
O dva dny později
K Estonsku zbývalo necelý půl hodiny a vlci si rázovali cestu velmi rychle. Lidé je považovali za tvory stvořené ze samotného zla. Vražedné netvory. Ale to je jeden velký nesmysl. Vlci odjakživa lovili pouze zvířata a na lidi nikdy neútočili. To můžou, vysvětlit i psi, vychováni z vlka. Ale dnešní vlci se už nepřátelili s lidmi. Důvěřovali pouze sobě rovným. Ale vymírali. Ne kvůli lidské činnosti, ale kvůli nemocím. Vzteklině, která zapříčinila, že útočí i na populaci. Jiná zvířata jim záviděla, protože oni vymírali kvůli zakázanému lovení, která tak moc přitahovali pytláky. Ale i kvůli něčemu jinému. Už byli v Estonsku. Předními se objevil dlouhý hustý les, do kterého ladně zapluli. Stromy je skromně pozdravily a naklonily se na druhou stranu, aby jím udělaly cestu. Kdyby se pokusil nějaký člověk dostat do tohoto lesa, nedostal by se tam, lesy by jim neumožnily cestu. Kruhový prostor, který se objevil jen jednou za sto let, se právě otřásal nad tíhou koňů, vlků, kočkovitých šelem a ostatních zvířat. V tom zvěřinci stála žena, na kterou všichni nenápadně dívali a před její mocí klaněli. Dorazili jako poslední. Jako vždy. Dívka je pokývnutím pozdravila. Na sobě měla zelené šaty, které svázala nad břichem kapradím. Na pokožce v jednom místě jí rostl mech a vlasy byli jako živé, které měnily barvu. Byla nejstarší ze strážců a taky nejmocnější. Říkali jí pouze jako Paní. Žila už několik staletí a nazývali jí tolik jmen, že už žádné konkrétní neměla.
"Po dlouhé době se konečně shledáváme mojí milý přátelé,"
Několik zvířat zavrčelo na souhlas.
"Nastala chvíle, na kterou každý vás čekal. Konečně se objevila!" Její hlas byl teď velmi silný a hluboký.
Svět se mění, pravá vstala z mrtvých.
My kdo tu jsme, musíme jí chránit, aby ona zachránila nás.
My kdo tu jsme, jí přijmeme za svojí sestru.
Zemře-li, zemřeme s ní.
Její hlas utichl a každému z nich, kdo tu byl, vtiskla obraz, který ona sama před pár dny uviděla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 20:59 | Reagovat

Má to naprosto úžasnou atmosféru. Zmiňovala jsem již, jak zbožňuji vlky? A to, co řekla ona Paní na konci, mi přišlo hrozně dojemné.
Dokonce se mi i zdá, že ses zlepšila, i co se týče pravopisných chyb. Ne, že bys jich psala více, naopak méně :-) Ale trochu si ti plete, že ve středním rodě na konci množného čísla se píše "a", nikoli "y". Ale to se snadno přehlédne.
Takže jediná výtka, kterou bych měla, a možná to ani výtka není, náleží této větě: "Æêhg bylo místo, které leželo na kraji Estonska, ale také se dá najít v každé části Země." Tak kde tedy to město leží? Vysvětlíš mi to, prosím?
Ale jinak z této povídky čiší lesní atmosféra. Máš to krásně promyšlené. Jen tak dále a smekám před tebou!

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 18. listopadu 2014 v 7:10 | Reagovat

Jé, vlci! Vlci jsou skvělí!
Jinak, souhlasím s Karin, napsala to už všechno za mě (jako obvykle...) :)

Opravdu strašně se mi líbí ta atmosféra, je taková tajemná a lesní...
Už se nemůžu dočkat první kapitoly, zajímá mě, jak to bude pokračovat...

3 knihamekenzie knihamekenzie | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 14:37 | Reagovat

[1]:
Koukám, že jsem se trefila dobře. Já zbožnuju vlky, takže v této povídce je můžete očekávat. Hlavně nechci z nich dělat už nejakě chudáky. Ano, měla jsem z toho pocit, že tam není tolik hrubek, ale překlepy tam jsou určitě. Ahc, dobrá. Æêgh je pojmenování obecné. Jako kdybys řekla obchod. Najdeš ho všude a znamená úplně to stejné. Takže jakoby to jsou místa/tábory, kde jsou zvířata v bezpečí. A najdeš je v každém státu. Další informace si nechám pro sebe, protože toho nechci moc prozrazovat. Jestliže, jsem to pořádně nevysvětlila, tak se neboj, protože to vysvětlím v nějaký tý kapitole. Moc děkuji a já smekám před tebou! (Víme svý)

[2]:
Mockrát děkuju, Kate! Jsem ráda, že i tobě se vlci líbí. Budou tam velmi často. Řekla bych, že já pořád teď píšu o lesích, nemám pravdu? Jsem rada, že se ti tahle povídka líbí! A pokusím se jí napsat, co nejdřív. Tu kapitolu.

4 Gréti Gréti | Web | 23. listopadu 2014 v 14:16 | Reagovat

Vlci - úžasne si sa trafila do okruhu mojich obľúbených zvierat :D Jednu dobu som nimi dokonca bola posadnutá xD
Ako nad prvými som sa pozastavila nad menom vodcu a názvom mesta v Estónsku - svietili z textu, sťaby boli ovešané svetielkami a myslela som, že mi blbne monitor alebo že to je preklep. Až po prečítaní si danej pasáže som si uvedomila, že to tak má skutočne byť. Nevedela by si mi poradiť, ako to sa tie názvy čítajú? Hlavne to mesto :D
Dej samotný si vypracovala veľmi dobre - páčilo sa mi to. Taktiež to má príjemnú atmosféru :3
Taktiež som zaznamenala výrazný pokles chýb - do českej gramatiky (asi sa opakujem.) veľmi nevyznám, takže hovorím skôr o chybách štylistických.
Idem čítať ďalej :3

5 Vanessa Say Vanessa Say | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 21:13 | Reagovat

[4]: Koukám, že jsem se doopravdy všem trefila! Ja jsem nimi teď posedlá! :D
Dobrá, norský se to čte "Áéghn" (-to "n" je takový hodně spolknutý) ale anglicky jinak. Teď přesně nevim jak, ale příště ti to napíšu. Ještě bych chtěla říct, že to není opravdový místo. Ale vymyšlené. To, co jsi mi napsala mi udělala hroznou radost. Já dělám korekturu třeba i dvakrát a stejně nalézám chyby. Takže jsem strašně šťastná! Děkuju moc! Hrozně mě to potešilo ani nevíš jak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama