In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-2. Pád krále.

2. září 2014 v 14:48 | Vanessa Say |  Pád krále- POZASTAVENO!
Mám pocit, že tento díl není vůbec domyšlený. Zhodnoťte sami.
"Můj pane, omlouvám se,"
"Ne!" zavrčel drsným hlasem.
"Nezabíjej te mě," prosil ustrašený hlas.
"Proč bych měl? Měl si šanci krále zabít, ale tys ho jenom postřelil. Zrádce jsi!"
"Ne…Ta žena…Elena mi v tom zabránila,"
"LŽEŠ!"
"PRoosím,"
"Zabijte ho," řekl chladkokrvevně hlas.
"NÉÉÉ! … NÉÉ! PROSÍM!..GLLOGLO,"
"Veliteli, pošlete do tábora jednotku. Chci krále mrtvého,"
"Ano, pane."
Elena mezitím seděla ve velitelském a vedle ní seděli nejmocnější kouzelnicí, elfové, víli a čarodějnice. Všichni tu seděli jen proto, aby zaručili bezpečí krále. Elena rozhodla, že k jeho stanu bude přidělená sedmičlenná hlídka, která bude stát před stanem a dva vojáci budou hlídat ve vnitř. Aby byla nablízku králi, přestěhovala si stan vedle něho a ostražitě pozorovala vojáky, kterým naháněla hrůzou. Elena byla nejlepší přítelkyni krále a věděla o něm všechno. I jeho časté nevěry. S tou jedinou, kterou zrovna potřebovali. Byla schopná a zdatná. A její kamarádka. Našla si malou studničku a hodila do ní kámen. Pronesla zaklínadlo a na hladině se zobrazila dívka s černýma dlouhými vlasy a se žnoucíma očima. Byla okouzlující až na malou chybu. Přes oko se jí táhla jizva, velice hluboká a čerstvá.
"Ahoj, Selmo,"
Selma sebou trhla a rozhlídla se kolem sebe.
"Achh…Elena?" nevěřícně zamrkala Selma
"Ano,"
"Myslela jsem, že se mnou nemluvíš po tom, co jsem si málem tajně vzala s králem. Vyhostila jsi mě ze svého vojska a král? Ten mi už od té doby nezavolal. Teď hniju na bobří hoře s velkým škvorem, kterého je velice těžké zničit. A víš co dělá? Furt mi leze do spižírny. A to kvůli tobě, Eleno. Nechci tě ani vidět. Tak vypni tu projekci, nebo se teleportuju a natřu ti zadek," mluvila klidně, ale Elena věděla, že by toho byla provedla, ale nechtěla jí zabít, tak se rozhodla na to jít po dobrém.
"Selmo, uklidni se. Ano, já vím, co jsem udělala a mrzí mě to, ale musela jsem kvůli královně. Ale potřebuju tě. Krále postřelili a ďábel na nás utočí s miliony galeon,"
"háááhááá," dívka na obraze se prudce rozesmála. Falešně. "Ty náno pitomá. Nikdy ti nepomůžu!"
Tak teda po zlém.
"Víš co? Tak si to pojď rozdat!"
"Ty mě vyzýváš na souboj? Ty?" Selma zvedla obočí.
"Já,"
"Dobře,"
Dívka na obraze zmizela. Elena rozpustila přenos a čekala. Nemusela dlouho čekat. Když se Selma objevila, uvědomila si Elena, že strašně změnila. Už to nebyla ta rozmazlená, sobecká holka. Před ní stála žena. Selma na sobě měla vestový živůtek s kalhotami z umělé kůže. U pásu měla zavěšené dvě pochvy. Jedna byla malá a druhá větší. Selma neměla jen jednu jizvu, kterou viděla. Měla u krku veliký říznutí, jakoby jí někdo chtěl utnout hlavu. Pak měla par škrábnutí na rukách a ve výstřihu. V živůtku byla i díra o velikosti malíčku. Hned vedle srdce. Ale to co se změnilo na ní nejvíc, byste nenašli na vnějšku. Každý věděl, že Selma je poslední lidský potomek draka. Když jí Elena viděla naposled zakrývala tuto skutečnost, ale tentokrát před ní stala dračí bytost. Teď Elena věděla, že byla chyba vyzívat na souboj. Neměla šanci. Byla to dračí bytost. O Bobří hoře se říkalo, že tam žijou nejhrůznější druhy bytostí, kterou jsou tak nebezpečné, že umí zabit jenom, když se na vás podívají. Selma vytáhla svůj meč, který pojmenovala na "KLEPTOMAN". Byl velice dobrý, ale tentokrát mnohem lepší, protože hořel. Do slova.
"Emm, Selmo myslím, že jsem si to rozmyslela," vymluvila se z toho Elena, protože věděla, že je to dračí oheň, který ale zničí všechno. I její drahocenný meč. Selma na ní upřela své ohnivé oči, které teď spíš mrazily.
"Mám jednu podmínku."
"Jakou?" zeptala se ukvapeně Elena.
"Už nikdy nebudu na bobří hoře! A už nikdy nezničíš naše přátelství," řekla rázně Selma. Otočila se a vydala se k táboru. Jak může vědět, že je zrovna na tu stranu? Pomyslela si Elena a rozběhla se za Selmou. Když jí konečně dohnala, byla už u tábora a hvízdala si.
"Muselo to dát práci," řekla obdivně "Kde je královna?"
Tato otázka Elenu překvapila. Bála se, že by jí Selma chtěla něco zlého udělat. Přeci její manžel byl Selmin milenec.
"Je v kobkách s Jehižad." Jméno vyslovila více nahlas, protože se domnívala, že má k Jehižad úctu.
"Zajdu za ní," odpověděla Selma a vyrazila přímým směrem do kobek a než se Elen nadála byla už u dveří.
"Zastav" zakřičela za ní, ale to už nemělo žádnou cenu. Musela spoléhat na to, že její kamarádka už malinko dospěla.
Selma kráčela velice obezřetně po schodech do kobky. Říkalo se, že Jehižad má tři cesty do její kobky. Jedna z nich byla za městem, do kterého se vydala. Byla to celkem bezpečná cesta pro dračí bytost, ale pro jiné by to byla cesta na smrt. Na konci schod byla točivá kamenná deska, do které Selma vrazila. Dveře se nepatrně pohnuly. Když do nich vrazila po sedmé měla už prostor projít. Ale k tomu se ani nestihla rozhodnout, protože ji popadla jakási neznámá ruka a vtáhla jí dovnitř. Když se vzpamatovala, uvědomila si, že před ní stojí ta slavná Jehižad. Na starší ženu byla velice půvabná a krásná. Měla šarlatové šaty, které byli na rukávech zavázané stužkou a shrnuté až nad loket. Nebyly to šaty dámy, ale šaty bojovnice. Oči měla tak průzračně černé, že vypadaly jako nadpozemské. Bílé vlasy měla v drdolu, ale právě teď se tvářila, jakoby chtěla někoho zabít.
"Co chceš, Elhamatrie?" prudce odstrčila, až padla na zem. Elhamatrie je dračí bytost. Ta nejvyšší. Tak dlouho už jí nikdo neřekl. A ona toužila, aby jí tak znova řekla.
"Jdu za královnou," vstála a vystrčila bradu do výšky. Jehižad byla velice rychlá, protože ještě v tom okamžiku Selmu vzala za čelist a přitáhla si jí dva centimetry od její tváře.
"Myslíš, že nevím, že si byla milovaná děvka krále?" Jehižad si odplivla a usmála se na Ellhamatrií.
Teď jí Jehižad dopálila. Vykloubila jí rameno a držela jí v bolestivém sevření, ale kouzelnice ani nevzdychla. "Něco vám řeknu, milá Jehižad. Dokázala bych vás propálit jen očima, tak si na mě nedovolujte. A jak si asi myslíte nejdu zabít královna právě naopak jdu jí zachránit. Vy víte proč. V kobkách přežije jen svoje zranění, ale tenhle vzduch jí za chvíli zabije, protože je prosáklí kouzli. A jestli si myslíte, že jsem děvka, tak nejste tak chytrá jak se o vás říká. Měla byste vědět, že každá dračí bytost prodělává "pubertu" a v ní se proti svoji vůli zamilujeme až tak moc, že zabijeme partnera. Měla byste být ráda, že mě "puberta" už dávno přešla a nikdy se nevrátí a že jsem vám nezabila krále."
Pustila její loket a Jehižad stála s jasnou spokojenosti.
"Jsem ráda, že si už dorazila. Omlouvám se, ale byl to jen test."
Poplácala jí po zádech. A zapískala. Z temného kouta se vynořila vystrašená královna.
"Onaa…milenka," vykoktala.
"Královno přece jste vše slyšela a určitě pochopila," Jehižad jí vzala za bok a popošla s ní na světlo.
Selma poklekla a sklonila hlavu.
"Královno omlouvám se, za to co jsem vám udělala, ale teď jsem tu, abych vás odvezla do bezpečí,"
"Máte málo času, královno.Musíte vyrazit, ihned!" zdůraznila jejích situaci Jehižad.
"Dobrá" řekla královna. Na odpověď Selma nečekala a popadla královnu a běžela k schodům.
"Uvidíme se na příště, Jehižad"
"Neuvidíme, má míla" zašeptala si pro sebe.

"Panííí!!"
Mladý chlapec přiběhl k Eleně do stanu a vřískal, jak nejlíp uměl. Elena otevřela oči a mrzutě pronesla "Co se děje tak důležitého, že jsi mě musel vzbudit?"
Chlapec se uklidnil a spustil "V lese se našla dvě těla. Jedno z nich byla královna a druhý z nich byla prý jakási dračí bytost,"
To už Elena stála na nohách a upravovala si řemínek. "Živý?"
"Obě, má paní, ale královna je na to dost špatně."
Elena na chlapce zavrčela, protože na něj čekala u vchodu. Oblečená.
Elena a posel pospíchal k stanu kde se zdržovali zranění.
Když odtáhla plachtu málem se jí podlomili kolena. Na zemi ležela královna zkrvácená od hlavy až k patě a sbodnutím u plic. Selmu snad nikdy tak v špatném stavu neviděla. Její tvář byla zmasakrovaná a nevypadala už ani jako její. To co jí naprosto sebralo dech byla uříznutá pravá ruka. Ale Selma měla otevřené oči a chraptila její jméno.
"Tady jsem," shýbla se k ní a začali jí téct z očí slzy.
"Tralové…jednotka…les..zdrželi," pří každým slovem trhla bolestí.
"Pokračuj" prosila jí.
"Zdrželi jsme je…den…křídla," při "křídla" mohutně zakašlala a upadla do bezvědomí.
Eleně vše docházelo rychle a tak jí došlo, že se na ní řití jednotka tralů, která je už na souši, ale jestli je to jednotka, tak mají na úkol někoho nepozorovaně zabít. To uměli ze všeho nejlíp a ten někdo je král. Ale Selma je zdržela. Neví jak, ale udělala to a to je důležité. Jen ti křídla jí vůbec nedocházeli. Třeba to pak nějak zaklapne do sebe.
Když konečně vyšla z kobky byla utahaná z tíhy královny a svezla se na zem. Královna nechala ležet Selmu na zem a šla se podívat do lesa, aby zjistila, kde přesně jsou. Les nebyl vykácen už několik let, a proto se v něm chodilo velice těžko. Najednou uslyšela hlasy. Myslela, že to jsou nějaký pocestný, který by jím mohli pomoct. Došlo jí to příliš pozdě. Vedle plic se jí zabodla devíti centimetrová dýka. A před ní se objevil hrůzný, strašný tral. Nestihla si ho ani pozorně prohlídnout, ale zjistila, že měl parohy, ale lidské tělo. Selma se vzchopila a vydala se za svou zvědavou královnou až uslyšela tralla.

"Královna to jee!" štěstím zavýskal jeden z nich. Selma neváhala. Vlítla na ně. Do slova. Z její zad e vynořila dvě velká křídla. Dál si nic nepamatovala jen to, že Trallové utíkali dál od města až k jezeru Lamae, kde do něj spadli. Měla dva dny, než se dostanou do města. Poslední vzpomínka byla ta, že když vylítla z lesa upadla do bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 22:33 | Reagovat

Mám pochopitelně přečtené obě kapitoly, ale z lenosti jsem se to rozhodla okomentovat najednou.
Takže-příběh nemá chybu. Je to hrozně napínavé, a běhá mi z toho mráz po zádech. skutečná nádhera.
Na co bych si ale být tebou dala pozor, jsou čárky v souvětí. občas je úplně vynecháváš, a je to pak nepřehledné.
Ale to je jen malá výtka. Slovy nedokážu vyjádřit, jak se mi to líbilo. Smekám před tvým talentem i stylem. Jen tak dále!

2 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | E-mail | Web | 31. října 2014 v 23:03 | Reagovat

[1]: To vůbec nevadí! Ulehčila jsi mi práci!
Děkují!
Píšu někdy velice dlouhá souvětí, že sama zapomenu už na čárky, ale budu na to dávat pozor.
Ještě jednou moc děkují! Tvoje komentáře vždy poradí a potěší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama