In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

10. kapitola

11. září 2014 v 17:14 | Vanessa Say |  ďablová dcera!
"Travasi, sloužil si mi nejlépe, nikdo jiný to tak dobře nedokázal ani nedokáže," mluvil ďábel v hlavě svého podaného. Travas ležel skoro mrtvý na louce, která vedla do země ďábla. Na té louce mu uprchla jeho kořist.
Stará rychlá čarodějnice, myslel si o ní Travas.
"Ale teď mám pro tebe poslední úkol, můj milý." Hlas se odmlčel, jakoby něco dělal "najdeš ve svém kabátě ampuli "svato králi". Podej to mé dceři a ona sama se k nám přidá. Poté už budeš moct jít na věčný oddych, můj příteli"
Hlas utichl a Travas moc dobře věděl, že svého pána už možná nikdy neuslyší. Už byl velice starý, ale poslední úkol, za který mu bude pan nejvíc vděčný musí dodělat.
"Vystupujte! Vystupujte!" křičel námořník, který vypadal na padesátníka.
"Už chtějí, abychom byli pryč," poznamenala mrzutě Kerin. Vystoupila na malý přístav. Kamkoliv se podívala, viděla pouze krásné gigantické sloupy, elegantní domy a vzrostlé stromy.
Nikde ani živáček. Kerin šla jako první se vztyčenou hlavou. Pochodovala se svými přáteli přímo do středu města. Nevěděla ani ona kam vlastně jde, ale něco jí táhlo. Zavedla je do parku k obrovským kamenům, které byli rozestavěné jakoby vchod. Kerin se neohlídla na Jake ani na Sam. Měla pořád strašný vztek, ale na svůj vzhled už si zvykla. I když si to nechtěla přiznat docela se jí zalíbil. Prošla skrz. Ale to co viděla, na to nebyla nikdy připravena a nikdy by ani nebyla. Před ní se objevil výjev naprosté dokonalosti. To město, které viděla před tím, byla pouhá krása. Tohle byla dokonalost sama. Domy byly vysoké s bílého mramoru s modrými sloupy. Stromy byly stejně vysoké, jako samotné domy. A elfové! Osoby hubené s dlouhými vlasy. Špičatýma ušima s nejkrásnějšími obličeji. Tento národ si Kerin oblíbila hned ze začátku. Byl elegantní, zdvořilý a na nic si nehráli. Lidi neintrikovali a všichni se na sebe usmívali. Jenže když se v jejich ukrytém městě objevili lidi, netvářili se moc mírumilovně. Ale královna elfů jí čekala. Stála necelých dvacet kroků od nich. Nikdo se jí neklaněl, ale všichni se na ni bázlivě dívali. Měla vrozené vůdcovství ale také úctu lidi. Kerin si říkala, že by královnu poznala i na míle daleko, protože byla cítit kouzlem. Kerin svůj pach kouzel zakrývala, protože by jí prozradil stejně jako královnu. Její vůně kouzel byla o trochu slabší než královnina, ale to se mělo v budoucnu změnit. Královna byla vyšší než normální elfové. Už tak elfové měřili víc než 190 centimetru. Ona měla zhruba 220 centimetru. Šaty byli čistě bíle a velice elegantní. Kerin byla od královny na deset kroku a všímala si dalších odlišnosti. Královna měla kapuci, která jí zahalovala oči a nos, jen krásná růžová ústa byla vidět. V ruce držela pochvu s mečem, který dosahoval až k zemi. Jake po boku Kerin začal nervózně škrábat ve vlasech a Sam sebou škubala. Jen Kerin postupovala s lehkým krokem a svírala v ruce klíč, který považoval za svůj amulet. Už byli téměř u královny, která si teď sundala kapi. Královna byla tuze překrásná. Mnohem hezčí než královna z lesa. Mnohem krásnější než tři sestry bojovníka. Vlnité blonďaté vlasy jí zahalovaly její špičaté uši. Kerin poklesla na jedno koleno a sklonila hlavu.
"Lady Gwalindo, neměla byste se klanět jako muž a mě už vůbec byste se neměla klanět," podala plynule ruku a pomohla ji na nohy. Vedle ní se skláněl Jake s přivřenými očima. A Sam jako práva lady se poklonila.
"Ach, ráda tě znova vidím, sestro. Princi Jaku už jsem myslela, že vás znova neuvidím," i její hlas byl úplně plynulý.
"Já jsem si to taky myslel, královno," přitakával Jake, který jí už líbal ruku. Kerin v tu chvíli bodla žárlivost i když vůbec nevěděla proč. Zastyděla se a doufala, že to nikdo jiný neviděl.
"Lady Gwalindo, vím, proč tu jsi, ale měla bys vědět, že moji lidí tě nevezmou, pokud nebudeš jedna z nich,"
"Jak se mám stát jednou z nich?" vyhrkla Kerin.
"Musíte se stát elfem," řekla, jakoby to bylo naprosto jednoduché.
Jake i Sam stáli s vykulenýma očima a otevřenou pusou dokořán.
Kerin jen kývla, že rozumí.
Trmácel se pustinou, kde nebyl ani živáček. Byli tam husté oschlé stromy, které drsně drápali na kůži. Trasavas měl na sobě kvádr a úsměv měl velice lačný. Došel až na samé konec pustiny, kde začínala tropický les. Byl tam portál, který vás vychodil v postranní ulici vedle přístavu, odkud se odplouvala jen do města elfů. Přístav už několik let strádal, protože elfové se úplně odřízli. Trasavas, ale za každou cenu najde loď, která bude schopná plout. Kdyby tam nebyli námořníci, tak prostě odpluje sám a poradí si. Nic ho nesmělo zastavit. Postavil se do středu portálu a čekal, až ho odnese. Ale stále nic. Vyšel a zase se vrátil. Zase nic.
"Zlobí to jako tablety. Ta dnešní doba." Zamumlal si pro sebe. Praštil do neviditelného portálů a zase vlezl do středu. Bručel a přemisťoval rovnováhu. Fuč. Zabralo to. Objevil se v tmavé uličce, kde byla jedna rozbita lampa, která se klimbala ve větru. Z nějakého důvodu si to tu pamatoval, i když tu nikdy nebyl. Za par minut už stál na molu, který byl naprosto prázdný. Žádná loď tu nebyla. Jen žlutý člun z 21. století. Elfové to teda udělali velice dokonale. Ale on má svou magie. Vytvořil si v hlavě pohodlnou loď a přemístil ji do skutečnosti. Byl velice silný a mazaný. Jen neměl vlastní vůli. A kdyby jí měl, nesloužil by ďáblovi jisto jistě.
Kerin seděla před oslavu na její příjezd na lavičce před hospodou. Cítila se bezmocně. Stát se elfem neznamenalo, že se má stát jen duši, ale i tělesně, ale to znamenalo, že má spát noc u stromů Habraisk. Ale to nebyla jediná věc, kterou musela udělat. Ráno, když se probere, musí vypít nektar stromu, který je jednou za sto tisíc let. Poté musela celý den vydržet bolest, na kterou jí varovala královna. Další ráno dostane elfské jméno, meč a titul. Jenže to mělo několik zádrhelu. Ta noc u stromu byla nebezpečná, protože kolem žili lvi a medvědi, kteří chodili ke stromu odpočívat. Nektar způsobí prý veliké bolesti, které můžou zabít. Poté byla ještě mála možnost, že ji narostou uši a bude stejně rychlá jako oni a taky stejně šikovná. Znělo to nemožně, ale Kerin se toho nebála, protože věděla, že je dcerou své matky. Je silná říkávala si skoro každou minutu jako by se o to chtěla přesvědčit. Nervózně dohopsala do hospůdky, kde se konala oslava. Na konci stolu seděla zaříci královna, vedle ní princezna Thémet vedle princezny byla Sam, naproti princezně, princ Qwqxa a vedle prince seděl samozřejmě Jake. Kerin si oblékla bílé šaty, které nosila každá elfka. Vešla do místnosti a oba princové se postavili a s ohromujícím pohledem na ní civěli. Kerin se rychle smýkla k židli vedle Sam. Hezká hospodyně přinesla talíře s neznámýma jídlem a Kerin se na ně prudce vrhla.
"Lady Kerin, neměla byste tolik jíst," podotkl princ Qwqxa s šibalským úsměvem.
"Princi, nevím, jestli víte, že dnes strávím noc u stromů, ale kdybyste byl mnou, udělal byste to stejné," sjela prince.
Jake popadl smích.
Poté přineslo víno. A pilo se a pilo. Téměř nic si nic nepamatovala. Vyštrachala se s hospody s Jakem, který jí nabídl, že jí doprovodí. Naráželi do sebe a celou cestu se smáli jako blázni. U stromu jí musel Jake opustit.
"Zvládni to," mluvil vážně na to jak pil "Budu na tebe čekat ráno u nektaru v hospodě,"
"Dobrá," zachichotala se.
Jake se otočil na patě a odcházel.
"Hele," když to vyslovila, otočil se prudce jako vítr. Přišourala se k němu, hodila nevinný úsměv, políbila ho na tvář a upadla do bezvědomí.
Něco o půlnoci se probrala s bolestí hlavou. Ležela u kmenu přikrytá kabátem, který patřil Jakovi. Probralo jí dunivé pomalé kroky, které mířil k ní. Postavila se na nohy a ohlížela se kolem. Křoví necelých třicet kroku od ní se vynořila postava jako hora a blížila si k ní. Kerin si rychle uvědomila, že je to medvěd a nehybně se na něj dívala. Do mozku se jí nahnal, přivál zmatku a strachu. Jenže neměla ani dost času na to, aby si rozmyslela, co má udělat. Něco velikého jí udeřilo do zátylku a ona se zhroutila. Byl to veliký kaštan.
Ráno se rozespalé mžourala na osobu, která jí nesla k nektaru. Matná postava jí usadila na židli a nalila jí hořký nektar do krku. Začala kuckat, ale člověk jí násilím donutil, aby vypila celý šálek. A pak to začala krutá bolest, která jí tahala za uší. Měla pocit, že jí dokonce rostli. Jako malá měla růstový bolesti nohou, ale teď to bylo desetkrát bolestivější. Vůbec neviděla jen šmouhy, které se hýbala. Bolest byla tak silná, že mohla jen sedět a držet se za hlavu. Vydržela to tak dvě hodiny, když bolest přidala na působení. Ničila jí celé myšlenky. Nedokázala ani zvednout hlavu, nohu a ruku. Jakoby se její mysl uzavřela a nemohla pryč, ale cítila všechnu bolest, která jí pronikala do každé kosti a svalu. Přišli na ní mrákoty. Královna jí řekla, že nesmí usnout. Jenže bolest ji začala rvát všechny cévy a nervy. Celé její tělo se jí roztahovalo. Ale bolest ustupovala a Kerin dokázal zase myslet. Chtěla se podívat, jestli není někdo u ní. Ale neviděla nic ani její uši neslyšeli nic. Dalších tři hodiny setrvala. Ale pak přišla další krutá chvilka a mnohem horší. Měla v hlavě zbiječku. Celé tělo se třáslo. Ale podařilo se jí zavzlykat. Aspoň nějaká kontrola pomyslela si. Ale pak bolest došla na maximum a drtilo jí každou končetinu. Kerin se už tomu podala a potácela se ve svém vlastní myslí, která jí už nebyla ani známa. Tak to bylo pět hodin až naprosto usnula. Bránila jsem se už dlouho, byla poslední její myšlenka.
Probrala se v naprosté kakofonie. Otevřela oči a viděla nebe. Najednou uslyšela zabručení. Někdo vedle ní ležel, hned napadlo Kerin. Podívala se. Na zemi ležel Jake a držel ji ruku.
Vylezla a cítila se naprosto jinak. Od malička byla menší postavy. Dosahovala 168 cm. Ale teď, když se podívala na svoje nohy byly mnohem delší a taky hubenější. Připadalo jí, že dokáže chodit lehce jako elfové. Ale změna nemusela být dokončena. Ohmatali si uši a zjistila, že je má špičaté! Tak, že změna proběhla docela dobře, ale stále to neznamenalo všechno. Elfové měli mnohem větší kouzelnou moc než jakákoliv osoba. I čarodějnice byli na ně krátké. Když byla ještě na palubě rozhodla se, že si nechá vlasy zkrátit. Teď jí splývali až k břichu a nebyly už tak bílé, ale dostali nádech žluté. Už nevypadala jako postarší dáma. A to vůbec. Jake sebou trhnul a otevřel oči. První jeho pohled byl jakoby jí neznal, ale ten druhý byl šokující. Kerin měla pocit, že v jeho očích viděla i jiskru něčeho co u něj nebylo obvyklé. Teď si vzpomněla na večer, kdy ho políbila na tvář. Věděla, že to bude předpokládat za udržení ze řetězu, protože byla opilá, jenže ona si přála, aby to tak nebylo.
"Ach, vypadáš jako elf," vykoktal ze sebe.
"To bych taky měla," zasmála se a podala mu ruku. "Kde jsme?"
"Na louce Ashamíra,"
"Proč tu jsme?"
"Podívej se sama" ukázala na sever.
Kerin se zadívala do dálky a uviděla královnu s princem a s princeznou. Kolem nich se rojilo spoustu elfů, kteří se oblékli do svých nejlepších šatů. Elfové máji mnohem lepší zrak než lidí. Všichni jí z dálky mávali. Teď už Kerin věděla, že změna byla úspěšná. Očima přelétla skupinu, v které se nacházela i sám král, který byl trochu menší než královna, ale svalnatý. Také tam byla jakýsi kněz, který jí měl slavnostně dát jméno, meč, titul, ale taky prsten, kde bylo vyryto jaké má postavení a rod. Královna a král měli zlaté prsteny s malými drahokamy. Prsten si každý elf musel vyrobit kouzlem. A každý ho měl jiný.
"Tak pojď, Kerin," To bylo poprvé jak jí takhle oslovil. Zmateně se na něho podívala.
"Stala ses elfkou a jméno Gwalidna se k tobě vůbec nehodí. Prozatím ti budu říkat Kerin, ale jestli chceš, abych ti říkal Gwalidno tak budu," zašermoval rukou před sebou. To gesto vůbec nepochopila.
"Víš, nikdy jsem doopravdy Gwalinda nebyla Moje matka byla kouzelnici, démonskou ženou a na půl vílou. Gwalidna je poslední potomek rodů třetího, jenže to nejsem já. Já jsem démonka, kouzelnice, víla, elfka a taky ďáblova dcera. To jsem já. Moje jméno není Gwalinda!" zamrkala na Jake, která se tvářil vážně "Kdo tam bude poslední je Sobotka," zakřičela a byla už pěkný kus daleko. Jake se rozběhl, ale uvědomil si, že jí neporazí. Vždyť už je elf. A elfové jsou rychlejší než obyčejní a navíc vytrvalý. Kerin překonala vzdálenost lehounce a ani se nezapotila. Podívala se na Jake a uvědomila, že běží, ale je daleko. Stačilo mu deset minut.
"Pojď té ke mně!" vyzval kněz Kerin.
Stoupla si před kněze, který byl o necelý palec větší než ona. Kdyby byla jako před tím nedokázala by se mu ani podívat do očí.
"Národ elfů tě bere za svoji sestru. Tvá osoba je teď na půl elfka, ale člověk v tobě stále přebývá. Vytvoř si svůj prsten, lady."
Podal jí železný kroužek. Kerin probírala s královnou, co má přesně udělat a královna ji ledabyle řekla "Dej do toho kroužku celou sama sebe a tvoji magie. Kroužek se změní na prsten,"
Kerin vzala celou svou mysl a představila si, že jí zamkla do kroužku. Poté uchopila i záložní zásobu magie a namířila jí na kroužek. Pustila jí a spadla na zadek, jak jí to vyčerpalo. Kolem ní se ozval šokovaný nádech. Její prsten, který už tak vypadal, zářil tak jasně zlatě. Na prstě byli vyrytá slova. V prstu ale byli v usazeny ty nejkrásnější drahokamy, které odřazovali každý lom světla a udělali slabý zář duhy.
I kněz neměl co říct.
"Tvé jméno je…..," vzal prsten do ruky a přečetl si první slovo "Allesiex"
Ozval se další ohromující nádech. To jméno nebylo uděleno už milion let a za celou tu dobu jen jednou.
"Proto že tvůj prsten je tak mocný měla byste být princezna, ale to nejde. Královno, řekněte sama,"
Královna se usmála "Jestli bude můj muž souhlasit, ať se stane princeznou,"
Král kývnul na souhlas.
"Princezna Allesiex, princezna Allesiex, princezna Allesiex!" skandoval radostně dav.
"Ticho!" umlčel je kněz. "Meč," přikázal chlapcovi.
Chlapec podal Allesiex meč.
Pochva bylo hojně zdobená.
"To to je tvá elfský meč, když budeš za nás bojovat použij jej. Přeřízne každý kov, prostě cokoliv" dodal princ.
"Děkují vám všem," pronesla Kerin.¨
"Budete ubytovaná na našem hradě a zítra bude oslavu," řekla královna a obrátila se na Sam "A ty můžeš zůstat ve své vlasti,"
Allesiex-Kerin-Gwalinda seděla ve svém novém pokoji v hradě. Hrad měl čtyři modré věže. Na každý věže hlídali dva elfové ve zlaté zbroji. Kolem hrad se tyčily sedmi metrové hradby barvy šedi. Ale hrad i přesto šel vidět v celé své kráse. Bílý mramor vypadal jako nový bez žádných zničený. Královna jí vyprávěla, že když byla napadena škola, zničili i celé její město. Hrad byl prý v troskách, ale že se uchovali do té doby, než elfové se vzchopili. Bylo jích po válce příliš málo, král byl mlád a nemohl vládnout. Poté co se vzali, což bylo před 300 lety začala znovu kvést jejich národ, ale čím dál tím se rodilo dětí. Ale ten rok co, se narodila Allesiex se dětí začaly zase hojně rodit. Allesiexes měli rádi dětí i dospělí. Dětí kolem ní běhaly a chtěly, aby si s nimi hrála. Někdy jí vyhověla, ale někdy zavrtěla hlavou. Dospěli si s ní chtěli povídat, jaké bylo spát u jejích národního stromů. Byla tu týden a její schopnosti v boji se stále lepšily. Porazila už i svého učitele, ale prince Qwqxa stále nedokázala porazit. Elfové byla zdatní bojovnici, mnohem lepší než kdokoliv a dožívali se kolem 900 let. Qwqxa jí teď nabízel procházky, ale ty vždycky zamítla, ale když se zmínil o boji, hned pokývla a vyrazili do haly. Když jednoho dne k ní přišla samotná královna v kožené kazajce a v bílých šatech. Vypadala zvláště.
"Princezno Allesiexis, můj syn by chtěl abys sis ho vzala. Byla bys příští královnou elfů," mluvila bez obalu. Allesiex nemohla říct, že by se jí budoucí král nelíbil. Byl laskavý a měl charisma. Jenže její srdce mu nepatřilo. A nikdy by ani nemohlo být. Patřilo někomu úplně jinému, ale v této době princezna ještě nevěděla.
"Je mi líto, ale nemůžu se stát jeho ženou. Čeká přede mnou spousty útrap a není vyloučeno, že nezemřu, ale i kdyby vše skončilo, nemohu si vzít vašeho syna, protože k němu necítím víc než přátelství," omluvila se zdvořile.
Královna to čekala. Allesiex by byla dobrá královna i snacha, ale nedalo se nic dělat.
"Princezno, ve válce vám budeme napomoci," uzavřela jejích debatu.
Teď seděla ve svém pokoji a hrála si s klíčkem. Bylo před obědem, jenže dnešek byl jejich poslední den tady a Sam se stále nerozhodla jestli zůstane. Kerin věděla, že Sam se rozhodne být tady. Nemohla jí to vyčítat. Přece je to její národ, ale ona musela znovu vybudovat školu. Obě to věděly, jen to pro ně bylo těžké. Oblékla se do bílé halenky s bavlněnými kalhotami. Hned po obědě měli vyjet za čarodějkami. Sestoupila schody a došla do jídelny. Jake, Sam, Thémet, královna a Qxqxa už seděli na svém místě. Sedla si vedle Qwqxa, který se na ní slabě usmál. Oplatila mu ho. V hrdle měla sucho. Napila se a chtěla říct královně, jak jí bude smutno. Jenže nemohla. V krku měla knedlík a v hlavě začali mít šrumec. Upadla na zem a někdo vedle ní překvapeně vykřikl. Se stínu se vynořil Trasavas.
"Ty šmejde! Cos ji provedl?" křičel Jake.
"Podal jsem jí ampuli "svato králi"," zachechtal se nehutně Trasavas.
"To néé," zavyla žalostně Sam
Princ vedle zaklel.
Pak se to stalo. Kolem Kerin se vynořili plameny. A zase zhasli, ale ta dívka, kterou všichni znali už tam neležela. Stála tam ďáblova dcera. Její vlasy byli teď černé jako její oči. Tvářila se zlostně.
"Trasavasi ráda tě vidím," přešla k němu a políbila ho na tvář. "Zaveď mé k mému otci. Už mě určitě čeká,"
"Portál je ve vašem srdci, princezno," pronesl vlídně.
"Zabij všechny!" rozkázala a zmizela.
"Bude mi ctí, princezno," dodal, ale už byla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 16. září 2014 v 20:57 | Reagovat

Tak to je zvrat! Nečekala jsem, že ta ampule na Kerin vážně zabere! Allesiex je mimochodem nádherné jméno.
Občas v jednom odstavci ti sice trochu ulétlo malé opakování slov (jedná se o slovo "dítě"), ale komu to vadí? Myslím, že čtenář nekritik by si toho ani nevšiml.
Klobouk dolů, každá kapitola je lepší a lepší a příběh to je opravdu moc zajímavý!
P.S.: Dostane se Kerin z toho, že?

2 Vanessa Say Vanessa Say | 16. září 2014 v 21:24 | Reagovat

Na to jsem se těšila celou dobu 3:)
Jéé, děkují vůbec jsem si toho nevšimla :O budu si na to teď už dávat pozor!
Promiň, mám výbornou náladuuu :D
No tak, Kate. Přece tajemství 3:)

3 Vanessa Say Vanessa Say | E-mail | Web | 16. září 2014 v 22:07 | Reagovat

[1]:
Omlouvám se za to, že nedávám to "reagovat". Jsem na to blbá :(

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 21:57 | Reagovat

No, sice osobně nepropaguji, že se člověk může stát elfem, když jde o naprosto jiné bytosti, ale ty jsi to popsala tak zajímavě, že jsem ti to uvěřila.
Měla bych ale jednu výtku. Konkrétně k tomuto: "Bylo elegantní, zdvořilí, a na nic si nehráli. Lidi neintrikovali a všichni se na sebe usmívali."- Já vím, že jsi měla na mysli lid elfů, ale nemyslím si, že je úplně vhodné je popisovat jako "lidi". Víš, co tím myslím?
Jinak to ale byla krásná kapitola, rozhodně jsem nečekala, co se stane. Děj jde krásně kupředu, a já doufám, že pokračování bude co nejdříve!

5 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 23:29 | Reagovat

[4]: Ona ne tak moc se stala elfem. Jenom dostala jejich některé vlastnosti. Jak smýšlí se nikdy nezmění. Ono to vlastně u Kerin je velice problematické. Protože se vše neodhalilo ani v žádné kapitole, kterou jsem nepsala se to stále nevysvětluje. Nebo tedy aspoň ne vše.Ehm, chapu. Na to se ještě podívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama