In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-1- Bratrstvo věčných šípů

7. srpna 2014 v 22:09 | Vanilka |  Bratrstvo věčných šípů
Ach ano. Nemám co dělat a proto jdu psát. Jsem u babičky takže nemám žádnou povídku, která je už rozepsaná u sebe.

Sedělo děvče na pařezu v lese a dívalo se do země. Čekalo na svou matku, která už dlouho nepřicházela. Dívka se rozhodla, že půjde domů a tam na ní počká. Holčička cestu domů našla bez problémů. Byla to malá chatrč postavená s cihel a slaměnou střechou. Dívka dveře otevřela a ozvalo se nechutné zaskřípání. V pokoji byl jen stůl se dvěma židlemi a dva slamníky, které nevypadaly moc v dobrém stavu. Jediné co do toho prostého obydlí nezapadalo, bylo veliké zlatě orámované zrcadlo. Dívka se shlédla v zrcadle. Zrcadlo ukazovalo, že má černé krátké vlasy, které byly před pár dny ostříhány. Pronikavě zelené oči s malou růžovou pusou. Dívka ale nešla se na sebe podívat a upravit se, ale zdaleka úplně něco jiného.
"Zrcadlo, zrcadlo ukaž mi mou matku,"
V zrcadle se po chvíli objevila tmavovlasá krásná dáma, která ležela nehybně na zemi.
"Už zase mamá," postěžovala si dcera.
Obraz se rozplynul a děvče šlo k slamníkům, kde ležela pochva pro meč. Dala si ho kolem svého útlého pasu a vyběhla s baráčku. Namířila si to k boudě, která byla zabezpečená čtyřmi zámky. V boudě ležel bílý vlk.
Holčička neohroženě otevřelo boudu.
"Ahoj, kámo," řekla přátelsky k vlku. Ten otevřel oči a radostně se postavil na všechny čtyři nohy. Děvčátko přešlo za vlka, kde měla schovaný dřevěný dobře vypracovaný luk s šípy. Přehodila si je na záda a podívala se na čekajícího vlka.
"Chceš jít se mnou?"
Nemusela se ani ptát. Vlka vyběhl s boudy a postavil se vedle jejího boku. Zamkla boudu a vyrazila s vlkem do lesa, z kterého před tím vyšla. Děvčátko si rázovalo cestu velice rychle bez žádného pocitu námahy. Vypadala velice nebezpečně. I vlk vedle ní vypadal jako štěňátko. Měla jistý krok, který věděla kam jít. Mířila do středu lesa. Ale před ní se objevila černá chýše. Vlezla do ní. Byla tam nepropustná tma. Šli nějakou dobu jen ve tmě a vlk dostával už výbuchy strachu, proto děvenka vzala pochodeň, která měla být na zdi chýše. Nikdo jiný by nevěděl, že tam je, ale holčička po ní sáhla, jakoby věděla, že tam je s jistotou. V plátěných kalhotách měla křesadlo. Prostor se před nimi objevil. Vlk vyděšeně ucouvl, protože se před nimi zobrazila scénka, kde ležela mladá žena na zemi a nad ní hrůzostrašný stín, který jí chtěl probodnout dýku, která byla černá jako samotná tma.
"Nech toho, Stawe,"
"Nemluv se mnou jako s dítětem, Klamerio," promluvil stín.
"Chceš zabít moji matku? Proč?" zeptala se nevěřícně Klameria.
"Chci její nesmrtelnost. Tento nůž dokáže vstřebat nesmrtelnost a pak jí dát svému nositeli," zahučel Staw.
"Nesmrtelnost tak nezískáš, sama moje matka by ti řekla, že jí dostala z jednoho jiného důvodu,"
"Jak? Řekni mi to!!" vřískal stín.
"Moje matka je dávno mrtvá. Vrátila se z podsvětí," Klamerií se zlomil hlas a sklonila se nad svou matku, která už měla otevřené oči. Byli bílé jako sníh. Stín do ní zabodl dýku a dáma se jen nesnesitelně zachechtala. Pak se postavila a dýka v ní stále trčela. Vytáhla jí a dívala se na ní s dětinským pohledem. Pak jí hodila k nohám k stínu a zabručela "Vytvořen s diamantů Nashloedem. Naprosto k ničemu. Pojď dcero má vyrazíme za tvým bratrstvem,"
"Nesmíme ho nechat na živu," protestovala Klamerie.
"O to už jsem se postarala," usmála se na svou dceru a odcházela z ní pryč s chýše. Když vyšli, chýše se zbořila.
"Už nás nebude otravovat,"

"Pojď, mami. Už mě volají," řekla dívka a ustaraně se dívala na svou matku. Už i na mrtvého vypadala velice špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 15. srpna 2014 v 22:13 | Reagovat

Nevím proč, mám z toho husí kůži...
Je to krátké, ale krásné. Mrazivá atmosféra. Jdu si přečíst další kapitolu!

P.S.: Promiň, že jsme tak dlouho neodepisovala, jeli jsme na dovolenou (České Švýcarsko a Praha) a vrátila jsem se teprve dneska. Zítra určitě odepíšu. Ještě jednou se omlouvám!

2 Vanessa Say Vanessa Say | 20. srpna 2014 v 14:44 | Reagovat

[1]:
Oh, děkuju! Začátky se mi vždycky taky líbí.
P.S: To je v pořádku. Taky mám takový problém:(

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 13:56 | Reagovat

Hlavní hrdinka má tedy pěkně zbabělého vlka :-)
Ne, vážně. Hrozně se mi to líbilo, i přes to, že se mi některé věty zdály kostrbaté. Zkus si to po sobě pročíst polohlasem, pomáhá to.
miluji povídky s takovouto atmosférou. Jdu si okamžitě přečíst pokračování. Jen tak dále!

4 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 28. října 2014 v 19:22 | Reagovat

[3]: Ano :D
Děkuji za radu! Bude užitečná (-velmi)
Tolik chvály si snad ani nezasloužím!
Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama