In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-2- Bratrstvo věčných šípů

10. srpna 2014 v 22:38 | Vanilka |  Bratrstvo věčných šípů
V nevelkém prostoru seděly tři nezvyklé bojácné dívenky. Každá měla kolem pasu uvázanou pochvu s mečem a na zádech dřevěný luk. Všechny se na sebe dívali s neskutečnou harmonii, ale také dlouholetým přátelstvím, které stvrdilo časté boje život na smrt. Tyto dívky si říkali bratrstvo věčných šípů. Každá z nich měla prapodivný příběh, ale všechny až do jedné byli bojovnice. To co je slučovalo, nebylo jen to, že byly dívky nebo bojovnice, ale to že každá z nich neměla živé rodiče. Myslím doopravdy živé. A taky to že to byly princezny. Bylo jich čtyři a každá měla jinou národnost. Ale musely utíkat před svými vlastními lidmi. Byly vypovězeny se svých hradu a nechány na pospas zvěři a dalších horších věci, které žili mimo oblast lidí.

První, která seděla nejblíže lesu a nebezpečí byla Cler Mastoer, z rodů Raylinů. Její matka byla všeobecně známa jako mírumilovnou ženou, ale to že jí zabil nějaký sedlák nikomu nešlo do hlavy. Ale byla to skutečnost. Cler Mastoer byla velice drsně vyhlížející dívkou. Měla velká ramena a silné paže. Byla vychovávána otce a to se na ní podepsalo. Měla pásku přes oko, protože když jí vypověděli do vyhnanstvím bojovala s jedním hrdlořezem. Utekla, ale musela za to položit oběť. A to nebyl konec jejích utrap. Neměla malíček a nikdy nikomu neřekla, jak se jí to stalo, poté jí tvář brázdily mnoho jizev. Ale jinak bez toho vše by mohla vypadat aspoň trochu jako princezna. Měla krátké světlé vlasy s čistýma černozelenýma očima. Bradu měla trochu více vysunutou a rysy měla mělké. Nos měla malý a trochu hrbolatý. Nebyla to kráska, ale bojovnice.

Po její levici seděla Mendy Traso, rodu trasalinů. Hodně se lišila od své kamarádky. Měla rezaté krátké vlasy s očima špinavě modrýma. Vysoko posazené a zkřivené obočí, nos velký, ale né až nechutně velký, a poté velice malé světlé rty. Jejich království bylo velice bohaté a úrodné, ale když zemřeli její rodiče všechno začalo upadat. Proto jí obvinili, že je to rudovlasá čarodějnice, která je chce všechny dotáhnout do hrobů. Mendy nikdy nepopírala, že je čarodějnice, jen popírala, že by někoho chtěla zabít a proto jí rovnou vyrazily s jejího krásného zámečku a ona se od té doby lopotila v lese. Byla zručná a měla více šestí než Cler. Měla pouze hodně škrábanců na rukách a nohách, ale k větší uhoně nepřišla.

A naposled tu seděla Masi Flezburng, z rodů Flezbungrů. Byla to jedna s nejkrásnějších princezen, které kdy žily. Všichni šlechtici chtěli její ruku, ale když se utopila její matka a otec spáchal sebevraždu už jí nikdo nechtěl, protože začala pracovat jako hospodská. A proto jí označovaly za "neurozenou". A konec znáte. Měla hnědé vlasy, které měla krátké. Ano, všechny měly krátké. Všechny se musely ostříhat pro to aby byly přijmi ty do bratrstva. Pak už si je zas nesměly stříhat. Masi vlasy rostly rychleji než ostatní a navíc byla i déle v bratrstvo. Měla šedé oči, ale naprosto krásně vytvarovanou tvář. A poslední, která tu ale zatím nebyla se jmenovala Klameria Setrhed, z rodů to nikdo neví. Má mrtvou matku, která ale žila, jako kdyby nebyla. Její původ a její rodiče byly nejvíce zajímavé, ale taky nejvíce utajované. Říkalo se, že si pro svou matku do podsvětí přišla a poprosila, aby mohla žít jako mrtvá nahoře. Velice divná logika. Klameria ale měla i bílého vlka, který jí doprovázel na všechny výpravy. Nikdo neví, jestli nemá nějaké škrábance, protože je úspěšné zakrývá, nebo žádné nemá. Všechny teď odpočívaly a nechtěly dobrodružství ani vidět, ale to jenom chtěly. Nikdo z nich nevěděl, že před nimi je velice těžký úkol.
Když si všechny dívky myslely, že Klamerie nepřijde, zavál tak silný vítr až jim uhasil oheň. Poté se ale objevila žlutá skvrnka nedaleko od nich, která se přibližovala vytrvalým tempem. Mezitím děvčata rozdělaly oheň a čekaly až k ním dojde ta žlutá skvrnka. Když už nich byla vynořila se ze tmy Klameřina hlava a šibalsky se usmála.
"Přišla jsi velice pozdě," repetila Cler.
"Musela jsem něco probrat se Stewem," opáčila lehce Klameria a posadila se vedle Masi. Její vlčák se lehnul vedle ní a vydával zvyku, které by se mohli označit za předení.
"Co tvá nemrtvá-mrtvá matka?" vyzvídala Mendy.
"Já jsem tu!" vykřikla radostně tma. Teda všichni si myslely, že to byla tma, ale za chvíli se vynořila ženská silueta.
"To je snad poprvé, když si ji přivedla na poradu," překvapivě strnula Masi.
"Ano, a mám proto velice dobrý důvod. Moje matka něco zjistila, co nás všechny moc nepotěší," pořád se usmívala i když by neměla.
"Děvčátka, v podsvětí se říká, že na vás má spadeno jeden zlý ...ehmm dalo by se říct, že je to kouzelník. Chce na vás zaútočit a také zničit, protože jste poslední šance světa," mluvila velice klidným hlasem bez žádných emocí. Až ledově.
"Chce se nám postavit?" zeptala se zděšeně Masi.
"Chce na vás zaútočit s tisícími mrtvýma," zachraptěla a pokračovala k svý dceři "Jestli to tak bude i mě může spoutat a bude jeho válečnice proti vám. To by mělo pro vás smrtící dopad a proto jsem se rozhodla opustit svět nahoře a jít znova dolů, NAVŽDY."
Klamerie se jen smutně podívala na zem a nemluvila.
"Musíte utéct jinam. Najít si nějakou chatrč, kde budete moct být schovány. Hlavně to nesmím vědět já."
"Dobrá, vyrazíme, až slunce vykoukne," řekla Cler. Nikdo jiný se neměl k řeči a upírali své pohled hlavně ne na Klamerií. Matka nejistě promluvila k své řeči "Dcero už si mě jednou ztratila, tak to už nebude pro tebe tak těžké. Ani oni nemají svoje rodiče. Zvládneš to beze mně líp. Nezapomeň, že jsem na tebe hrdá. Jsi neskutečně silná dívka a nikdo takový nikdy existovat jako ty už nebude. Tak nezahoď svoji příležitost žít. Dělej co je správné pro tebe ne pro ostatní. Neohlížej se. Budeš muset udělat věci na, které nebudeš pyšná, ale vyjdeš z toho buď živá, nebo mrtvá. Buď se shledáme, nebo ne. Na. Můj jediný dárek," políbila svoji dceru na čelo, usmála se a rozplynula se. Klamerie si ani nevšimla, že drží v ruce řetízek. S nejcennějších kovů v celém světě. Zabořila svoji hlavu do deky a usnula.
Ráno se vyhouplo slunce tak jasné a zářivé jako dlouho nebylo. První se probudila Cler. Seděla u ohniště a pojídala svoje zásoby, které nebyly nijak skromné. Poté se probudila Mendy. Vyčítavě pohlédla na Cler a usadila se na druhou stranu ohniště a vyndala chleba a plátek slaniny s čutorou. Předposlední spáč byla Masi. Když probudila, dostala takový vztek, až zčervenala.
"Jídlo byste měly seskupit, aby se rozdělilo pravou míru," vyjela Masi na obě děvčata, která své pochoutky hltala ještě rychlejší. Po tom hluku se probrala i Klamerie, která měla červené oči a kruhy pod očima. Lhostejně se podívala na všechny a vyrazila do lesa se svým vlkem. Každé děvče mělo koně až na Klamerií a děvčata se obávaly, že nebude moct na čem jet. Seděla v nepříjemném tichu a čekaly na Klamerií, která se vrátila se zabitým zajícem. Měla už ho dokonce stáhnutý z kůže a už ho jenom napíchla na rožeň. Opekla ho do zlatová a naporcovala. Pak se pustila do jídla. Dívky na ní hladově civěly až jím by jím oči vypadly.
"Chcete taky?" zamumlala Klamerie a ani pohled k nim nezvedla.
"Já bych si dala," zakoktala Masi.
"Já taky," přidala se Mendy.
Cler něco zabručel na souhlas.
Teď už se Klamerie podívala na děvčata. V očích ani na tváři nebyl žádný soucit ani city, které by prorazily jak se cítí.
"Tak dejte všechny zásoby dohromady a dostanete zajíce," mrkla sebejistě.
Mendy i Masi ihned sáhly do svých sedlových brašen. Vyndaly spousty potravin. Sýr, salám, zelenina, ovoce, bochník chleba a spousty dalšího. Klamerie jim přichystala stejný kus masa a sama do zásob přidala. Už zbývala Cler, které se ani nepohnula. "Tak co Cler?" řekla ostře Klamerie. Chvíli mezi nimi byla očí bitva. Klamerie vyhrála.
"Vyrazíme za pár minut," oznámila Klamerie, když dojedla svůj příděl.
"Na čem pojedeš,Klam? zeptala se Cler a oslovila Klamerií jak to nemá ráda. Tajemná princezna se nad tím jen pousmála.
"Mám koně," zněla stručná odpověď. Klamerie zahvízdala tak silně,že by to nedokázal ani tělocvikář svojí píšťalkou. S křoví vyběhla krásná bíla klisna, která měla zlatou ohlávku. Přiklusala ke své majitelce a lísala se k ní jako koťátko. Princezna se na ní vyhoupla rychlostí blesku a její pohled s klisny byl tak mrazivý, že samá smrt by utekla.
"Na sever nebo na jih?" zeptala se.
Masi a Mendy se vyhouply taky do svých sedel. Mendy měla největší brašnu a proto se byly jejích zásoby uskladněny tam. Cler se pomalu vyhoupla na svého hnědého hřebce.
"Na jih, sestry" zavelela už i s mírným úsměvem.
Bratrstvo věčných šípů se hnalo do nebezpečí, která měla jednu z nich stát život.
Uháněly ostrým rychlým tempem a za chvíli už odjely kolem patnácti kilometrů. Cler jela vedle Klamerie a povídaly si o vše možným. I když se to nezdálo, měly hodně společného a jejich přátelství už trvalo celý dva roky. Klamerí, Mendy a Cler bylo 13, ale Masi byla o rok starší. Mendy si leštila svou dýkou, kterou dostala od svého otce ještě před tím, než zemřel. Masi měla ale rozbitý luk a nedařilo si jí ho opravit, když si toho všimla Klameria nabídla se, že ji ho opraví, ale až zastaví. Když se setmělo, zastavily a připravily se k spánku. Masi stydlivě podala svůj luk Klamerií, která si ho prohlížela jako nějaké slavné umělecké dílo. Mlčky ho opravila a poté ho vrátila své původní majitelce.
"Krásné dílo pravého řemeslníka. S toho nejlepšího javoru. Mívala jsem podobný," Klamerie přelétl po tváři zármutek, ale hned se schoval.
"A jaký máš teď?" zeptala se Masi, která ještě neviděla Klameřin luk. Byl totiž obvázaný černou látkou.
"Teď mám luk vyrobený z dubu smrti," odsekla neurčitě Klameria a uložila se k spánku. Masi nemohla usnout nějakou dobu, protože přemýšlela o luku z mrtvého dubu. Převalila se na bok a počítala ovečky. Myšlenky ale stále utíkaly k tomu záhadnému luku. Dnes si poprvé Masi uvědomila, že o své pobočnici neví velice pramálo. To jí otřáslo tak, že se bála o to kdo vlastně Klamerie je. Je vůbec princezna? Má mrtvého otce? Odkud pochází? Nikdo nevěděl odpověď na tyhle otázky, ale věděly jedno. Klamerie by za ně dala ruku do ohně, jak už často provedla. Je jejich přítelkýně a to je na tom důležité. S tímto ideálem Masi usnula.
Jak ráno děvčata zjistila, ochladilo se.
"Přichází zima a s tím veliké problémy," zamračila se Cler, která věděla že v zimě je velice obtížné žít v lese. Už nemálo osob umřelo v lese umrznuti a objevili se až v na jaře. S tímto tíživým vědomím jely dále na jih.
"Za pár dnů začne chumelit," svěřila se svým odhadem Cler Klam.
"Ať či onak už jsme vzdálily od svého tábora tak daleko, že se opovážím usadit se," odpověděla Klam.
Když už se stmívalo a chlad jím lezl už i do mozku Cler souhlasila, že se konečně zabydlíme. Pro svůj nový tábor si zvolily jeskyni a velikosti dvou malých pokojů. Bylo tam teplo a pro ně všechny hodně místa. Usadily se kolem ohně. Klamerie seděla vedle Cler a na druhý straně byla Masi, která házela na tajemný luk očko. Když už Masi došla trpělivost vyjekla "Prosím ukaž mi luk,"
Klam sebou polekaně trhla, ale pak se vřele usmála a sáhla pro svůj luk, který ležel vedle choulícího vlka. Rozbalila ho s černé látky a děvčata se mohly poprvé na něj zblízka podívat. Masi lapala, jakoby chtěla něco říct, ale nakonec promluvila Mendy.
"Ten luk je legenda,"
Byl z černého dřeva, ale dřevo mělo v sobě zlaté třísky. Tětiva byla jantarové barvy a rukověť byla ze srsti zlatohlavé pumy, která byla nejvzácnější. Ale to nebyl jediná zajímavost. Luk byl zdoben všemi různýma vyřezanými ozdobami.
"Říká se, že patřil králi zla. Mantahora." Pokračovala Cler.
"Jak si ho získala sakra?" promluvila konečně Masi.
"Dlouhý příběh!" utrhla se Klamerie. Chtěla odejít, ale Masi pevně sevřela její loket a děvčata se postavila a podezíravě si princeznu prohlížely,
"Chceme odpověď. Dlužíš nám jí,"
Klamerie si pohrdavě odfrkla.
"Dobrá tedy, když chcete znát pravdu,"
Posadila se a vrátila svůj luk na záda. Vlk neklidně otevřel oči jakoby věděl co se chystá.
"Jsem Klamerie, dcera Wastry a Mantahra, královna Meziričí a král zla,"
Děvčata vyjekla a odsunula se.
"Tyy! Zplozená zlem," křikla Mendy
Cler seděla klidně vedle Klamerií jakoby o tom už dávno věděla.
"Má matka byla dobrá!" odsekla Klam.
"Královna Meziričí? Chceš říct, že královna, která pomáhala králi zla je dobrá?"
"Ovšem že ne"
"Pověz jim příběh a oni sami posoudí," řekla chladně Cler.
"Má matka jednoho nešťastného dne zabloudila do země mého otce. Byla mnohokrát napadena, a když už se blížila k smrti objevil jí sám král zla a pomohl jí. Od té doby mu byla zapřísahaná věrnosti svého života. Jak jste si dobře vědomy má matka byla jeho pravou rukou několik staletí až se do něj nakonec zamilovala a on do ní. Stála se královnou zla, ale stále byla zavázaná je mu, kdyby porušila zemřela by a proto dělala všechno, co po ní chtěl. Až najednou její bývalý manžel s Meziřicí, který se konečně dověděl, co se stalo jejímu veličenstvu skočil na draka a vydal se k hradu zla. Moje matka mě ještě před tím než dorazil, zplodila mimčo. Příští královnu Meziřicí a zla. Když se to dozvěděl můj otec nebyl naštvaný, ale dal mi mé jméno, Klameria je v jejich jazyku divokost. Když ale dorazil král Meziřičí na svém draku musela moje matka proti němu bojovat, i když mého otce milovala jeho milovala víc a proto porušila přísahu a uprchla s ním a mě nechala otci. Hodně toho litovala, ale nemohla se pro mě vrátit. Za pět dní nevysvětlivě zemřela. Můj otec mi daroval tento luk a šíp, abych zůstala v jeho paláci, ale já jsem mohla utéct a taky jsem to udělala. Už pět let mě táta nepřetržitě hledá a Meziričí čeká na svoji novou královnu," vypověděla jím její příběh a čekala na dojmy.
"Umíš čarovat?"
"Ano,"
"Miluješ svého otce?" zeptala se Mendy.
"Je to muž, není vůbec dobrý, ale dokážu ho milovat, protože mě zplodil." po její tváři se rozlil pocit velikého smutku.
"Je-li tohle vše pravda. Je pravda. že ses vydala pro svou matku do podsvětí?"
"Je to pravda, protože chci zrušit její přísahu mému otci a vrátit jí život. Myslela jsem, že to dokážu, ale došlo mi, že smrt si jí vybrala a chtěla jí do své říše, protože byl její čas,"
"I když si jeho dcera už si nám dokázala, že jsi dobrá. A jsi naše kamarádka na smrt a proto ti věříme," kapitulovala Mendy a ulehla.
Už nikdo víc neřekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rady-ohledne-psani rady-ohledne-psani | Web | 12. srpna 2014 v 18:48 | Reagovat

Píšete? Chcete poradit? Jsem tu pro Vás! Stačí se podívat na web rady-ohledne-psani.blog.cz Dozvědět se, co máte udělat, a pak už se mi jen ozvat na e-mail, který je na webu uvedený.
Děkuji, jestli se ozvete.

2 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 15. srpna 2014 v 22:24 | Reagovat

Zajímavá kapitola!
Jen..ty popisy bratstva se mi zdají trošku zmatené. Možná by pomohlo, kdybys to rozdělila do pěti samostatných odstavců (do každého popis jedné princezny), lépe by se to četlo.

Ale jinak, klobouk dolů! Je to úplně úžasné! Má to krásnou lesní atmosféru. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a těším se na další kapitolu!

3 Vanessa Say Vanessa Say | 20. srpna 2014 v 14:46 | Reagovat

[1]: Dobrá.

[2]:
Mockrát děkuju! Máš pravdu, upravím to.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 21:50 | Reagovat

Přečetla jsem si to už dnes odpoledne, ale nějak jsem neměla čas to okomentovat. Tak se to pokouším napravit.
Chvílemi mi vlastně trochu nebylo jasné, kolik jich je, ale musím říct, že popisy postav si zvládla mistrovsky.
Stejně jako celou tady tuto kapitolu. Je to napínavé, a opravdu se netroufám hádat, co bude dále.
Tento příběh se mi opravdu zamlouvá. Miluji takovouto tématiku.
Doufám, že v dohledné době bude pokračování. Jen tak dále!

5 Vanessa Say Vanessa Say | E-mail | Web | 29. října 2014 v 1:31 | Reagovat

[4]: Mam chuť prozradit pokračování, ale to bych přece nebyla správnou autorkou! Doufám, že i nadále se ti bude líbit pokračování.
Můžu prozradit, že pokračování bude zase v lese. Moc holkam nezávidím, protože už vím co se jim stane (-sepsáne to ještě zdaleka není, takže vlastně nevím vše)
A mám pocit, že i mě překvapí jak to skončí.
Mockrát děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama