In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

9. kapitola...

28. června 2014 v 21:06 | Vanilka |  ďablová dcera!

Ten kdo to četl už včera se omlouvám, byla tady jen první část.

"Proč mě jednou nenecháš vyhrát?," štěkla zuřivě Kerin.
"Protože to vítězství by pro tebe nebylo tak sladké," bezstarostně se sedl k námořníkům, kteří hrali karty.
"Tak mi aspoň nějak pomož. Řekni co dělám špatně," prosila Kerin
"Sama se to musíš naučit," řekla rázně a chtěl se přidat k hře.
Ale to mu Kerin nedopřála. Měla na něho vztek. Snad to nebylo ani možné ale hnusil se jí jak s ní zacházel. Skočila k němu. Chytla mu zapěstí, které otočila o třistašedesát stupňu. Jake se zajikl bolestí a chtěla chytit Kerininu nohu, která byla právě vykopnuta. Jake se svezl s lavice a dlouze ležel.
"To si přehnala," řekl a postavil. Upravil si hermelín a zamračil se.
"Jsi sobec nic víc," vyslovila Kerin pevným hlasem aby bylo znát, že to myslí opravdu vážně.
To zarazilo Jake. Měli spolu ty nejlepší vztahy a ona mi teď řekne, že je sobec. Co se stalo? Rozhodoval se co má udělat. Má jí nechat na pokoji nebo za ní běžet a promluvit si s ní? A tak se vydal za ní. Už byla u svých dveří do kajuty, když jí někdo stahnul do kajuty, která patřila Jakovi. Upadla na dřevěnou zem. Jake si sednul vedle ní.
"Je mi to líto," měl v hlase naznak lítost. V očích se mu mihlo pár jiskřiček.
"Já se omlouvám," postavila se a chtěla odejít, ale Jake ji nechtěl pustit a tak jí chytl za kotník a poslal jí dolů.
"Pěkně děkuju," zamručela ale poslušně se vrátila na místo.
"Chtěl bych si s tebou promluvit o tom jak ses bavila s mým nepravým já,"
Kerin mu všechno vyprávěla i své příběhy ze školy.
"V něčem měl pravdu. Tvá matka za mnou doopravdy přišla když jsem měl odjet navždy. Ale kvůli něčemu jinému. Dala mi klíč, s vytepaným znakem vašeho rodu, a řekla abych ti ho dal až se s tebou uvidím v jiném stoletím, což je právě zítra,"
"Jak to? Přece je 21. Století."
"Ona nemyslela to vaše století, ale století v říší magie. Viš jak jsme byli v tom městě? To město bylo z jiného století. Čas se posunul do zadu v magické říše a proto lidé umírají, protože si na to nemohou zvyknout, ale magičtí tvorové ano,"
"Chápu a tak to je všude?"
"Někde mín, někde víc. Ale s tím má byt tabu. V proroctví se praví, že ty to dáš na jedno stejně století,"
Dívala se na něj s vykulenýma očima, ale nic neřekla.
"Na," podal ji zlatý kompas s rubíny a vytepaný klíč. Schovalo ho do kapsy a čekala až jí Jake pustí, ale to nebyl konec.
"Zítra přijedeme do Las Kle de Montríí, kde žijí elfové. …..,"
Najednou se ozvala tupá rána. Loď se otřásla. Po boku vyrazili na palubu, když se dostavili oněmněli hrůzou. V palubě byl díra jako kolo od traktora. Ale nejhorší bylo že před ními se tyčila velká černá loď s bílou plachtou s odznakem ďábla.
"Máš ten prstýnek?"
"Jo"
"Zahoď ho," zavelel a chopil se meče. S černé lodě lítali provozy, které se zachytili o síť, která byla používaná na lov ryb. Jake přiběhl k siťi a všechny provazy stňal, ale bylo pozdě. Na palubě se objevila postava, která byla zahalená v černé kapy a v ruce měla metrový měč. Postava si všimla osoby, kterou měla chytit zavražděnou nebo živou. Gwalindu. Švihla mečem kolem sebe a zamířila na druhý konec paluby, kde se Kerin svíjela bolestí, protože do ní uhodil stůl. Jake přiskočil k osobě a bodnul k jejímu šijí. Postava se nelidskou rychlostí otočila a odrazila útok, ale to nebyl konec. Švihnula svým meče úrovni Jakovi hlavy. Jake se sehnul a říznul jí do nohy. Nezakňučel, nevyjekl ani nepromluvil. Jen tajemně zavrčel a odkopnul Jaka pryč. Kerin teď už ale neležela na zemi, ale stala na přídi. Postava se k ní radostí plížila než si uvědomila k čemu se dívka připravuje. Dívka zrovna odříkávala dlouhé zaklínadlo, které jakoby ani nemělo konce. Postava se zarazila strachem, protože byl vědom moci, kterou ta dívka má. Dokázala by ho zabít jen pomyšlením. Ale tak či i onak stejně měl zemřít. Dívka ale přestala mluvit, spadla na podlahu a tiskla si ruku na čelo. Důsledek jejího kouzla se nedostavil a tak si muž v černé kapi myslel, že není až tak dobrá jak si o ni všichni myslí. Což nebyla vůbec pravda, ale to měl zjisti sám. Měl takový strašný pocit jakoby jeho tělo přestávalo mít energie a že se udržet při životě je pro tělo obtížné, aby zahnal tento pocit podíval se na zem. Poprvé Jake uslyšel jak ta osoba mluví, spíš křičí. To co viděl muž bylo pro něj nejstrašlivější věc, kterou kdy poznal. Jeho tělo, jeho nohy se rozpouštěly. Ne jako když se teleportujou, ale jako když se poliješ žíravinou. Bylo to nechutná podívaná, ale za pár minut skončila a po muži nebylo vidu ani slechu.Kerin ale vypadala mnohem hůř než kdykoliv. Ležela na zemi bez hnutí, celá bíla jako zeď. Jake přispěchal k ní. Dívka kterou znal týden, celá žívá a usměvavá teď ležela jakoby byla mrtvá. Jen oči, které mívala kaštanově hnědé zůstávaly stejné. Jake zasáhla panika. Kerin byla ta nejdůležitější osoba na světě, kterou měl chránit jako svůj vlastní život a on nezvadl ani první útok. Měla pravdu. Byl to jen obyčejný sobec, který se do ní zamiloval. To druhý by vám nepřiznál. Přemýšlel jak by jí mohl zachránit a kolem něj zuřil boj. Teď Kerininy oči ztemněly do barvy černé. Zornička splývala a její husté hnědé vlasy začínaly blednout do blonďaté barvy až do bílé. Když už bylo vše ztráceno, si Jake vzpomněl na abulku, kterou mu dala Jehižad při slavnostní prvního dne Jara. Abulka obsahovala tekutinu, která měla zarazit důsledky kouzla a navrátit sílu, která byla ztracená. Bylo náročné jí získat. Jedna lahvičku se vyráběla sto let a proto jí Jake tak dlouho opatrovala a nepoužil. Měla se totiž používat jenom v nejkrájnějších situacích. Ta situace nastala. Jake jí nosil při sobě pořád v levé kapse u kalhot. Sáhnul po ní a vytáhnul malou skleněnou lahvičku v které byla zelenočerná tekutina. Otevřel Kerin ústa a pomalu vlil tekutinu. Dlouho se nic nedělo. Jake už to vzdál a začal bušit do podlahy. Jeho vzteklé já se teď vynořilo a ani náhodou se nemělo uklidnit. Kdyby zemřela pozabíjel by všechny ďáblovi společníky. Bitva skončila a loď ještě těžce plula na hladině. Sam se po chvíli objevila za ním a když pochopila co se stalo, otočila se a odešla pryč. Nemohl jí to vyčítat. Byla to citlivka a nerada brečela před ním. Před nikým. Jake už měl chuť udělat další dírou do podlahy, uslyšel tiché vzlykaní. Podíval se na Kerin. Měla oči teď plné strachu a smrtí, ale žila. Ale už to nebyla ona. Byla stejně krásná a půvabná. Vlasy měla bílé jako sníh a oči jí zářili modrou barvu. V obličeji měla vepsanou odvahu a statečnost, ale teď tam bylo i něco jiného, co tam nikdy nebylo. Moc a vědění.
"Vypadáš hezký Jaku" zakřehotala jako žába.
Jake neodolal a obejmul jí tak pevně, že by udusil i medvěda.
"Ty vypadáš jako královna," usmál se a zvednul jí.
"Můžeš mě pustit klidně na zem," řekla už trošku ladnějším hlasem.
Jake ji pustil, ale neudržela se na nohách a svezla se na zem.
"Vracím to zpět,"
Vzal ji znova do náručí a nesl jí do pokoje.
Všichni námořnici se teď na ni s obdivem dívali, ale taky s hrůzou.
Neměla čas zjišťovat proč, protože byla nesená dál.
Když přišla do kajuty, Sam klečela na zemi a brečela, vzhlédla a její oči málem vypadly z důlku.
"Ty ty.." nedokázala vyslovit nic a jen podala mále zrcátko.
To snad ne. To bylo první co Kerin napadlo. Vypadala jako…ehm zimní královna? Mrtvola? Stařenka?
Bílý vlasy.
Modrý oči.
To nejsem já, usoudila jízlivě Kerin.
"Co se mi stalo, Jaku?" myslela si, že to vyslovila s klidným hlasem, ale řekla to spíš ustrašeně.
"Vyrostla si. To si ty. Tvoje matka měla oči modré jako oceán a vlasy bílé jako sníh."
"To nejsem já!" vykřikla a kroutila se. Jake jí pustil na zem .
Tentokrát se už udržela.
"Možná se to změní," pokoušel se jí utěšit Jake.
"NEZMĚNÍ!"
Rozkopla dveře a utekla.
"Já nechci aby se to změnilo. Jsi tak překrásná," řekl potichounku, aby to nikdo neslyšel a odešel do své kajuty. Ale Sam to slyšela.
Vyslovila jsem kouzlo….tím jsem si byla jistá, ale pak jsem upadla.
Zatmělo se mi. Cítila jsem jak všechna má síla odplouvá daleko ode mě.
Zobrazil se mi obraz. Stála tam mladá žena. Měla bílé vlasy svázané v ohonu. Na sobě měla jasně červené šaty. Na krku jí visel briliantový náhrdelník. Obličej byl velice krásný bez toho aby se nalíčila. Vypadala jako bohyně Afrodita. Až na to že byla nebezpečná. Kolem ní byla silná aura moci a síly. A v očích měla zuřivost a moudrost. Spojení které bylo nebezpečně pro kohokoliv. Stála u fontánky, která měla anděla s aforou. Kolem fontánky byli tři cesty, kolem kterých byli vypěstovaný nejrůznější rostliny a stromy. Dáma čekala. Najednou se na každé cestičce vynořila jedná dáma. Všechny byly stejně krásné a mocné jako ta první. Jedna měla černé šaty, druhá modré a třetí zelené. Všechny dorazily stejně. Jako první promluvila ta s červenýma šaty.
"Sestry moje, ráda vás zas vidím po tak dlouhé době,"
"My tebe taky," řekly všechny souhlasně.
"Setkali jsme se proto abychom vytvořili mocnou zbraň,"
"Jistě," znova řekly jednohlasně.
Dáma vytáhla malý černý kámen.
"Pojď blíž sestro vzteku,"
Černá dáma popošla a dala ruku na kámen.
Kolem jejích rukou se objevila silná žlutá barva, která pohasla když se dáma vrátila na své místo.
"Teď ty sestro odhodlání,"
Zelená dáma udělala stejnou věc jako černá dáma a kolem jejích rukou se teď objevila ještě silnější žlutá zář. Červená dáma měla teď ruku v pěsti a pozvala poslední dámu. Dámu moudrosti. Záře byla teď obrovská.
"Teď poslední. Já sestra lásky,"
Kolem její ruky vybouchla žlutá zář a když ruku otevřela byl v ní kompas. Přesně ten, který jsem dostala já od Jaka. Dámy se otočily přesně tam kde jsem měla stát kdyby to nebyl sen a všechny řekly.
"Jsme tvoje síla, jsme tvoje bytost. Opatruj nás." A obraz se rozplynul.
Kerin si sedla k stolu, kde většinou hráli námořníci karty. Trápila se. Trápila se kvůli tomu snů. Měla říct Jakovi, ale teď tam nemůže jen tak naklusat a říct mu to. Nevěděla přesně co, to znamenalo, ale tušila že má v rukou zbraň kterou, neví jak použít ale, která může zničit nejmocnější bytost. Ďábla. Byl to pouze kompas, který ani nefungoval. Kerin si vzpomněla jak jednou četla, že když spojíme vztek, lásku, odhodlání a moudrost, jsme praví bojovnici. Kerin ale teď ani to moc nezajímalo. Byla unešená do své podoby. Spíš by ráda věděla proč má bílé vlasy? Vypadá jako dívka bez života, pomyslela si
"Svýma očima tak nevypadáš," promluvil někdo vedle jejího ucha. Kdo jí tak mohl číst myšlenky? Žádné kouzlo na to neexistuje o kterým teda věděla.
"Neotáčej se," přikázal jí hlas. Hlas zněl jako když prší.
"Kdo jste?"
"Neznáš mě," odsekl hlas skřípavě. "Gwalindo, jsme osoba, která ti má pouze říct, proč ses tak změnila. Pak se znova rozplynu,"
"Proo-o-oč se roo-ozply-ne-nete? Vykoktala Kerin, protože jí do zad prosakoval známý chlad. Chlad smrtí. Kdyby vám řekla, že se toho nikdy v životě nebála tak by lhala. Ten člověk, který není ani tak člověk. Byl podle Kerin v tu dáno chvíli Smrtka. Jak ale Kerin zjistila, nebyla to Smrtka. Smrtka má hlas tření kovu.
"To není důležité. Teď přijdeme k věci. Ty tvoje bílé vlasy ti zůstanu nejspíš dlouho o tom bohužel nic nevím, ale vím proč zbělaly. Vyslovila si kouzlo na které si spotřebovala i svojí záložní energie, ale to by se nic nestalo. Znáš sestry bojovníka? Určitě si je musela vidět ve svém snu," hlas se odmlčel jakoby hledal správná slova "Ty sestry ti dali svojí moc, ale museli tě změnit k obrazu svému, chápěš?"
"Ano,"
"To jsem rád, doufám že se ještě někdy uvidíme. Ehmm, myslím jako oči do oči. Jinač máš hezký záda…..," hlas utichnul.
Kerin se podívala za sebe, ale byla tam pouze lavice.
Rozhodla se, že půjde ke svému kamarádovi- kapitánovi podívat se jak dlouho ještě poplují. Odpověď se dorazila ihned. Z lodního můstku zařval kapitán "HODINA DO PŘÍSTAVU"
A taky že jo. Objevovali se známe půdorysy země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 21. července 2014 v 21:10 | Reagovat

Opravdu zajímavá kapitola! Začíná to být tak spletité, že se v tom ztrácím :) To je dobře, jen pozor, aby se ti nevymklo z rukou a nestávalo se ti to co mě- pro tisíc nepromyšlených vedleších zápletek nerozvinout a nedokončit ani jednu.
Jinak, to s Kerin a Jakem je velmi romantické.

Je úplně úžasné, jak se pořád a pořád zlepšuješ! Těším se na další kapitolu!

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 21:48 | Reagovat

Souhlasím, ale také jsem se trochu ztrácela. Jak jsem ti již někde radila, zkus trochu zkracovat příliš rozvinutá souvětí. Mohlo by to pomoct.
Ale příběh se mi nadále hrozně líbí. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, a nakonec to dopadne.
Opravdu se zlepšuješ, kapitolu od kapitoly. Jen tak dále!

3 Vanessa Say Vanessa Say | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 21:55 | Reagovat

[1]:

[2]:
Mockrát děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama