In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

8. kapitola,,

16. června 2014 v 15:50 | Vanilka |  ďablová dcera!
Les, město, loď
"Prober se, dívenko,"
I když Kerin ráno neuměla moc myslet, tak teď ji to pálilo. Kdo by jí řekl dívenko? Sam určitě ne. Otevřela oči a nad ní stál chlapec, který vypadal jako by celá léta neviděl slunce. Chlapec byl oblečený už do lehkého oděvu. Byla to černozelená tunika s krátkýma rukavy a bohatě zdobená. Uvědomila si, že je taky převlečená do svého oblíbeného svetru s pandou a do bílých kraťasu. Chlapec se na ní usmál tak krásným úsměvem, že kdyby stála, podlomily by se jí nohy. Pomohl jí na horu a promluvil velice atraktivním hlasem "Jmenují se Jake. Jak se jmenuješ ty?"
Dívala se na něj nepřítomnýma očima, než si uvědomila, že se jí ptal, jak se jmenuje.
"Jmenuju se….no, ehmm…Já mám dvě jména. První jméno je Kerin a druhé je Gwalinda," rozpačitě se usmála.
Když uslyšel jméno Gwalinda hluboce se uklonil a zdvořilé odpověděl "Je mi ctí se s tebou poznat, Gwalindo,"
"Jak dlouho si byl v tom ledu?" vyštěkla náhle.
"Kolik ti je?"
"Co ti do toho je?"
"Jen mi to řekni, prosím"
"15,"
"Tak to tam jsem asi 13let,"
"Tak to seš pěkně starej," zavrčela Kerin.
"To si jen mýlíš," jeho výraz by teď říkal "Ha, jsem chytřejší",ale výrazy nemluví. "Je mi stejně jako tobě, protože led zastavil mé stárnutí,"
"Proč si to vůbec udělal?" zajímala se Kerin.
"Protože jsem musel," rozmrzelé se otočil a prohlížel si krajinu.
Teď jsem ho asi naštvala, usoudila Kerin. Popošla k němu a zatáhla ho za rameno, aby se otočil.
"Omluv mou nezdvořilost, pane,"
Kerin se domnívala, že by se měla chovat aspoň nějak uctivě. Přece za jeho doby taká zdvořilost byla jenom samozřejmost.
"Neříkej mi, pane. Mé jméno znáš a je relativní, že budeš tak zvídavá,"
"Jaku, jaký byl rod, když si odcházel?"
"První rod byl sláb a nicotný. Vládlo v něm zlo, ale má matka, která se do rodu přiženila ta v sobě neměla zlo. Naučila mě být hodným, čestným a milujícím. Potom mi řekla, že se musím zachránit a já ji poslechl,"
"Jo, tak to máme skoro stejný," povzdychla si.
"Když, jsem odjížděl na výpravu z, které jsem se neměl vrátit, přišla za mnou tvá matka se rozloučit a řekla mi, ať na tebe dám pozor a až budu starý, že chce, abych byl tvůj kmotr a dala mi tohle," vytáhl z kapsy cosi blyštivého a podal to Kerin. Byl to prstýnek ze zlata s vyrytými kresby a měl černý diamant.
"Jako malá jsi byla krásná,"
"Cože? Vážně?" vybuchla smíchem.
"Naše rody se, ale na něčem dohodly,"
Přestala se smát a zeptala se "Na čem?"
"Že poslední potomci rodů se vezmou za ženu a muže,"
"No tak to ne! Nejsme v starověku! Mám svá práva!" vyjela na něho Kerin.
"Klid, už to neplatí,"
"Jak to?" slídila Kerin.
"Protože jsem si vzal tvoji matku,"
No tak to ne. Teď vážně byla Kerin bez sebe, házela rukama, nohama, křičel na všechny strany. Popadla Jaka, který to nečekal a mrštila ho o strom. Byl omráčený a tak mu podkopla nohy a popadla nuž, který měl muž v malé pochvě a chystala se ho bodnout.
"Kerin!!" ozvalo se odněkud.
Zkoumala okolí, ale nikdo nikde. No právě! Teď to Kerin došlo. Bodla muže do hrudníku a řvala na celé kolo "Kde je Sam?!"
"Až na prší a uschne ďáblovo dcero!" ušklíbl se ten parchant a rozplynul se.
"Tady!!" ozývalo se ze stromu, který vypal, že brzo uhyne.
Kopl do něj a zavrčela zaklínadlo.
Strom se roztříštil na všechny strany a před ní leželi dva lidí. Sam byla vzhůru, ale pravý Jake spal a vypadal bledější než kdy před tím. Vhrla se na ní a sevřela i ležícího chlapce.
"Co se stalo?"
"Napadl mě," vzlykala Sam.
"Proč není vzhůru?"
"Kouzlo," vykoktala Sam
"Dobře," přikývla a klekla si k Jakovi.
Pošeptala mu kouzlo do ucha a rozlila se mu po tváří blaženost. A vzápětí měl otevřené oči.
"Ahoj, Gwalindo,"
"Ahoj, Jaku,"
Jake s ní nespouštěl oči. Taky se mu líbila. Vyrušilo je zemětřesení a vítr je teď chtěl utrhnout ze země.
"Naštvala si les," zasmál se a ihned stál na nohách. Zamumlal něco a pochva se naplnila. Vytáhl rudý meč, který měl rukověť vytvarovanou do podoby draka.
Lehce popadl Kerin za ruku a Sam přehodil přes rameno a utíkal do středu lesa. Větev je ale zarazila. Kerin měla strašný strach, ale chlapec vypadal statečně a právě teď i trochu zmáčeně, protože se přivalila hustá mlha a s ní prudký déšť. Všude vládl zmatek a živly se vymykaly normálu. Stromy jím zatarasily průchod pryč, zvířata hopskala nebo letěla k ním, ďobala je ,nebo kousala. Mlha byla všude, kam oko dohlédlo, blesky se potulovali po nebi, řeky se vylévali s koryta a tekly k nim, rostliny se jím omotávaly kolem nohou. Neměli jinou šanci než čekat na místě, protože rostliny je nechtěly ani náhodou pustit. S mlhy vystoupila postava. Z prvé měla rysy nerozpoznatelné, ale mlha se vytratila a před nimi stála žena. Ale ne žádná tuctová. Měla dlouhé vlněné vlasy v, kterých měla zapletené sedmikrásky. Oči byli bystré a modrozelené. Ústa byla malá, bradu držela vzpřímeně. Pohybovala se nelidský až magický a tak okouzlujíce. A k tomu byla velice krásná až to nebylo možné. Na sobě měla dlouhé bílé šaty a na hlavě jí stála mála zlatá korunka s obrovskými safírovými brilianty. Promluvila sebejistým a hrdým hlasem
"Já jsem královna lesů!"
Všichni se naráz poklonili.
"Rozbouřila si tu ohromnou bitvu. Někteří se k tobě chtějí přidat a někteří tě chtějí zabít," odmlčela se a zastavila všechnu řeku a vrátila ji do koryta "Ale já jsem královna a já rozhodují"
Blesky se vrátily do svého obydlí a odpočívaly.
"Gwalindo, z rodu Gwanetel chci se k tobě přidat, přijmi moji armádu a budeme sestry. Jmenují se Alexie Mostras III. z rodu, který nikdy nevymře, jsem královna jezer a lesů, jsem nebeská víla a mocná soupeřka. Přijmi mou nabídku!"
Zvířata zmizela a stromy se vzpjali, ale rostliny stále drželi jejich kotníky.
"Alexie Mostras III. ráda tvojí nabídku příjmu, je mi ctí se s tebou poznat," řekla tichým, ale velice uctivým hlasem Kerin.
Rostlinky zklamaně uvolnily své sevření a rozhořčeně se viklaly ve větrů.
"Mí bojovnici ti budou napomoci k válce, která ale zatím nenastala a proto se sestro vracím do svého paláce a budu čekat,"
Všichni se znovu poklonili a Alexie zmizela za mlhou a už se nevrátila.
"Zajímavé," podotkl Jake, dal si na záda malý baťoh a vyrazil pryč z lesa.
"Proč je to zajímavý?" zeptala se Kerin a spěchala za ním.
"Alexie nikdy nikomu nepomohla, ale taky nikomu neuškodila. Ale teď přišla k tobě a navrhla ti tu nejlepší armádu, kterou bys kdy mohla mít,"
"Co teď?" zeptala se Sam, která se už držela po boku Kerin.
"Co teď"? zopakovala Kerin a otočila se k Jakovi a čekala na odpověď, která se dostavila ihned.
"To je na tobě," řekl.
"Musíme zachránit Swaguí, on jí totiž.," vzápětí jí přerušil Jake a pověděl ji, že o tom ví.
"Jak?"
"V ledě se dozvíš mnohé," zasmál se.
"Moc vtipný," řekla nevrlé Kerin.
"Gwalindo, ale to teď není vůbec důležité, musíš sjednotit armádu a postavit se proti ďáblu,"
"Tak kam?"
"Sem,"
Chytil jí hbitě za ruku a přitáhnul si jí k sobě. Chytil i Sam, ale tu jen za malíček a přenesl je.
Objevili se na louce, všichni leželi a drbali se ve vlasech. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla město. Malé domečky byli namačkané na sebe a na konci města stál velkolepý zámek se zlatou cimbuří. Jake vyrazil do města a děvčata pospíchaly za ním. Vkročili do uliček, které byli úzké a dlouhé. Dalo se rozpoznat, že město je uspořádané, ale ne moc bohaté. Domy nebyly zchátralé, ale nebyly ani honosné. Obyčejné červené střechy a mála oblouková okna s dřevenými rámy. Když, ale pronikali čím dál tím víc do města, začaly se měnit domy. Byli tu butiky, věštírny, kašny, malé hospůdky a dokonce bíla budova na, které bylo napsáno NEMOCNICE. Kerin mohla s jistotou potvrdit, že je město z jiné doby. Potkávali jen pár lidí, kteří měli roztrhané oblečení a tváře měli zkroucené bolestí a nenávistí. Přišli k zámku, teď vypadal mnohem větší než na louce. Byl vysoký a nedobytný, ale taky ošumtilý. Omítka odpadala a barvě se vytrácely jasné bílé tóny.
Stromy kolem zámku byli schlíplé i zvířata tu byla jaksi vyčerpaná. Vše tu bylo bez života. Vešli do zámku a uvítala je malá dívka, která na sobě měla zelené krajkové šatičky a korunku na hlavě. Provedla je až ke králi, který seděl v sále, kde se vítali návštěvy. Král byl starý a nemocný. Na sobě měl obvyklé královské oblečení, ale jeho bylo zašlé. Když si jich všiml, narovnal se, upravil si límeček.
Jake jako první začal hovořit.
"Mílí králi osmiostroví, přišel jsem proto abychom něco dokončili,"
"Ach míli Jake, myslel jsem si, že tě už neuvidím," vstal a přešel k ním. Poplácal po rameni Jaka a pak se objali jako staří přátelé. Král se usadil a Jake pokračoval.
"Chtěl bych tě požádat o loď a nějaké oblečení,"
"To nepřichází v úvahu," zamítl přísně král.
"Zapomněl si na naši domluvu?"
"Ale ta domluva se stahovalo jenom na armádu pro Gwalindu," odsekl král.
"Armádu stejně nemáš, Serrisi. A Gwalinda potřebuje loď. Budeš to mít ještě výhodnější,"
"A kde máš tu Gwalindu?" nadzvedl obočí a zabodnul do Jaka oči.
"Já jsem Gwalidna," zvolala hrdě Kerin.
Král nevěřícně se podíval na mladou, ušmudlanou, unavenou, vyhublou dívku, která stála před ním a tvrdila, že je slavná Gwalinda. Král si dal na čas a přemýšlel jestli jím má uvěřit, ale usoudil, že kdyby to byla doopravdy ona mohlo by mu to přinést jeho smrt.
"Dobrá. Loď vám dám tu největší a nejbohatší jako mám, ale nepočítejte, že tam bude hodně námořníku. Můj lid vymírá, jak jste si jistě všimli, máme bohatství, ale lidi nemáme. A oblečení si vyberte, jaké chcete. Máme jich tu spoustu," prohlásil a odešel do své komnaty.
Dcera krále je zavedla do malé místnůstky a nechala je čekat. Místnost měla holé zdi, žádné rostliny ani malby. Místnost byla vybavená jenom dvěmi převlékárny, které byli potažené černočernou látkou. Dívka přinesla spousty oblečení. Mnohé s toho byli královské tuniky, nebo jen obyčejné sukně s halenkami. Kerin si vybrala šaty, která byly z jemné látky. Měly barvu večerní oblohy. Ke Kerin se hodili, byly prosté, ale mimořádné. Našla bílý hedvábný šátek a tak ho strčila do baťohu. Kleptomanka je, si zrovna říkal Jake, který si vybral plátěné tričko a přes to přehodil kabát s hermelínem. Svůj meč měl bezpečně přivázaný u boku. Sam byla poslední převlečená. Vzala si krátkou sukni s halenkou, která měla krajkový límec. Králova dcera je odvedla ze zámku a provázela je až k molu, který byl za zámkem. U mola stáli nezvykle mnoho lidí a všichni se na ně dívali s nezakrytou zvědavostí a úctou. Lodi tu bylo po málo, ale jak slíbil král, dostali tu největší. Která byla skoro stejně velká jako galeona, ale byla menší a trochu jinak postavena. Určitě měla vetší obratnost a rychlost, protože měla mnohém víc plachet než galeony, která mají tři, ale tahle měla čtyři. Lidi u lodí se jim klaněli a říkali, jak velice rádi je poznávají. Tohle byli lidé. Nebyli to žádní elfové, trpaslicí nebo čarodějnice, ale přesto měli ten největší trest. Lidí tu kvůli něčemu umírali i, když byli tak hodní. Kerin si toho dne řekla, že musí ty lidí zachránit i kdyby za to měla dát cokoliv. Přesto, že si to řekla, neměla šanci se sem už kdykoliv vrátit. A tak nastoupila na loď.
Měla kajutu se Sam. Byla docela velká, ale pro dvě slečny ne. Kerin ležela na posteli, která byla u okna, hned vedle postele měla skříň. Hned druhý den uložila pečlivě své oblečení do skříně a sehnala si nějaké kalhoty s bavlněnou halenou, protože zjistila, že šaty jsou na lodí velice nepřizpůsobivě a navíc měla ráda pohyb a běhaní po palubě lodí. Vedle nich měl kajutu Jake, který chodil téměř pořád za Kerin a učil jí bojovat s mečem. Byl opravdový mistr. Námořníci si jí oblíbili a chodili se na ně dívat a když viděli jak bojuje s kusem dřeva, sehnali ji opravdový meč. Nebyl nic moc, ale byl z kovu a to bylo důležité. Kerin trávila hodně času na lodním můstku s kapitánem, který byl starý muž s nepopíratelným smyslem pro humor.
Zrovna, když Kerin stávala s postele se ozvala rána. Oblékla se co nejrychleji a běžela na palubu se podívat, co se stalo. Uviděla plachtu, který nebyla uvázaná a ležícího námořníka s, kterým si povídala každé ráno u snídaně.
"Co se stalo?" vyjela na kapitána, který stál vedle může.
"Praštil se a u toho utrhnul plachtu," uklidil Kerin a šel si za svým.
Pomohla Perrymu na horu a přidržovala ho až k jídelně, kde se posadila vedle něho a natřela si marmeládou chleba a napila se čaje. Perry seděl bezvládně a přihlížel na svůj krajce chleba, který si přál už být snědený. Kerin dojedla a šla zpět do kajuty. V kajutě seděl už Jake a hrál si s jejíma kostkami. Upřel na ní svůj pohled, číšil z něho silného odhodlání a statečnost. Přichystal si meč, který nosil všude. Kvůli ní ho i otupil aby jí při zásahu něco neudělala jako první den, kdy jí to málem useklo ruku. Meč byl zvláštní a Kerin ho ráda mívala v ruce, když zrovna Jake odešel se napít vody. Nebyl z obyčejné slitiny, ale z nějakého kovu, který nikdy neviděla. Kov byl rudě zabarvený s malýma modrýma žilkami jakoby i ten meč doopravdy cítil a žil. Ten její meč byl z obyčejné zbytečné hnusné oceli. Svůj takzvaný meč nenáviděla, hnusil si jí. Zvedl se, chytnul jí za ruku a táhnul jí na palubu. Na palubě přecházeli kolem tří námořníku, který kontrolovali jestli jsou plachty ujištěny a připraveny. Ostatní námořnicí až na kapitána seděla kolem stolů a hrali karty. Strnul do své pozice a Kerin už dobře věděla co se bude dít. Čekal až udeří ona. Prudkým švihem namířila na jeho nohu, ale on to v klidu odklidil. Teď zaútočil on. Mířil do pravého boku, ale to se vším klidem Kerin uhnula, ale když se uhýbala meč už nebyl u jejího pravé boku, ale udeřil do nohy a taky se trefil. Pro Jaka to byla jen mála ukázka dovednosti a taky ho to trochu nudilo, ale když uviděl Kerin jak se vždy vzteká, bodlo ho to přímo do srdce, byla až tak moc krásná, když se vztekala aniž by se to nemělo opakovat. A tak jí už školil dva týdny. Ale dnes Kerin vůbec nezuřila jakoby čekala všechno co teď udělal, postavila se a zaútočila hned. Jake to vylekalo a tak uhnul do práva a zaškobrtl, ale pořád se držel. Usmála se na něj tím nejzákeřnější úsměvem, který uměla. Oplatil jí usměv a začali švihat mečem. Tentokrát boj byl vyrovnanější než kdy dřív. Ale Jake ji zatlačil na místo na palubě, kde se právě uklízelo, leštila se podlaha. Po Kerin to bylo stále těžší se nesklouznout. Její údery ani obraná nebyly tak účinné jako před tím a najednou se Jake napřáhl k ní s mečem tak rychle, že musela ucouvnout, ale za ní stály belíky. Začala padat k zemi a vědomí, že zase prohrála jí užíralo tolik než ta bolest, která měla nastat, ale nenastala. Zachytil jí Jake a teď se na ní díval s širokými úsměvem se shora.
"Zase jsem zvítězil," prohlásil jako by mu na tom ani nezažilo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 17. června 2014 v 21:05 | Reagovat

Na tuhle kapitolu jsem se moc těšila a vůbec mě nezklamala! Úžasně popisuješ boj i příběhově se mi to velmi líbí.

Jen...mám pocit, že se děj posouvá moc rychle a že jakmile se čtenář stačí zorientovat, co se děje v jedné scéně, už letí do druhé. Myslím, že se to dá napravit ještě trošku větším rozepisováním a větší analýzou myšlenkových pochodů postav (prostě to nějak natáhnout).

Je úžasné, jak dlouho cestu jsi, co se psaní týče, ušla za tak krátkou dobu. Když se podívám na Mekenzie a srovnám to s Ďáblovou dcerou, neskutečný pokrok! A věřím, že se stejně raketovým tempem budeš zlepšovat i dál!

Už se nemůžu dočkat další kapitoly, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

P.S.: Omlouvám se, že jsem pořád ještě neodpověděla na tvůj e-mail. Mou kompletní omluvu a zdůvodnění najdeš v mé odpovědi na tvůj komentář k desáté kapitole Trollů. Odepíšu brzy, dneska, nebo zítra.

2 Vanessa Vanessa | 2. července 2014 v 8:42 | Reagovat

Děkuju! :)
Budu se snažit to více rozepisovat, ale zatím mi to moc nejde.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 21:39 | Reagovat

S rozepisováním souhlasím. Místy jsem se trochu ztrácela, a trochu mě to odvádělo od samotného kouzla příběhu. Ale nepřežeň rozepisování jako já! :-)
Moc se mi ale líbí, jak to máš promyšlené. Jde vidět, že sis s tím dala hodně práce.
Jen tak dále!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama