In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

-1- Pád krále

2. dubna 2014 v 21:22 | Vanilka |  Pád krále- POZASTAVENO!
Obloha zuřila a blesky protínaly každé místo. Hustě pršelo. Muž stál na hradbě města. Byl mohutný a sála z něho síla a děs. Obličej měl zakrytý hustými vlnitými vlasy. Ruce držel borovou hůl, kterou nepoužíval na chůzi. Zvedl hůl do výšky z niž vystřelil modrý blesk, které osvítilo nebe. Muž se díval na moře na kterém, byli stovky galeon, které teď začali plout na rozbouřeném moři. Pohrdavě se usmál a zvučným drsným hlasem řekl : "Válka začala WQuesi" Poté se otočil a zamířil ke své vlastní galeoně, která zatím ještě nevyplula.

Mezitím v královském městě.
"Vtáhne do našeho města a zničí celé město a co by bylo pro nás ještě horší spojil by se s ďáblem, ale ten zatím spokojeně spí" odvětil muž s korunou a zamračil se na své poradce. Král byl menší postavy. Měl zplihlé blonďaté vlasy, černé oči zařezávali každého kdo se mu protivil. Byl to muž spravedlnosti a veselý, ale teď se neměl čemu smát.
"WQuesi, tohle se tralům nepovede, nedokážu přeplavat moře" řekla žena, která seděla někde prostřed stolu. Měla šedohnědé vlasy. Rysy měla za tu dobu ve válce tvrdě zařezané a nenechala se ničím nebo něčím vyplašit.Krásné vypracované tělo jí značně rýsovala modrozelená tunika ze zlatým prošívaní.Žena nevypadala mladě, ale ani nevypadala na babičku. V klidu se dívala na svého krále i když moc dobře věděla, že se k ním co nejdříve dorazí tralové, kteří budu chtít tvrdě bojovat.
"Moc dobře víš, Swaguí, že, když jím pomůže ďábel tak se jím to povede a my budeme v pěkné kaši!" zaječel netrpělivý král a opřel se o své zlaté opěradlo. Podrbal se na bradě a pomalu se znovu napřímil. Počkal než všichni umlkli a dívali se na něj. Potom klidný a hlubokým hlasem pronesl "Dámy a panové, jsem naprosto a jednoznačně rozhodnut, že jakýmkoliv způsobem zachráním říši a školu.A moc dobře vím co teď musíme udělat, ale po vás žádám jen jedno; splní té všechny rozkazy, která vám dál" mezi lidmi to začalo bzučet, ale král prosil o další klid " Tak že, Vy pane Bastarbuli zařiď tě aby všechny knihy, které jsou ve škole byli schované co nejvíc pod zem. Vy paní Ažihad, proveďte všechny ochrané kopule, která můžou chránit celé město. Vy paní Swaguí,vezměte svůj oddíl agentu a proniknete do armády nepřítele, ale když se bude vychylovat k válce ihned se vrátíte! My dvořané a šlechtici, musíme všechny rasy skrýt ženy, muže a dětí. Jen armáda zůstane ve městě, teda i my zůstaneme ve městě! Teď všichni splňte rozkazy a vrať té se ke mně! Naše rasa, naše země, naše škola je v nebezpečím a já žádám účinnou obranu!" V posledním větě král málem řval a do svých vět nahromadil co nejvíc magie aby každý věděl, že je to důležité. Lidé povstali a jednohlasně skandovali královou jméno. Elfové, trpaslíci, čarodějnice, kouzelnicí a vilí se odebrali k odchodu. Na tváří bylo vidět zděšení, ale každý potlačoval takový pocit a nasadili hrdnou a statečnou masku. Když všichni odešli, přišla do místnosti uplakána královna. Korunku měla křivé posazenou a šaty roztrhané.
"Muži můj, králi. Je pozdě moc ,pozdě…. oni to dokázali" zhroutila se k zemi a bezvládně ležela.

Pan Bastarbuli
Pan Bastarbuli byl straší muž s dlouhým šedými vlasami. Obličej neměl moc hezký. Nos měl veliký a křivý. Brady měl dokonce dvě a jeho oči byli mále jako dva hrášky. Byl to učitel literatury. Jako učitel strávil už mnoho let, ale stále měl spousty času na psaní. Pořádal dokonce i debatní kroužky a zařídil společenství milující knih. Každý druhý den v pátém patře v největší věži měli svoje vlastní prostory, kde se setkávali a právě tam teď mířil. Moc dobře věděl, že ti knihomolové tam budou zalezlý.Měli strach z boje a válek, ale pan Bastarbuli nikoliv. Králi sloužil nejlépe jak mohl a taky za to dostal spousty chvály. I když, to byl jen učitel byl považován za velikého muže, který se nebojí nepřítele. Jenom s krále, Swaguí a Eleny Tygrohlavé měl respekt. Běžel jak mohl, ale jeho stará kolena a silnější postava mu bránila k rychlejšímu tempu. Za pár minut, ale už byl v místnosti knihomolů. Všichni seděli na židlích, které byli postaveny do kruhu. Drželi spoustu svitku a knih. Bylo jich kolem dvaceti.
"khhh, prosím o pozornost!...Děkuji, že jste zvedli své velké mozky a zadívali se na mě. Mám pro vás úkol za, který se vám král odvděčí. Není v tom žádný nebezpečí. Král vás žádá a byste IHNED odnesli své nejmilovanější a nejdůležitější knihy do sklepení," Bastarbuli přestal mluvit a zadíval se do shluku lidí, který si teď mezi sebou šeptali. Po krátké pouze vyšla velice považovaná dáma mezi všemi knihomolu. Vlasy měla zastřihnuté do mikáda. Obličej měla dobře tvarovaný a oblý. Obočí měla husté a černé jako saze a modrozelené oči byli klidné. Dáma stála skromně, ale pevně bez žádných okolku. Poté promluvila drsným hlasem, který se spíše hodil na muže než na paní.
"Pane Bastarbuli, jsme poctěni, že zrovna nám král svěřuje tenhle úkol, ale mezi námi jsou tací, kteří jsou líni a hloupý" v tu chvíli se otočila za sebe a zadívala se na muže , kteří se teď krčili hanbou. "Ale, já se zaručuju, že provede všechno co je v naších sílách, pane Batarbuli" poklonila se a sedla si na své jediné místo. Pan Bastarbuli byl v rozpacích, že to šlo tak dobře. Jeho ruce se vzpřímili k hlavě a dvakrát zatleskal "Tak začneme!"

Král vtrhnul do dveří. Sestřičky polekaně uskočili.
"Kde je má žena!?" ječel na všechny strany. I když býval poklidný,ale teď na to nebyla situace. Jeho manželka je na pokraji života a on neví kdo nebo co jí to udělal. Měl strašlivý vztek, který se v něm vařil. "Ženská blbá co na mě saháte! Ihned chci vidět svou manželka!" Král odstrčil dav sestřiček a proběhl rychle na konec místnosti ,kde byli jedny dveře. Rukou vztáhl ke klice. "Sakra, není tam!" zařvala mladá sestřička, kterou si před tím vůbec nevšiml. "Kde je má žena?!" zavrčel a nebezpečně se přibližoval ke sestřičkám. Starší dámy se schovaly pod stoly nebo utekly s místnosti. Ale ta mladá sestra stála hrdě a nepopošla ani o piď. Královi se to nezdálo. Každá žena, každý občan měl s něho obrovskou úctu a strach. Nikoliv proto, že je trestal a nebo byl nemilosrdný. Byl to vycvičený voják. Malý muž s obřími pažemi a tvrdým hrudníkem. Ano, s toho měli lidí strach a nechtěli nijak krále urazit nebo rozčílit. O králi bylo známo, že je to dobrý stratég a genius. Pálilo mu to a právě teď mu začalo docházet, že to není obyčejná sestřička. Nebyla vůbec obyčejná spíše vypadala na elfku s těmi nejlepšími dovednosti meče. Šlo to poznat na jejím postoji a spousty jizvami na paži, které nebyli od nepřítele, ale od používaní cvacliku. Cvaclik je pomůcka pro děti s čarováním. Nebyl moc dobře udělaný, protože, když se kouzlo nepovedlo vyprsklo s vrchu dřeva nuž, který sekal kolem sebe. Ten nuž tam neměl nikdy co dělat, ale vytvořil ho člověk, který nesnášel děti. Teď, ale už cvaclik byl vylepšen a neměl už nuž. Král se zastavil dva metry od sestřičky, protože poznal podobu. "Eleno?"
Dívka se zasmála a shodil si z hlavy čepici. "Jistě" promluvila nádherným hlasem. Elena si pomalinku prohrábla husté, černé vlasy a podívala se na krále takovou drzosti ve tváři, kterou by si nikdo neodvážil. WQues už byl klidný a postával před dívkou. "Co tu děláš a kde je má žena?"
Elena se přenesla k němu a chytla ho za ruku. Vytáhla ho z nemocnice. "Teď už si můžeme lepé promluvit. Ty sestřičky jsou blbé, ale jsou to drbny." Odfrkla si s pohrdáním "Mám dva důvody proč jsem tu. Zaprvé abych ti zabránila udělat ze sestřiček malinké kousky živého masa i, když mě by to nijak nevadilo. Nemám je ráda. A za druhé; abych tě přivedla na bitevní pole. A tvá žena je bezpečně v hrobce Jehižad. Jehižad jí tam uzdravuje, ale dovolím si ti říct, protože jsem blízcí přátelé, že si mi to nelibí. Jehižad má málo sil a bude jí potřebovat. Musela jsem jí dát už dvě dávky energie. Ale ona e rozhodla, že tvou ženu zachrání. Tvá manželka má rozsáhle pohmožděniny a rány. Někdo jí chtěl zabít a taky by se mu to povedlo kdyby nebyla Jehižad,"
Král si jemně přejel přes vousy a zamyšleně civěl na zem. Mezitím už šli na schodech, které mířili k východu k moři. "Proč mě vedeš na bitevní pole?"
Elena krále stiskla za paži a pak s úsměvem řekla "Protože se blíží,"
"Jak to? Neviděl jsem plovat galeony," řekl rozhořčeně.
"Klid, pane. Swaguí se s dalšíma agentkami dostali do nepřítelova týmu a před pěti minutami poslala zprávu, že jsou na moři čtyřicet kilometru od nás,"
"Co ďábel?"
"Prý není na žádné lodí,"
"Srab! Čeká až budeme v bitvě a pak si vyleze a zabije nás po jednom,"
Vyšli ze školy-zámku. Před nimi se objevil tábor spousty bojovníku. Muži přecházeli s kopím, meči a dalšími zbraně. Chodili si pro štíty, helmice a pro oblečení na bitvu. Na zelené louce byli spousty tmavězelených stanů. Z každé strany se ozývali zvuky kladiva. Kováři měli spoustu práce. Za všemi těmito věcmi bylo moře, které teď bylo úzké jako čárka. "Klid před bouří,co?" řekla Elena muži, který šel kolem nich se šavlí. "Jistě, paní," Vzduchem prosvíštěl šíp. Elena se otočila právě v čas,aby svého nejlepšího přítele viděla padnout na štěrk. Elena vykulila oči "Vojáci! Pozor! Všichni ukrýt, nepřítel na dosah," Elena si hodila krále na záda a pospíchala do nejbližšího stanu, který byl menší než ostatní. Vklouzla do něj a položila WQuese na zem. "Netrefili se," vzdychala a začala mluvit rychlým hlasem. Ruce se jí klepali, ale král se začal uzdravovat. Když dokončila svou práci, postavila se "Pomstím se, zatím spi, můj příteli,"Vylezla ze stanu a rozhlédla se kolem sebe. Muži se rozutekli a všichni měli připravený štíty, které zakrývali jejích hlavu až do kotníku. "Byl to atentát na krále, teď se všichni připravte na válku,"
Všichni muži naráz přikývli a zvolali: "Jistě, kapitánko, provedeme, Eleno Tygrohlavská"
"Tak se mi to líbí," zabručela a postoupila do předu aby zjistila co doopravdy vidí. Došla až k moři a zamžourala do dálky "to snad ne,"
Z okraje čárky se vynořili galeony. Spousty. Vytáhla s pochvy svůj meč, který byl krátký a zdobili ho lilie. Meč byl obouručný a na jedné stráně byl tvrdší aby Elena mohla lepé odrážet útoky. Zdvihla meč do výšky a pronesla kouzlo. V tu chvíli se všichni agenti, vojáci, kteří nebyli na louce, mocní kouzelnicí, všichni elfové, trpaslicí, vílí, čarodějnice a dobré démonky přenesli k Eleně. K Eleně přišel mladý , oškliví chlapec a zaťukal jí na nohu. "Ano?" řekla Elena a ani se nepodívala na chlapce.
"Mám vám vyřídit, že jsou gálery,galeony a fragety na moři proti nepříteli,"

"To je moc dobře. Teda to je výborné!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerííína Katerííína | Web | 3. dubna 2014 v 17:23 | Reagovat

to je boží! ;)

2 Vanessa Vanessa | 6. dubna 2014 v 13:21 | Reagovat

[1]: Děkuju!:)

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 10. dubna 2014 v 21:24 | Reagovat

Jé, na tuhle povídku jsem se těšila! A nejsem vůbec zklamaná, začíná to velmi zajímavě!
Děj sice plyne až moc rychle a možná by jsi mohla ještě trochu více rozepisovat, abys každou scénu- každou informaci pro čtenáře- více natáhla, aby se v tom pak čtenář neztrácel.
Ale jinak, smekám a jen tak dál! Těším se na další kapitolu!

P.S.: Jdu odepisovat na e-mail, ale možná to chvíli potrvá, píšu šnečím tempem a ještě se musím učit do té zatracené matematiky (ty zatrolené přijímačky jsou už za jedenáct dní)...

4 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | E-mail | Web | 31. října 2014 v 23:07 | Reagovat

[3]:Koukám, že se k tomuhle komentáři dostávám až teď.
To jsem moc ráda!
Moc děkují!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama