In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

6.kapitola věštba

25. března 2014 v 19:11 | Vanessa |  ďablová dcera!

Věštba

Dveře se pomalinku vystoupali až byli jeden metr nad kamennou deskou.
"Na co čekáš? Až přijede zmrzlinář a pomůžetě je otevřít?" nevrle promluvila Sam. Její slova byla v jeskyni zřetelnější ,hlasitější a do dávali jím na půvabu.
"Promiň" zamumla Kerin a přistoupila ke dveřím. Dotkla se a citíla chladný,obroušený kámen, na kterém byla pečlivě napsána různá zaklínadla. Kerin s obtížemi rozluštila každou větu, která byla zapsaná na dveřích. Trvalo jí to asi dvacet minut. Mezitím si Sam pobroukávala cizí píseň a přitom si prohlížela jiné částí kamenné zdi až najednou přešla ke Kerin a řekla jí "Je tam napsáno, že nevyvolenému je zakázán vstup, ale jestli stejně projde, stihne jej smrt, což znamená, že tam budeš muset jít sama."
Kerin se prudce otočila a ve tváři měla hluboce zarytý strach. "Ale…ale, já vůbec nevím, co tam mám dělat, sama to nedokážu! Musíš jít se mnou, nebo mi alespoň nějak poradit"
"Jediný co ti můžu, je poradit, abys hledala kouzlo, mocné kouzlo. Teď už tě nebudu rozptylovat a půjdu si sednout a připravit oheň a jídlo" a vyrazila k menší prohlubni, cestou ji ještě stačila oznámit "až se vrátíš, všechno tady bude připravené"
Kerin se začala velice soustředit na to, aby dokázala přečíst různá písmena,i když věděla co znamenají bylo těžké je přečíst. Ačkoli měla problémy s znovu luštěním nějakých částí dokázala přečíst celý text. Odstoupila o krok do zadu a začala neslyšně mumlat slova, která byla na dveří. Nějakou dobu se nic nedělo, ale když se přibližovala ke konci, dveře se nenápadně otevírali až se otevřeli dokořán. Kerin se ještě naposledy pohledla na Sam. Když vešla do zatuhlé kobky málem se jí křehké kolena podlomila. Opřela se o ze, sesunula se až k zemi, kde čekala až jí přestane bušit hlava. Křečovitě se postavila zamžourala do tmy. Její pocity byly nevyzpytatelné a pomalé. Po chvíli se rozhodla ,udělat si světlo a pronesla zaříkadlo. Před ní se zjevila malá koule naplněná světlém, které zářila dva metry vpřed a vzad. Kerin se pomalu potupovala nejistými kroky. Světlo jí prozradilo, že je v úzké mále chodbě, která nemá zatím konec. Bylo těžké postupovat v tak úzké chodbě a tmě i, když měla světlo, které ale nebylo tak dokonalé jak i představovala. Nohy se jí motaly a její výraz byl vzdálený jako by sama byla teď pryč, v jiné místnosti, v jiném čase. Když už si myslela, že jí únava a nemotornost zastaví, zjistila,že vidí na konci matné světlo. To jí posílalo a postupoval teď rychlejc až málem běžela. Když konečně doběhla ke konci chodby, objevila pouze malinkou lampičku a za ní stěnu. Stěna byla hrubá a jak Kerin došlo zase popsaná. Únavou si sedla a prohlížela si zeď. Najednou ji bliklo, že je to jednoduché kouzlo jak otevřít dveře a učila se ho jako první. Zarecitovala slabým hláskem formuly a dveře se s nepříjemným zavržením otevřeli. Před Kerin se objevila mála místnůstka, která byla málo obydlená. Stála tam vysoká bibliotéka z dubu a špatně potažené křeslo s nočním stolkem, kde byla položená svíticí koule.
Aha, tak že se jde najít to mocné kouzlo, pomyslela si znuděně Kerin, když si představoval jak se bude probírat tími spousty knížek. Začala velmi systematický. Vyprázdnila první poličku a položila knihy na noční stolek a sedla si na křeslo, které pod ní zavrzalo. Brodila se spousty knížek, ale nemohla stále najít žádné magie, která by mohla obnovit krásu školy. Když už měla pět poliček přečtené rozhodla se, že to zkusí jinak. Hledala knihy s krásnými vázankami a písmem. V poslední poličce úplně nahoře našla tlustou, ale krásně obvázanou knihou. Nevypadal staře jako ostatní a její písmo bylo stejně krásné jako když, to někdo napsal. Kerin si uvědomila, že kouzelník nebo kouzelnice musela spřat kouzlo, kterou chránilo knihu před zblednutí a zničení. Kniha neměla název ani autora. Její obal byl modrý jako moře a písmo zlaté jako koruna krále. Kerin knížku otevřela. Hned na první stránce bylo napsané hůlkovým písmem zaklínadlo jménem-leos wais. Bylo to nejsložitější zaklínadlo, které kdy Kerin viděla. Zaklínadlo mělo čtyři řádky, Kerin byla zvykla na jednoslovní. Vzpomněla si na hodinu kdy jí Swaugí vysvětlovala, že zaklínadla jsou jiná než ostatní kouzla. Jednoslovní jsou pouze příkazy, která jsou jednoduchá- třeba jako oheň,otevřít,rozsvítit. Ale těžší zaklínadla, která potřebují více energie jsou delší- třeba jako srovnat kosti, prokletí, přenesení věcí,nazíraní..atd. Ale tato zaklínadlo bylo jednoduché, ale nevěděla jaký má mít účel. Když prolistovala celou knížku narazila na poslední stránku, kde byla kaňku od inkoustu. "Žádný profesionální písař by neudělal kaňku," pomyslela si Kerin a ztrápeně zavřela knížku "ale co když.." Hbitě otevřela knížku a neslyšitelně zašvitořila "kleim sa/sd," . Na listu se rozlíval inkoustu a tvořil věty. Po pár minutách utvořila jednoduchý text v starohověnštině
Milá vyvolená,
Moc dobře vím, proč jsi tady. A jsem si jistá, že ti tadle knížka bude velice hodit.
Je tu taky to kouzlo, které budeš potřebovat na objevení a znovuzrození školy.Ale obavám se, že ti nepomůže obnovit mír a pořádek. Ďábel po tobě půjde jako medvěd po medu. I v tomhle ti mohu pomoci. Bývala jsem věštkyně. Nejspíš, když to už čteš sem dávno mrtvá a určitě mě zabil ďábel.
Má poslední věštba byla o tobě jak si nastolila mír. Bude to dlouho cesta, ale neboj nepůjdeš po ní sama.
Až odejdeš z mé kobky, která byla vybudovaná dřív než jsem zemřela, budeš moc dobře vědět co udělat. Přejí ti štěstí.
Jehižad Emesirová.
Kerin se zvedla s křesla a zamířila ke dveří. Nebylo nazbyt času. Teď prostě může odejít. Knihu měla v podpaží a otevřela dveře. Lekla se až tak že se praštila o dveře za ní. Stála v čtvercovým kde podlaha byla bíla a ve prostřed byla červená. Kerin se rozběhla přímou cestou k východu. Když už byla ve prostřed z nenadaní spadl ze stropů had. Byl vysoký jako jelen a dlouhý byl dva metry. Polekaně uskočila do zadu a dívala se hadovi do oči. Had vypadal sebejistě a klidně a chvíli jen se díval na Kerin. S úst vymrštil svůj dlouhý jazyk a dotkl se Kerininýho čela. V tu chvíli Kerin upadla do bezedného spánku…..

Všude bylo bílo jen a jen bílo. Osoba se začala postupovat dopředu až se objevila nadherná modrá obloha. Byla někde na severním polu. Nejspíš bylo před obědem. Sníhem se osoba brodila velice težce. Funěla a potila se. Osoba došla dost daleko, obloha vypadala jakoby stékala na zem, ale to bylo pouze oční klam. Osoba došla na hranu ledovce, když začalo mohutně chumelit. Na krok už nebylo vidět nic. Osoba se zadívala pod sebe a tam nebyla obloha, ale ocean. Až teď šlo poznat i ve vánici, že osoba stojí na samotném ledovci a všude byl ocean. Kerin pocítila jak bytost byla vystrašená. Bytost ucouvla o pět kroku do zadu a rozběhla se. Bylo jasné co se mělo stát a taky se stálo. Osoba v oceanu zalapalo po vzduchu. Voda byla mrazivá. Kolem osoby se vytvořila bublina, která vytlačovala vodu a vytvářela kyslík. Pomalu postupoval hluboko do vody. Voda se tlačila na bublina, bublina se pomalu ztenčovala, ale osoba stále pokračovala. Najednou zastavila a řekla nesrozumitelné kouzlo Ze stínu se objevovali obrysy ledovce, který mířil k ní. Ledovec zastavil pár metru od osoby a ta připlula k ledovci. Dotkla se ledovce. V ledovci se objevila mladého muže tvář.
Ocitla se na měkkém dece. Cítila jak se jí vítr opírá do boku, ale také cítila čerstvě udělané maso. Kerin se pomalinku zvedla a otevřela oči. Oči jí boleli s ostrého slunce, který právě stál nad ní. Poohlédla se kolem sebe. Sam seděla u menšího kotlíku a čmárala větvičkou do země. Vypadala bledě a nemocně. Kerin zkusila promluvit, ale slova se jí zadrhávala v krku a tak pouze zahrčela.
"Už si vzhůru" zvedla se Sam a rozpačitě vzala tašku a hnala se ke Kerin "no, konečně myslela jsem si, že už se nikdy neprobudíš" sedla si na deku a vytáhla menší lahvičku a podala jí Kerin.
"To vypij. Pomůže ti to aby se ti uzdravilo zranění a budeš moct mluvit"
Kerin těžce zvedla lahvičku a vlila si jí do krk.
"Je to nechutné" zakřehotala Kerin.
"Tak už víš co máš dělat?" vyzvídala netrpělivé Sam. Kerin se do hlavy přibíhali spousty myšlenek, za chvíli, ale moc dobře věděla co má udělat.
"Vím, ale než to řeknu. Mám jednu otázku," Sam přikývla "Kdo byl Jehižad?"
Sam strnula "Kdybych se tolik neučila dějiny a nechodila do zakázané knihovny, ale já tam chodila a můžu ti to říct." A začala "Démon se nenarodil normálně, ale vytvořil ho mocný, strašlivý muž jmeném Slaterin, který dál do démona svojí duši a tak zemřel ve svém těle, ale stále žije v něm. když se o tom dozvěděl král došel k nejmocnější ženě jménem Elizabeth, která žila v králoství a ta souhlasila. Povedlo se jí vytvořit nejdokonalejší a nejschopnější kouzelníka i v králoství i s ďáblem se mohla měřit, ale Elizabeth nedala do Jehižad svou duši, ale dokázala jí živit svoji energie. Elizabeth moc dobře věděla, že brzy zemře a tak přenesla všechnu svou moc do Jehižad a Elizabeth odešla tak kam chodí mrtví. Jehižad se rozhodla pomoct vyvolená a poslední pár let kdy se její moc užila se věnovala věštění. Když její moc tolik zeslábla přišel k ní ďábel a usmrtil jí" dokončil příběh a začala znova kreslit do země. "Teď mluv ty,"
"Jehižad připravila pro mě věštbu kde mi chtěla ukázat všechno co musím udělat," rozklepala se, když si vzpomněla na hada, který se před ní objevil "Ukázala mi mužovu tvář v ledovci pod oceanem. Musím ho najít a osvobodit ho z toho!" řekla rázně připravená vyrazit ihned.Sam se pomaličku zvedla a pousmála se.
"Na něco jsem si teď vzpomněla. Vyprávěla jsem ti legendu o Jake z rodů Estrasů? Ne, tak to je dobře. Trochu jí zkratím...jak byla třetí největší válka tak rod byl velice v nebezpečný kdyby zabili poslední potomka vymřel by rod a tak e Jake prý ukryl v ledu kde je zmrazen," zamrkala na mě "Víš co to znamená?"

"Jistě, že to vím. Tak pojď mé ho najít," zvolala Kerin a štěstím zavřískala. Ne až tak doslova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v knížce Ďáblova dcera?

Ano
ne

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 27. března 2014 v 19:52 | Reagovat

Krásně dramatická kapitola!

Sice jsem se v tom místy dosti ztrácela- ale nebyl to účel?
Pořád se mi to ale na kapitolu zdá moc krátké. Chtělo by to ještě prodloužit, ještě natáhnout... ale jinak nemám co vytknout! Občas se ti tam sice opakují slova jako třeba "osoba", ale to se dá snadno opravit.

Nějak jsem si, nevím proč, oblíbila Sam.

Jen tak dál a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 13:00 | Reagovat

Já mám Sam také ráda, opravdu moc.
Souhlasím s Kate, opět. Je to jedna z nejlepších věcí, co jsi kdy napsala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama