In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

5. kapitola kobka

9. března 2014 v 19:09 | Vanilka |  ďablová dcera!
Velice se omlouvám že to tak dlouho trvalo a ,že je to tak kratký. Měla jsem spousty práce a málo času, ale jsem ráda že jsem dokončila kapitolu. Další kapitolu můžete čekat za pár týdnu :)



Dívka jmeném Sam Kerin pomahala skoro ve všem. Po pár dněch se s nich stáli přatelé.Na hodinách nebyl nikdo kromně Sam. Gwasth Kerin pořádně drtila. Bojovala kádý den s Gwasth, ale vždycky Gwasth po pár minutách někdy i dřív porazila. Gwasth říkala že se musí aspoň trochu naučit se bránit. Kerin se učila kouzla, která byli mocná. Gwasth říkala že má mimořádný talent a že nepoznala dívku ani kluka, který by dokázal kouzla, který Gwasth prý se učila i několik týdnu. Gwastha naučila Kerin všechna kouzla,která i pamatovala , ale už jích hodně zapomněla pověděla Kerin že to nejsou všechna kouzla a tak jí jednoho dne poslala pro kouzelníka, který jí ve škole učil další kouzla i ten kouzelník říkal že jí naučil vše co i pamatoval a Kerin neměla ani s jedním problém. Sam jí oznámil po dvou měsících že se vrací velký učitel se svými učenci. Když ale nacházela ta chvíli Gwastha oznámila Kerin že její výcvik nadobro končí, ale že jí dá pár vzácných a mocných knížky. Kerin řekl Sam že odjíždí. Sam chvíli seděla než jí to došlo a poté se zeptala Kerin jestli by s ní nemohla se vydat. Kerin chvíli přemýšlela jestli by to plán, který vytvořila se Swaguí nějak neuškodilo a došla k závěru že ne, ale Sam řekla že se musí zeptat Gwasth na což se na ní pobaveně usmála Sam a odpověděla že už tu je pekelně dlouho a že už dávno může odejít. A tak se Kerin a Sam vydaly k bráně.
Šli svižným krokem, protože jím Gwast řekla abys nezdržovali, město prý už nebylo tak bezpečné jak bývalo. Kerin si všimla že ani toto město, které se hemžilo skřítku,čarodějnic a dokonce i elfu, které konečně poznala po dlouhém učením není v pořádku. Ve vedlejších ulicích zahlédla muže s černými kápi, který tam bili mladého kouzelníka.
Kerin měla špatný pocit s města, připadalo jí zamořeném sobectvím a strachem. Konečně když se vynořili před bránou. Kerin řekla Sam o svém planu, byl jednoduchý měly se jenom dostat k břehu, ale jak zjistili byli mnohem dál od břehu než před tím. Asi takový kilometr putovaly ke břehu a tam čekaly tři noci, ale Swague se neobjevila.
"Něco je špatně. Není tu" začala Kerin přemýšlet o problému.
"Třeba se s ní něco stálo, Kerin. Měli bychom vyrazit,"
"Kam?"
"Jestli si doopravdy Gwalinda tak musíme jít do kobek"
Kerin uslyšela dusaní kopyt. To musí být ona,pomyslela si Kerin, ale mýlila se.
"Kerin!" zavřískala Sam a oči měla vystrašené. Kerin se podívala za sebe. Na koni cválal muž. Kerin ze začátku nemohla poznat kdo to je, ale když se muž přiblížil Kerin moc dobře věděla kdo to je.
Na koni seděl démon Travas. Za tu dobu co ho viděla naposled nabral síly a vypadal mnohem mladší. Čím dal tím víc se přibližoval ke Kerin, dva metry před ní vyskočil se sedla a povedlo se mu dobře spadnout na hlínu.
"Keriiin, musíme rychle ujet" řvala Sam a tahala Kerin do zadu. Kerin měla obličej stejný ,zamrzlý.
"Keriiiin,prosííím!" naříkala zděšeně Sam až omdlela.¨
Travas se pomalu přibližoval ke Kerin.
"Dlouho jsem tě hledal" házel rukama kolem sebe a podivně se usmíval s mladictvím úsměvem.
Kerin pomalu docházelo co se děje a konečně začala něco dělat.
Měla plán, byl smělý a trochu riskantní, ale měla strach že když jí dostane tak půjde za otcem a to ona vůbec nechtěla.
Po kroku přicházela k Travasovi až byli u sebe blízko na padesát centimetru.
"Neměl ses pro mě vracet" řekla klidným hlasem, vytáhla s pochvy meč, což Travas nečekal, ale uskočil od Kerin na jeden a půl metru. Kerin ujala hlavní pozici, dívala se na Travasa a chodila po maličku kolem něho.
"Tak koukám že ses naučila bojovat,že? Pche! Ale tak mě neporazíš" jeho zlomyslný úšklebek se rozlil po jeho tváři. Něco rychle zamumlal, Kerin se při vyrčení kouzla odlétla čtyři metry od Travase.
Spadla na zem, ukrutně to bolelo. Měla zlomenou páteř možná i něco víc.S pusy se jí vytlačil pár bolestných výkřiku. Cítila jak se k ní Travas přibližuje, ale v tom se země začala brnět. Kerin chvíli trvalo než si uvědomila co to je, někdo se blížil k ním. Páteř a klouby jí strašně bolely, bolest jí přemohla a ona omdlela.

Když se vzbudila do očí jí pražilo slunéčko. Všude byl klid a jediný zvuky byli pozpěvující Sam. S obtížemi si sedla, hlava jí bolela jakoby jí někdo prošpikovala jehlami.
"Co se stalo?" vydralo se jí s potížemi s hrdla.
"Swague tě zachránila, ale unesl jí"
"Cože?"
"Nepřemohla ho, ale naštvala ho tolik že jí odnesl do podsvětí."
"Musíme jí zachránit," vstala a zjistila že má nejspíš zlomena žebra, ale byla ráda že to nebyla páteř.
"Na to zapomeň. Musíme do kobek, ihned," zavrčela.
Kerin zamumlala zaříkávadlo, kterým si vyléčila žebra a vykřikla, když se jí spravovali žebra "Proč?"
"Musíme zachránit školu to je důležitější než Swague," oklepala si boty a přitáhla k sobě mini tašku, kterou okouzlila Kerin.
"Pro tebe je důležitější nějaká škola než lidský život?" zadívala se nevěřícně na svoji kamarádku.
"Za prvé čarodějnický život a za druhé není to nějaká škola! Je to škola, která všechny rasy shromažďovala a ujednávala mír. Ta škola učila všechny elfy, víš kdo jsou elfové? To jsou nejmocnější kouzelníkové a také rychlý stavebnicí. Vybudovali Gwanta Moralií za pár týdnu jenom pomocí kouzly. Víš kdo jsou skřítci? Jsou malí to ano. Neumějí moc kouzlit , ale máji velké srdce a jsou výborní bojovnici. Víš kdo jsou víly? Neskutečně hodné a krásné a také mocné dámy. Chybí mi ty časy kdy rasy byl jedna rodina, jeden rod a jedno království. Moc mi to chybí, ty nevíš jaké to bylo. Všechny rasy jsou unikátní a všechny rasy mají srdce. Mnohé nevíš, ale jestli chceš abychom jely za Swaguí musím ti říct všechno o rasách a také musíme kobek pak můžeme kamkoliv" rozbrečela a Kerin ucítila veliký zármutek a smutek. Kerin nevěděla jaké to bylo, ale muselo to být suprové.
"Omlouvám se, ale řekni mě vše o rasách moc ráda bych o nich věděla vše"
Kerin věděla pouze jak je rozeznávat ale nevěděla o nich nic.
"Dobrá sedni si"
Kerin se došourala k Sam a sedla si na suchou hlínou, která vypadala jakoby jí někdo už mnohé tisíce let nezaléval ani na ní nepršelo
"Škola nebyla jenom taková obyčejná škola jako v tvém světě. Kolem školy se rozprostíralo jedno s největších měst minulých dob. I Gwanta Moralie je pro ti tomu drobeček. Ve městě žila královna/král všech bytostech i když rasy vždycky hodně rozpolcené tak se par krát za staletí povedlo je dát dohromady. Ve městě žili víly,trpaslicí,elfové,kouzelnicí, čarodějnice i tralové, který uzavírali krátkodobou smlouvu, protože když, mláďata tralů dorostla toužila po válce a boji. Ty časy byly ty nejkrásnější. Elfové se kamarádily s kouzelníkymi. Čarodějnice se přestali hádat s vílami. Trpaslicí začali být otevřenější. Ve škole se setkávali všechny rasy a všem bylo jedno jaké mezi sobě mají rozdíly. Ale pak přišel démon a všechno zničil. Ale teď co bys měla vědět o jiných rasách. Abys ses mohla stát vyvolenou a vrátit vše co bylo. Musí tě přijat všechny skupiny. Elfové tě nepřijmou, když nebudeš dobrá v kouzlení a to už jsi. Vilí tě už dávno přijaly, protože seš s jejích rodin. Kouzelnicí také, ale trpaslicí, čarodějnice a tralové jsou kámen úrazu. Tralové tě přijmou jen když zabiješ jejích nejlepší bojovníky bez kouzel. Čarodějnici tě vémou , když zvládneš velice náročný obřad. A trpaslicí? Tak to opravdu nevím. Ale když jím vrátíš to nejmilejší budeš mít šanci na to aby tě uznali za vyvolenou, ale to není jisté. Chápej, bez města, bez školy je se všema rasami amen, protože se nedokážou vzchopit a démon je po zabije do jednoho"
"Když oživím školu zachráním i Swaguí?"podzvedla obočí Kerin a doufala že bude moct zachránit i Swaguí.
"Když to stihneme do pěti dnů tak máme šanci jí zachránit" Sam si přitáhla jednu nohu a začala si zavazovat tkaničku.
"Proč pět dní?" podivila se Kerin
"Protože tolik dní trvá se pěšky dostat do podsvětí a jak si myslím ďábel stále neví že už máš hodně rozsáhle vědomosti o kouzlení" na chvíli se odmlčela a podívala se na svoje stříbrné hodinky "Dokázala bys na přemístit na Saharu?"
"Co tam? Asi ano,"
"Tam je portál jak se dostat do kobky"
Sam si připoutala baťoh na záda. Mezitím se Kerin duševně připravila a postavila se mírném výstupku. Myslela si že se jí bude líp odrážet. Sam k ní přišla, lišacký se usmála na Kerin.
"Srum teusl" řekla si v duchu Kerin. Bylo to zaklínadlo, které je mělo odnést, ale nedokázala se uklidni. Vybavila si na úžasné strávené chvíle se svými přáteli. Nedokázala to, nemělo na co myslet a udělat s toho energie, kterou potřebovala. Cítila se mizerně. Najednou cítila přival energií, kterou jí nabízela Sam. Použila jí. Svět se s nimi zatočil, dopadli na nohy, ale Kerin neměla silné nohy ani Sam tak že se jím podlomily kolena a leželi v písku na břichu.
"Krásné přistání" zažertovala Sam a vyprskla s úst písek.
"Já…já nedokážu čarovat" zavrčela Kerin a stáhla se do sebe.
"Já vím proč"
"Co mi v tom braní?"
"Trápí tě toho tolik až nedokážeš myslet na kouzla," Sam se přiblížila Kerin blízko na deset centimetru a položila jí ruku na rameno a povzdychla si " S Gwasthou jsem to přepokládali a proto mi dala todle"
Kerin se podívala co držela. Byla to podobizna její matky vyřezanou na kusu dřevu, ale tak dokonalé že si Kerin myslela že by to šlo jen kouzlem. Vzali si podobiznou svoji matky. Byla krásná. Měla nízké čelo a nekonečně dlouhé vlasy. Modré oči jí jiskřili odvahou. Její pohled byl tvrdý, ale také podivně něžný.
"Děkují".
Snažila se zatlačit slzy,ale po nějakou dobu jí to přemohlo a rozplakala. Více než deset minut plakala a Sam jí držela ruku na rameni.
"Portál!" zvolala Sam. A před Kerin se objevila zaříci modré světlo.
"Má zpoždění" zachechtala se " Tak pojď ty Gwalindo" a její hlas se rozezněl jako siréna.
"Jak víš mé jméno?"
"Dlouhé povídaní, ale to můžeme udělat až v kobkách" ušklíbla se a skočila do modré záři. Kerin se po maličku přibližovala k modré záři. Chtěla se jen dotknout té zajímavé věci. Hmátla před sebe, ale nečekala to co se stalo. Jakoby jí někdo sáhnul za tu ruku a přitáhl jí k sobě. Chvilí tupě zírala na kamenu desku před sebe než jí došlo že jí teleport přemístil. Když se její mozek konečně rozhodl něco dělat tak se podívala kde přesně stojí. Stála na černé udusané hlíně a před ní byla dva metry široka kamenná deska, která se tyčila až ke stropu. Na tý desce byli hluboce vyryté hiroklify a klínové písmo.Vedle Kerin stála Sam, která si právě neohrabaně upravovala culík.

"Právě jsme v kobce slavné Jehižad´" a hrdelně zazpívala píseň, kterou Kerin neznala. Uprostřed kamenné desky se začaly objevovat tajné dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v knížce Ďáblova dcera?

Ano
ne

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 19. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Omlouvám se, slíbila jsem, že tehle komentář bude už před několika dny, ale v poslední době jsem neměla moc času dívat se na blogy- ani na svůj, ani na tvůj. Promiň!

No, tahle kapitola je úžasná! Rozhodně ti tleskám, že popisuješ boj. To by se ve fantasy mělo. A co lépe, ty ho popisuješ dobře! Zlepšuješ se mílovými kroky, už se strašně těším na pokračování!
Jen...chybička by se tam našla. Možná bys měla občas nahradit jméno slovem, které postavu vystihuje, aby se ti tam jména moc neopakovala... (například, místo "...zvolala Sam. A před Kerin se objevila zaříci modré světlo." "...zvolala Sam. A před její kamarádkou se objevilo zářící modré světlo", nebo místo "Kerin se podívala co držela. Byla to podobizna její matky vyřezanou na kusu dřevu, ale tak dokonalé že si Kerin myslela že by to šlo jen kouzlem." "Kerin se podívala, co držela. Byla to podobizna její matky vyřezaná na kusu dřeva, ale tak dokonale, že si dívka myslela, že by to šlo jen kouzlem.") Chápeš, jak to myslím?
Jinak, klobouk dolů a nedočkavě vyhlížím další kapitolu :)

P.S.: Všimla jsem si, že jsi změnila vzhled blogu...povedlo se ti to! To vypadá lépe, než ten předešlý! Tvůj blog je teď také o moc přehlednější.

2 Vanessa Vanessa | 21. března 2014 v 22:05 | Reagovat

Všimla jsem si, že jsi zatím ani neodepsala na e-mail. Ovšem jsem se tam teď pěknou dobu nedívala a budu muset. Já se bojím, že by to nebylo přehledné, ale taky mi vadí furt psát jména..je to dost otravné opakovat to -_-....ještě bych na něm chtěla hodně změnit, ale to bude muset počkat až budu mít zase nervy to dělat.

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 22. března 2014 v 21:46 | Reagovat

[2]: Počkat...já odepisovala...píše mi to, že už se ten e-mail odeslal už 19.3., nepřišlo ti nic? Grr, blog a teď ještě tohle- proč se mi vždycky podaří nějakým záhadným způsobem naštvat všechny důležité webové stránky, na které vstoupím a vyřadit je omylem z provozu? Omlouvám se. Pokud nic, zkusím to překopírovat a odeslat ještě jednou...

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 12:50 | Reagovat

Kate vše vystihla za mě. Proč mě vždy musí předběhnout? Ale abych řekla pravdu, mě nejvíce vadilo opakování jmen v prvním odstavci, pak už jsem se ponořila do příběhu a ignorovala to.
Sahara! Ju-chů! Mám totiž hroznou slabost pro pouště a hrobky, takže mě konec této kapitoly opravdu zaujal.
Mimochodem, u některých vět jsem se dokonce začala smát. Já miluji sarkastické postavy, jako Sam. Zvláště mě dostalo její: "Krásné přistání".
Nádherná kapitola, začíná se to krásně rozbíhat. Jde poznat, že to máš opravdu promyšlené. Jen tak dále!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama