In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

3. kapitola

6. února 2014 v 17:11 | Vanessa |  ďablová dcera!
Kerin se poprvé v životě cítila ztracená ve směti svých citů. Nejhorší bylo na tom, že nedokázala jasně myslet. V hlavě se přehrávala scéna s ženštinou. To byla její moc. Ještě před tím než ji matka vyrušila, hodila do pytle, který nesla na zádech jen ty nejdůležitější věci. Ale jak už to bylo, její mysl vypnula. Nahmatala tam sklenici vody, zapalovač od Jamese, kartáč na vlasy a několik trik a kalhot. Kdyby ji někdo řekl, že za poslední týdny neuvidí své oblečení, asi by nevěřila. Jí zima nikdy moc nebyla. V modré košili a riflích s rozvázanými teniskami se bloumala po městě. Nebe zataženou mlhou a mraky počkával. Po několika hodinách se rozhodla. Její kroky směřovaly ke Clair. Ta to možná pochopí, ale nejen proto k ní šla. Vybavovala se ji myšlenka, která dávala smysl až teď. Clair přímo nabíjela energii takovou, kterou dnes pocítila u sebe. Co když? Je to možné? Její rodinu nikdy nepoznalo, ale povídalo se o nich, že jsou čarodějky, které kdysi bydlely v Salemu. Takové tvrzení bylo přehnané, ale kus pravdy by na tom mohl oplývat. Její tělo automaticky našlo správnou cestu a konečně před sebou poznala svůj cíl. Chatrný dvoupatrový dům s rozbitými okny a zrezavělou bránou. Lvice před hlavními dveřmi vždycky Kerin milovala, dnes je pohladila na hlavě a dodala si tak nezbytnou odvahu. Zaklepala.
"Musíme si promluvit," nemohla uvěřit, že stojí tady za takových situací.
Claiřina rodina nepostrádala ducha přítomnost a nabídli ji večeři. Když se po pár minutách v chodbě rozplakala a položila hlavu na rameno Clair, poskytly ji i přístřeší a spánek. Slzy se brzy zastavily a Kerin si omyla tvář a vyjeveně se přepočítávala. Je ještě po dnešku sama sebou? To už nikdy nebude. Nikdy nebude Kerin Oleonovou. Tuhle dívka zmizela s její budoucností na normální život. Je na čase hledat, kdo je doopravdy.
Ženy se zrovna přichystaly na večeři a nemohly se na ni nenadívát. Kerin to ze sebe nemohla vysoukat a tak to vzala úplně od jiného konce. "Lidé si myslí, že jste čarodějnice. Já jsem tomu nikdy moc nevěřila, ale dnes jsem zažila něco..Já nevím, jak to mám říct."
"Neměj strach, jsme tvoji přátele, Kerin. Jsme čarodějnice a myslím si, že si to poznala ještě dřív než dnes," Clair ji dodala odvahu svým úsměvem a také pravdou.
"Zjistila jsem, že jsem nějaká ďáblova dcera a nevím, naprosto nevím, co mám dělat, ale doma jsem zůstat už nemohla," musela mezi slovy uchopit nůž, protože jí zajel do palce. Násilím ho tam narazila.
A jestliže čekala nějaké hluboké nadechnutí, nedočkala se ho. Matka Clair, mladá ale s vráskami, vždy připravená a vždy pohotová se zvedla. Jen letmo se usmála, i když měla dar se smát stále.
"Od narození jsme měly pověřené tě hlídat od tvé matky. Nemohla s tebou být. My ti můžeme pomoct proti němu, ale nejsme nejsilnější a ani tě nedokážeme udržet pod ochranou dlouho, ale sama si ji dokážeš vybudovat. My jsme tu jen, abychom tě odvezly pryč ze Snowhandu a zaručily ti přátele. Tvoje matka byla napravená démonka a trochu víla."
Kerin zase měla na krajíčku k pláči. Byla..Zemřela? Musela. Zajela nožem ještě víc do palce a jedna kapka jí sjížděla dolů. Zanechávala po sobě čáru. "Jaká byla?"
"Nejsilnější žena, kterou kdy musel magický svět poznat. Nikoli mocí, ale tou svou vůli vůbec žít nadále, i když jí život nadělil jen zklamaní. Poznala jsem ji ztrápenou a po celou dobu, co jsem ji učily naším umění taková byla. Jen jednou jsem ji viděla se smát a to když tě držela v náručí. Pamatuji si její nešťastná slova, že musí odejít, musí utéct. Přenechala tě nám, ale brzy po ní k nám dorazila žena, která se vydávala za tvojí tetu. Neuvědomily jsme si, že je to bravka. Až před týdnem jsme se to dozvěděli od Jamese Bacona. Prozrazoval, že tu žije bravka a nám to zaskřípalo v hlavě," Jane, Clair matky, se zapřela rukama o stůl a vyprávění zanechalo rýhy v tváři.
Kerin lačněla po odpovědí a proto zapomněla na svou bolest v palci. "Kam odešla? Bravka?"
"To nikdo neví, ale říká se že musela do Warqu, to je město duchu. Ach, bravka je žena s ostny a šupinami na ruce. z úst vystrkuje jedovatý jazyk a nohy má koní..brr, je mi z nich blbě," otřásla se matka Clair při té myšlence.
Najednou se velmi ladně postavila postarší žena. Z Jane poznala, že tady má hlavní slova. Hrdost se vznášela kolem ní, ale nikdy by jí neuškodila. Její oči totiž až moc milé usmívaly. Zajímavý kontrast mezi bělavými vlasy a modrozelenou a dlouho róbu, nutilo se zamyslet na tím, jestli tedy není lepší ten starší styl.
"Bravka je poddaná ďábla a je jisté, že celý život tě na tohle měla připravovat. Nejspíše je teď někde na cestě k němu a proto musíme odjet do Stohlu. Je to magické město, nikoli lidské. Je čtyřicet kilometrů od Snowhandu Ve Stohlu by ses mohla naučit, jak bránit sama sebe a poznat rasy víl, čarodějnic nebo i skřítku. Všechno bude na tobě, ale je nutné, abys pochopila, že je nejdůležitější pro tvou budoucnost," plný a zvučný hlas se opíral o malované zdi. Clair z nich byla nejmladší, ale Kerin už zázračně nahmatala její pravé světlo, prvou Clair. Ještě něco bylo podivnější na této rodině, že měly vytetované runy na rukách a na krku. V rodině nežil žádný muž. U stolu seděli čtyři lidi. Clair, Jane, dáma s bílými vlasy a žena s úzkým čelem a středního věku. Jediný poznatek, který uchovala Kerin do starších dob, jsou malé ohníčky v očích charismatické a temperamentní ženy. Ani runy nenašla. Oheň se zvětšil a ona neposedně vystrčila tělo nahoru. Nejspíš tu byl zvyk, že každý kdo chtěl se musel zvednout. Odhodila černé vlasy z obličeje a zadívala se na Kerin.
"Jestli se tady hodláte vybavovat tak dlouho, tak vám přejí hezkou schůzku s poskoky ďábla. Dělejte, vyrazíme," břitva se zasekla do stolu a zapraskala. Hrůza z ní vytryskla jako z fontány. Takovou slabost si příště nemůže dovolit. Zaklela.
"Selma má pravdu. Jděte, sbalte se. A ty pojď se mnou," postarší dáma zabodla ve vzduchu ukazováčkem do Kerin tak houževnatě, že se málem pohnula.
Podřídila se a procházela malou temnou uličkou skrz celý dům. Smrdělo to tu nejistou magii. Tak by to asi popsala, ale lidsky to vonělo jako lepidlo s čerstvě nařezaným dřívím. Kerin se zabývala nad tím, že ulička nejspíše doopravdy spojovala celý barák. Přímo na konci chodba vyústila v malou místnost, kde se nacházela pouze stará skříň, bibliotéka nad kterou by jste zaplakali a postel nashromážděná knihami bez prostěradla a polštáry. Nevyužívala se na spánek, ale na odkládající plochu. Znala to.
Povzdychla si a prohrábla hromadu knih. Náhodou narazila na to, co chtěla. Odrbaná vázaná kniha bez jiných potíží. "Když tvá matka odešla, nemohla jsem usnout. Pokládala jsem to za stres, ale dodnes neusnu. Tato kniha ti patří. Poprosila mě tvá matka, abych ti ho dala v patnácti, ale proto, že jsme se neviděly, nemohla jsem ti ji předat."
"Děkuji," přijala nabízenou knihu.
"Opravila jsem její desky hned několikrát, ale vždycky se neznámými důvody hned zestárla," dáma zněla nostalgicky a zachmuřeně.
Stačil jediný pohled a lámala si hlavu nad tím, jak to přečte. Knihu psanou runami ještě nikdy nedržela v ruce.
"Někdy jsem se ji pokoušela číst?" tázavě zdvihla obočí.
"Abych řekla pravdu, tak jsem se pokoušela, ale pokaždé, co jsem to chtěla zkusit, tak to nešlo. Tvou matku jsem učila asi až příliš dobře, když dokázala v budoucnosti, v které nikdy nebyla, porazit svého mistra."
"Mohu se zeptat, proč bravka nevypadala jako vaše bravka? Byla to vůbec bravka?" při pomyšlení na falešnou matku, nenáviděla tu faleš.
"Mimochodem jsem zapomněla se představit. Jmenuji se Swague a pocházím z mocného čarodějnické rodu," podala ruku Kerin, která ji ostýchavě přijala. "Bravky jsou typ magických bytostí, který využívají moc na svou přeměnu. Večer nabírají svou podobu, avšak jsou příliš chytré a důmyslné. Na začátku války se rozhodly přidat k ďáblu, protože si myslely, že je do vede k moci, aniž by ony samy se ušpinili, což už není pravda. Jejich práci jsou pouze špinavé a nedůležité," odmlčela se před svými štiplavými slovy. "ďábel na nás má triumf. Ztratili jsme magickou školu, v které se udržovala všechna moc. Proto jsi tady, abys ji našla."
"Já? Proč zrovna já? Proč jste to nezkusili někdy vy?" zeptala se nechápavě a Swague zbledla o dva odstíny.
"Je to těžké popsat, ale když vidíš umírat svoje přátele, bortit tvůj domov je napříč generacím obsáhle se vzpouřit. Ty? Protože jsi Vyvolená."
V tu chvíli by Kerin nejspíše nepochopila, co všechno to znamená pro její budoucnost.
"ÁÁÁÁ. Hned ke mne!" přerušila je Clair v druhým patře. Ze Swague čišela ta nejtužší odvaha a odhodlaní. Otočila se a nezaváhala ani na minutu. Vyběhla schody a rázem už nebyla na dohled. Kerin běžela za ní. Clair nikdy tak neřvala. Když jednou spolu vyrazily na pouť, na lanovku, ani nedutala a smála se tomu. Vyskočila poslední schod. Seskupila se celá rodina a jejich vylekaný pohled pozorující prostředí za rámovým oknem. Kerin se snažila zahlédnout něco venku, ale nikdo ji nechtěl pustit. Avšak Jane si toho všimla a pomohla ji se podívat na zvláštní obraz. Na ulice procházela jedna osoba. Magicky silná, jak ji převyprávěl nos. Sebejistě kolem sebe vyrval z kořenu stromy.
"Transavas," zabručela Swague. I ona má z něho strach?
"Co to dělá?" ptala se Kerin. Její hnědé oči se rozšířily. Byly velké jak studánky a v odlesk temné více než roh místnosti.
"Není sám. Je to jen iluze. Ani on nemá takovou sílu," prohodila Jane.
"Už mě nebaví se nechávat zabít jen kvůli téhle slečince. Kdyby jste se zamyslely, mohly bychom být pryč a oni by nás ani nezachytili. Stohlu je pro nás jedinou možnosti, Swague, tak jim konečně něco řekni, protože já se jen tak nenechám zabít," žena s ohnivým výrazem zatřásla se Swaguí, která se probrala. Vzala rozestřenou Kerin za ruku a táhla ji po schodem dolů. Vrátily se tam, kde ukončily svůj rozhovor. Swague zabalila svá zavazadla a Kerin tupě pozorovala zeď. Proč musí být svědkem tohoto? Mysl jí zabloudila k matce. Chtěla ji poznat. Možná by zjistila, kdo je ona. Neměla matku, její otec ďábel, žijí magičtí tvorové. Ona se vydává do místa, kde žijí, i když vůbec neví, jakou roli v tom hraje. Z jejích úvah, ji vyrušila Swague připravená na cestu.
"Ale no tak. Připoutej svoji mysl k realu. Tady máš všechno, co ti bude dobře sloužit. Vydej se po schodech dolů za holkami," podaly jí těžký batoh
"Vy nepůjdete?"
"Půjdu, ale zajistím tu dobrý průběh. Ale prosím, dej mi tuhle lahvičku až se nebudu cítit moc dobře, děkuji." Skleněné lahvička ji vklouzla do dlaně.
"Jistě."
Kerin si zachovala čistou mysl a neodporovala. Swague se hrnula za ni, ale jen do jedné části. Pak se zastavila. Mumlala nějakou mantru. Nohy se odfikly o dva centimetry od podlahy, kde visely. Dům se otřásla. Musela jít dál. Šla až Jane kývala na otevření dveří. Prchaly po schodem dolů. Schody byly nestabilní, ale na to nedokázala ani myslet. Udržovala si obraz vznášející Swague s vlasy do všech stran. Swague mezitím dopadla na zem a proběhla až k dveřím, které za sebou zabouchla. Schody překonala ladně než kdokoliv z nich. Čekaly na dlouhé ploše. Swague vypadala nemocně. Podala ji lahvičku Lahvička ji zcela pomohla. Vydala hned rozkazy v sedě. Najedly se, protože je ubezpečila, že se jim tady nic nestane. Selma-ohnivák očima rozdělala oheň. Jak jim potvrdila, tahle cesta vede k středu města, kam mají namířeno. Trvá to prý půl hodiny. Swague nicméně nepromluvila o ničem, co se stalo nahoře. Všem to bylo jasné až na Kerin, která nemohla tušit, že Swague je pohřbila v sutinách jejich domu. Vyrazily dříve než by chtěla, ale Selma zase hubovala. Za půl hodiny byly tam. Po trmácení nastoupily do vlasku. Swague si prohlížela dívku, která se pokoušela číst knihu. Byla své matce podobná, ale příliš lidská. Swague počítala s tím, že se to rychle změní. Neovládala moc runy a tak ji podala menší lahvičku než ta předešlá a vylila ji do knižky. Sáklo se to pomalu, ale mezitím se runy přetvořily do latinky a do jejího jazyka. Cesta trvala dvě hodiny a Kerin neústupně četla každé písmenko.
Pro moji jedinečnou dceru Gwalindu Strep z rodů Gwanetelů.
Milá dceruško, až toto budeš číst bude ti už hodně na to, aby si vše pochopila. Svět, který se ti teď otevře je veliký, moc veliký. Magičtí tvorové budou tvými přátelé. Tato knížka není jen mnou sepsaná, ale jsou tu taky tajné kletby a čáry, které ti jistě pomohou. Ale nejprve ti chci vysvětlit kdo jsi! Protože to je nejdůležitější.
Gwalindy se jmenovaly jen dvě ženy v rodů Gwanetelů. Právě ty ženy, kterém bylo určeno dělat něco velkého. Ty, moje dcero, budeš dělat velké činy. Rod Gwantelů je jeden z nejmocnějších, které kdy byli. Tento rod je třetí nejstarší a nejmocnější. Ale ty jsi jediná osoba, která může zachránit svět kouzel. Toto nikomu neříkej! Ani Swagui! Tvůj otec byl Ďábel. Jeden z nejzmrzlejší osoba, které jsem znala. A já? Já jsem démonka, napravená. Udělala jsem spoustu špatnosti, ale ty je nikdy určitě neuděláš. Teď už je vše na tobě. Na další stránkách je , co se ti bude hodit.
"HEJ, vstávej ospalče. Už jsem tady."
Kerin zdvihla hlavu nahoru, kde se na ní vyzývavě a s mečem mířila.
"Proč máš ten meč?" divila se Kerin.
"Abych tě ochránila, škrvně,"
Nesnášela, když ji někdo uděloval přezdívky a vůbec takové. Minule slečinka, teď škrvne, co bude příště? To snad nechtěla vědět.
Putování byla náročná práce. Jak cítila Kerin, lidské město bylo chráněno magii. Swague zadala instrukce. Přesně ve středu města musejí být přesně ve středu. Potom se každá musela dotknout amuletu, který je tam měl dostat. Když se dotkly všechny, pod nimi se otevřela propast a oni do ní zahučely. Cesta nekončila a z propasti se musely dostat. Tam nalezly tunel. Už to skončí? Skončilo to. Její údiv je málem zaklel. Kouzelné město bylo vystavěno na výběžkách hornin. Uvítal je rozmanitý trh. Všude pobíhaly magické děti a dospělí na sebe volaly přes celou ulici. Domy, občarované magii, se třpytily a pudily dojem, že jsou jediné. Všude se ozývaly kouzla, která vytvářely kouzelnici Kouzelnicí byla rasa, která uměla pouze čarovat a její původ byl lidský. Konečně došly k hotelu.. Byl to opevněný nádherný třípatrový dům s nachovou barvou. Brána se jím hned otevřela. Ve uvnitř byla recepce. U ni seděla mála zelená trpaslice s rámcovým obličejem.
"Mohu pro vás něco udělat?" zeptala se znuděně trpaslice. a věnovala svůj zrak počítači.
"Chtěla bych pokoj od Jamese Becona," plácla papír před ní.
Trpaslice na něj úpěnlivě zírala tak, aby shořel.
"Navždy, prosím. Myslím, že mi to pan Becon dluží," pousmála se na skřítku, která bleskově vzala mobil a něco mumlala. Takový žraločí úsměv by donutil každého. Za pár minut se ve dveří objevil muž. Starý, ošuntělý s brýlemi a s dlouhým vousy. Se spousty vrásek.
"Rád tě zas vidím, Selmo" řekl a trpělivě obešel všechny dámy.
Všechny dámy až na Kerin byly povolaný k večeři. Swague řekla,ať se pěkně učí v knihovny. A také tam šla. Byla to mala knihovnička. Stály tam dvacet polic, na kterých bylo pár knih. Cítila se jako mála před všemi. Neceněná.
"Co ty tu děláš cizinče!?" vykřikla žena, která vyšla zpoza rohu.
Byla to buclatá dáma. Na sobě měla růžový svetřík s černou sukni.
"Jmenuju se Kerin. Chtěla jsem se jít jen učit do knihovny, nemusíte na mě hned křičet," podala dámě ruku ale ta odmítla.
"Jaká rasa? Jestli si člověk tak, tu pro tebe není nic"
"Tady žijí lidi? Ne, nejsem. Jsem rasa….ehmm…..démonkovíla?" vykoktala ze sebe a rozpačitě se podívala do země
"Démonkovíla hahah moc vtipné, " zachechtala se "Nejspíš si kříženec,ne? Pár. Ruku prosím."
Žena ji rychle vzala za ruku a položila jí do nějaké inkoustové barvy. Chvíli si pobrukovala.
"Dobře. Jakou knihu bys chtěla?"
"Ehmm, nemáte tu nějakou knihu o nejstarších rodech?"
"Nejspíš ještě jedna vydržela," zamračila se a odešla. Po pár nečekaných minutách přišla. Svírala jí v objetí jako nějaké miminko. Podala ji Kerin. Byla těžká, stará a zapáchala.
"Bohužel je moc důležitá a pro to vám jí můžu půjčit jen tady na čtení."
"Dobrá," spokojila se s tím Kerin a odešla na stůl s lampičkou.

První rod
První rod byl známý jako silný a bojovný. Jejich linie vždy obsadila trůn a nebo jiná veliká místa v magickém světě. Jejich původ byl odvozen od samotného Eletrasta,což ostatní rody popírají. První rod se jmenuje Estras. Tento rod byl považován také za nejsilnější jaký byl. Ale to byli mylné informace. Jak se ukázalo rod byl zlý a nečistý. Vládla v něm chamtivost i bratr se setrou se zabili jen proto aby získali moc. Tento rod byl krátce před bojem sám vlastní vinnou vyhuben,ale do dnes se tvrdí že žije potomek. Nejvýznamnější osoby rodů: Trateteli- královna. Její syn Elet 1. -ředitel školy. Syn Elet (neznáme jméno)-nejvyšší agent. Ředitel Elestrastová oddílu. Daisy-v yhrála válku proti neřádům Tralům. Královna. Trais- Král veliké říše. Betty- rozšířila a poté zničila říší. Královna. Její vnuk Elet 2. -vybudoval a nastolil pořádek v novém městě Wasru. Král. Jake- poslední potomek, zatím nenalezen.

Na večeři.
"Sakra Jonasi? Co to vykládáš?" rozčílila se Selma, když se probíralo k důležité téma.
"Říkej mi pan Becon, prosím," opravil ji a motal si na prst svoje vousy.
"Znám tě sakra dlouho, na to abych ti tak říkala. Koukám, že za celou dobu, kdy jsem tě zachránila tvůj ničemný život z trosek sis přilepšil," bouchla do stolů a všichni byli rázem přesvědčení, že nesmějí vydat ani hlásku.
"Ano, jsem jeden z nejbohatších lidí ve městě," vzala nuž a přejel s ním po stole. Nejspíše to mělo Selmu zastrašit, ale ta na to ani nereagovala. Taková gesta by měl využívat jinde.
"A také se z tebe stal divný muž. SAKRA, TY SE NECHCEŠ VRÁTIT?" hodila nuž ke dveřím. Tohle bylo zase její gesto, které zapůsobilo více na osazenstvo. Přesně, pomyslela si Selma.
"Jistě, že chci, ale…" přerušila ho Selma. Byla vzteklá. Její válečný postoj zaznamenali všichni. I on, který si pamatoval, že v takové chvíli zabila celou bandu vycvičených vojáku.
"Tak vidíš ona je jediný ZPŮSOB. ONA!" stála si za svým a ona také.
"Je to dítě, jenom dítě. A navíc ještě není čas" sundal si své brýle a mžoural po ostatních, aby zjistil, kdo vyhrál v jejich malé slovní potyčce.
"Ach,j asné. Pán chamtivý si chce ještě nahrabat pár penízku!" sedla si a třela si obočí. Promluvila ale tentokrát silně, oddaně a velitelsky. "Zažila jsem spoustu válek. Zažila jsem první rod. Zažila jsem naši školu a město v troskách. Zažila jsem věci, které ty nikdy nezažiješ. Ale teď jednu věc řeknu. Za pár dní až se naučí co, bude potřeba a bude jí vysvětleno. Nebude potřebovat školu na to, aby vše vrátila. Nebude potřebovat složitější kouzla ani učivo. Ona sama vše vrátí. Postaví se. Ale teď je čas na to, aby vše začalo buď bez tebe nebo s tebou. Já nepotřebují peníze, protože ještě budu žít několik let," postavila se a vykročila.

"Děvče! Vzbuď se"
Kerin se podívala, kdo na ní mluví. Byla to stejná žena. Buclatá s růžovým svetříkem a černou sukni. Měla k tomu i růžový klobouček. Usmívala se.
"Koukám že čteš první rod, nebo spíše četla. Ten ti na nic nebude už se na něho zapomnělo. Už tisíc let nepokračuje."
"Ale co ten potomek?"
"Ten byl prý zabit ve velké válce"
!Na jaké válce?" zvědavě se usmála.
"Víš byla jsem historičkou, spíše profesorkou dějin." Prohodila žena. "Bitva kde zemřelo spoustu bytostí. Šli kouzelnicí proti Tramlům a Bravkam. Smím ti poradit rod, který je nejzajímavější? Víš druhý rod vymřel dřív než první, ale ten rod byl hodný a čestný. Jenomže ho vyvraždil ten první"
"Můžete."
Žena vzala svými buclatými rukama knížku a listovala v ní.
"Rod třetí a pátý. Teď mě omluv. Musím jít na radu, nashle děvče. Snad se ještě uvidíme," usmála se a zamávala Kerin.

Rod třetí
Rod třetí v sobě skrývá tajemnou minulost. Byli stateční. Jejích rodinné pouto bylo nejsilnější. Jejich dobrota byla veliká. Mnohokrát se zapsali do dějin svými velkými skutky. Ale jejich poslední potomci byli zákeřní. Jejich rod trvá do teď jejich poslední potomkem byla Gwalinda. Byla vybraná k velkým skutkům. Byla určená vyvolenou. Ale její otec byl protivníkem . Ďábel. Její matka s ní utekla aby jí zachránila. Rod nechtěl skoro nikdy trůn. Třetí rod se jmenuje Gwanetel. Nejvýznamnější osoby: Stadra- ředitelka školy (za její působení vzkvétala) Dromír- bojovník, nejsilnější muž té doby. Mestran- mocná černo kouzelnice,vyvolala spory. WQue-mocný král(jako jediný z rodu na trůnu). Wwes (syn WQue)-nejdéle velitel oddílu Elestrastová. Gwalinda 1. - vyjednala mír a vylepšila škola,také ředitelka,mocná kouzelnice,člen Elestrastova oddílu,zpravila Muffiho kopí a břitvu Maffie.
Tracy- porodila potomka ďábla. Mocná bojovnice, démonka, kouzelnice a víla. Gwalinda 2. - zatím nebyla nalezena.


Rod pátý.
Rod pátý byl také významný. Byl to rod všeho druhu. Zlomyslných,hodných,velitelských a chamtivých. Měl spoustu bojovníku, kteří bojovali hrabě. Rod pátý měl i nadané fyziky, matematikáře, čarodějů, vynálezců a také kováře. Rod pátý nebyl nijak zvláštní, ale chytrý. Rod patý se jmenoval Trwas. Od legendy skřítky Trwas, které přechytračila všechny i krále. Tento rod se poslední pár let ukrývá a nikdo neví proč. Nejvýznamnější osoby: Monsie- nejlepší kovář(skřítek), jeho dcera a syn Muffi a Maffie-legendární bojovnici, kteří měli vzácné zbraně od svého otce. Trasle- Král podhoří(velitel spory proti králi) Gwase- černokněžník, Selma- bojovnice(zachránila spousty lidí ve škole, osvobodila WQue) Tressei- vynalezla smrtovodník.
"Koukám že se učíš," objevila se Selma, která už pozorovala Kerin nějakou tu chvíli. "Přinesla jsem ti rodokmeny v tom se vyznáš líp," podala pět srolovaných pergamenu Kerin. Její tvář měla trochu červenou barvu. Působila dojmem, že by někoho zabila, ale na ni byla obzvlášť dnes hodná.
"Kdo byl poslední král?" zeptala se Kerin.
"WQue byl poslední král a také ten nejlepší jakého jsme mohli mít."
Tentokrát jí v očích žádný oheň nehořel. Jen vyhaslá jiskra, která připomínala kým doopravdy je. Že se nezastavím pokud se objeví led.
"Kde je ten oheň?"
"Jakej!?" rozkřikla se. Podívala se na sebe a poté jí to došlo. Přecitlivělá.
"No, to tě nemusí zajímat,slečinko"
"Neřikej mi tak!" naštvala se Kerin.
"Proč?!" zařehtala se a zlomyslně se ušklíbla.
"To jste tak zlá byla vždycky? Vím. že bojovnice jako vy dělají, že jsou drsné, ale přitom nejsou. Ale proč jste zlá? Proč mě nemáte ráda? Proč ten oheň? Proč já?" neuvědomovala si příliš svá slova
"Nic nevíš. Nikdy si ni nezažila, ale svým způsobem máš pravdu," pohladila jej něžně po hlavě. "Ale zítra v osm tělocvičně," dala ji pohlavek a ke konci se nenechala ujít ještě něco. "Taky z tebe uděláme bojovnice."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v knížce Ďáblova dcera?

Ano
ne

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 7. února 2014 v 21:14 | Reagovat

Tak tohle je zatím rozhodně nejlepší kapitola, kterou jsem od tebe kdy četla! Smekám celou sbírku klobouků a ještě tleskám k tomu.
Hlavně, hlavně to je konečně tak dlouhé, jak by jen být mělo. Ale to není všechno! Líbí se mi i rozmanitost postav- nevím proč jsem si nejvíce oblíbila Selmu. Úžasně rozpitváváš historii, to je dobře.
Ehm, je mi sice nějak trapně, ale...prostě nedokážu najít nějakou větší chybu k vytknutí, ať se dívám sebelépe. Kritika nebude, došla mi slova.
Těším se na další kapitolu!

2 Vanilka Vanilka | 10. února 2014 v 20:30 | Reagovat

[1]: Moc mě to potěšilo. Od samotné Kate, kterou považují za výbornou spisovatelku.
Budu se snažit nadále psát dlouhé kapitoly, ale už teď vím že další bude krátká, protože jsem jí už napsala. Moc děkuju, vážím si toho.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. října 2014 v 11:47 | Reagovat

Souhlasím s Kate v každém slovíčku. Také se mi to hrozně líbilo. Jde vidět, jak se lepšíš každou větou, každým slovíčkem!
Sice jsem tam našla pár chybek, ale ty byly spíše stylistické, nebo šlo o jasné překlepy. To se prostě stává, a jde to snadno opravit.
Hrozně se mi líbí, nejenže že jsi vše rozepisovala, ale také styl, jakým jsi to dělala. Nezbývá i než říct- jen tak dále!

4 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | E-mail | Web | 31. října 2014 v 23:14 | Reagovat

[3]: Kéž by to tak šlo nadále! Teď spíš stojím na místě a nic mi nejde!
Děkují!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama