In my beginning is my end.
Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

2. kapitola

1. února 2014 v 15:37 | Vanesa |  ďablová dcera!
"Čau," řekla mrzutě své kamarádce, která zrovna vypadala šťastně, smála se jako malé dítě, ale když uslyšela její mrzutý pozdrav usměv se vypařil
"Ahoj, co se zas děje? Něco s matkou?" usmálo se děvče. Přehodila své blonďaté vlasy do zady a upřela pohled na Kerin.
"Mohla sis vzít lepší oblečení. Modrá se zelenou se moc k sobě nehodí," zkritizovala jí Kerin a nevěnovala své kamarádce ani pohled. Clair se na sebe podívala. Měla na sobě modré džiny a zelenou halenkou se sloupcem.
"Omlouvám se, ale nic lepšího jsem neměla," omluvila se a zčervenala se jako jablíčko.
"Neomlouvej se nevyčítám ti to," usmála se Kerin a chytla kamarádku za rameno. Právě přicházely k Jamesovi domů. Byl to spíše bytovka, zelená a obludná. James hned jak viděl kamarádky vyrazil k ním. Obejmul Clair a pak Kerin. Každý říkal že se mu Kerin líbí, což oba velice drsně odmítali. Bavili se o klukach a o holkách, ale Kerin se spíše ubírala svými myšlenkami. Ve škole to byl jako každý den. Všichni se jen dohadovali. Kerin tentokrát ze školy zdrhla dříve.
Když přišla domů měla strašně divný pocit bylo něco po čtvrté. Šla po schodech až nahorů na půdu, kde zrovna stála její matka. Držela obří knihu. Podívala se na svoji dceru a poukázala na ní aby si stoupla vedle ní. Kerin provedl a matka začala říkat báseň nebo něco takového.
Z temných koutu, černých sklepí a z prohnaných srdci lidí
Vyvolávám démona Travasue.
Přijď k nám silný, krásný a všemocný démone.

Najednou se před Kerin a její matkou objevila tajemná postava, Kerin toho démona hned poznala. Byl to ten muž, který byl v knihovně. Silně zrovna nevypadá, pomyslela si Kerin. Vypadal jako nějaké párátko. Byl vyzáblejší než když ho poprvé viděla.
"Věděl jsem že mě zas zavoláš. Můj proslov byl prostě božský," zasmál se.
"Tohle není moje rozhodnutí," řekla Kerin ale matka jí přerušila.
"Má dcera by moc chtěla nastoupit ke svému otci. Byla minulé vystrašená." Razně pověděla a neposlouchala námitky své dcery.
"Ach, můj pán byl velice zklamán a taky trochu naštvá,n" pousmál se muž a svojí bílými očima pohledl na Kerin "Už chtěl poslat své nejmocnější démony, ale já jsem ho ovšem přemluvil, že si byla jen velice mimo."
"Tak to jste teda hodnej," zažertovala Kerin a ušklíbla se.
"Mlč! Za dva dny si pro tebe přijdu a ty už se NIKDY nevrátíš," prstem namířil na Kerin, blesk udeřil a on zmizel.
"To je fakt bezvadný," otráveně se otočila. Matka se za ní otočila.
"Co to děláš? Kam jdeš? Zůstaneš tady!"
Kerin se po malinku otočila v tváři tvář na svou matku. V srdci a v rukou jí škubala zlost a nenávist.
"Tys mě jen tak nechala ďáblovi. Budu muset jít někam, kde mi můžou ublížit! A teď si mě ještě dovoluješ nakazovat, co mám dělat? Pche, nejsi moje matka! Tohle by moje matka nikdy neudělala!" zakřičela, odběhla si do pokoje pro věci. Vzala si mobil a baťoh. Měla strašný vztek, cloumal ní, nemohla ho udržet. Otočila a tam stála matka, dívala se na ní zlé. Kerin na ní namířila prstem. Za matkou se rozdrolila zeď.
"Uklidni se. Vím že jsem udělala chybu, ale furt jsem tvoje matka," řekla ale její oči byly černé.
"Jestli si moje matka tak teď mě necháš odejít. Odjedeš někam nejdál a schováš se a už nikdy nevyvoláš démona," usmála se a prošla kolem matky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v knížce Ďáblova dcera?

Ano
ne

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. října 2014 v 11:40 | Reagovat

Jak její mamka věděla, o čem chce Kerin mluvit? To není výtka, ale otázka.
Výtky mám jen dvě- občasné opakování sloves "být" a "mít", ale věřím, že to se cvikem napraví.
Ta druhá výtka- no, jak jsi myslela slovní spojení "krátké čelo"? Moc mi to totiž nedává smysl...
Ale jinak to je úžasně napínavá a zajímavá kapitola. Máš ohromnou fantazii i slovní zásobu. Já bych kupříkladu na toto téma nic originálního nevymyslela, a už vůbec to nesepsala.
Smekám před tebou. Jen tak dále!

2 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | E-mail | Web | 31. října 2014 v 23:13 | Reagovat

[1]: Teď nevím, kde to je.
Ale řekněme, že měla podle mě nadpřirozené schopnosti? Omlouvám se, vážně teď to nemůžu najít.
Lepší by bylo asi úzké čelo, co? Až to budu opravovat, tak na to budu myslet.
Moc děkují!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama